Slavkovská kachní omáčka a krásenská rybí polévka

V naší domovině bývala dvě sousední města, která k sobě chovala vztah lásky a nenávisti zároveň, a přesto byla k sobě těsně poutána – provdaná, spřízněná sňatky a příbuzná přes devatero řek.

V minulém Heimatbriefu jsem se zájmem četl o vydání „Krásenské vlastivědné knihy" (Schönfelder Heimatbuch).

Pozdě, ale přece si člověk vzpomene, že jsme byli sousední města. Vždyť „my drazí" jsme chodili raději nahoru do Krásna než dolů směrem k Loketu. Tam byly totiž jen „úřady a nadutci".

Větší nákupy se dělaly v Krásně. Kde například kluci sháněli pevné zimní boty? U ševce Spitzla! Kde se kupovaly zimní kabáty, manšestrové kalhoty a flanelové košile? U „Poschatze", protože obchodní dům Ruppert byl tehdejší malý „Hertie" (obdoba dnešního obchodního domu). Kam nosily slavkovské ženy své nastříhané pruhy látky? Do krámků v Krásně, aby si je nechaly utkat na koberečky.

Na posezení se chodilo do hostince „U Potherrů", když se v neděli konal výlet s dětmi a celou rodinou. O Krásenských se ale nedá říct, že by chodili na posezení k nám. Hostinští byli toho názoru, že Krásenští jen tak pro nic za nic nespadnou z lavice, tedy že jsou skoupí. Později ale rádi chodili do slavkovského kina „U Rudého vola" (Roter Ochsen).

Protože u nás bývá na Štědrý večer na jídelníčku jako specialita rybí polévka, chci teď prozradit, jak vlastně „krásenská rybí polévka" přišla ke svému posměšnému jménu... bylo to takto:

Jednou si Slavkovští chtěli zarybařit v rybníčku Übernetteich. Přišli tam a zrovna přistihli krásenské pány, jak se ti darebáci brodí hluboko v bahně a kradou ryby — no tohle, řekněte sami, kdo by věřil takové drzosti?

Když se hlídač rozčílil a spustil nadávky, Krásenští se tomu ještě smáli, a tak se vydal do Krásna a přivedl s sebou představeného obce.

Ten nejdřív klel jako sám satan: „Spoluobčané, nedělejte mi ostudu!" Nakonec ho ale popadla křeč – strčil si pěkného štičáka do svých šatů.

Ze Slavkova přišel četník, zamkl je a odvedl do arestu. To se stalo vzadu u pekárny, a tak to bylo s tou rybí polévkou...

Ale příští rok Krásenští pomýšleli na „pomstu", protože Slavkovští si vymysleli žertík a ukradli v Krásně kachny – a chtěli uspořádat oslavu odplaty... a bylo to takto:

Jednou slavkovští pánové ukradli v Krásně kachny, utekli jako blesk a nedalo se je dostihnout.

Příští neděli se okradení vypravili rovnou do Slavkova a šli tam přímou cestou do velkého sálu radnice.

Tam byla pro slavkovské pány prostřena dlouhá tabule. Mlask, mlask – každý mlaskal a olizoval se: „Ještě nikdy nám to tak nechutnalo!"