O ničení životního prostředí v severních Čechách, vysoce industrializované části Sudet, informoval düsseldorfský časopis „profil" (36/83) dne 5. 9. 1983 následovně.
„Do škol se telefonovalo: Zavřít okna, tělocvik odpadá. Děti musely jít domů se šátkem přes ústa. Stalo se to 15. března letošního roku v severočeském městě Ustie (Ústí nad Labem), kde chemická továrna vypustila obrovský oblak. Co v něm bylo, se nikdo nedozvěděl. Rodiče vyprávějí: „Sešli jsme se druhý den. Všichni jsme měli rýmu, slzely nám oči." Jeden šel na policii a ptal se na příčinu. Odpověď úředníka zněla: „To je tak tajné, že to sám nevím."
Rozhovor mezi dvěma lékaři v jedné severočeské nemocnici. Baví se o chemické továrně Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Lovosicích, kde dvěma dělnicím se narodily děti s mongolismem. „Musíme to někomu říct!" Druhý na to: „Radši drž hubu."
Nařízení ministerstva dopravy z roku 1980: Stromořadí podél silnic se má vykácet, je prý příliš mnoho nehod. Jeden občan se rozčiluje: „Prostě pokáceli všechny stromy, ti idioti. Pak jsem zjistil, že nařízení požaduje kácet stromy jen tam, kde frekvence aut přesahuje 3000 denně." Tomuto občanovi, povoláním učiteli, se podařilo prosadit svůj názor ve svém okrese. Je ale rozzlobený na své bližší krajany, kteří sem byli usídleni po vyhnání Němců ze Sudet v roce 1945: „To je lumpenproletariát bez tradice a odpovědnosti. Těm je všechno jedno, jejich zásada zní: Po nás potopa!"
Nach uns die Sintflut!
Über die Umweltzerstörung Nordböhmens, des hochindustrialisierten Teiles des Sudetenlandes, berichtete die Düsseldorfer Zeitschrift „profil" (36/83) am 5.9.83 wie folgt.
„In den Schulen wurde angerufen: Die Fenster schließen, der Turnunterricht entfällt. Die Kinder mußten mit einem Taschentuch vor dem Mund heimgehen. So geschehen am 15. März dieses Jahres in der nordböhmischen Stadt Ustie (Aussig), wo eine Chemiefabrik eine Riesenwolke ausgestoßen hatte. Was da drin war, erfuhr niemand. Eltern erzählen: 'Wir kamen am nächsten Tag zusammen. Alle haben wir gerotzt, uns tränten die Augen.' Einer ging zur Polizei und fragte nach der Ursache. Die Antwort des Beamten: 'Das ist so geheim, daß ich es selbst nicht weiß.'
Gespräch zwischen zwei Ärzten in einem nordböhmischen Spital. Sie unterhalten sich über die Chemiefabrik Secheza in Lovosice, wo zwei Arbeiterinnen mongoloide Kinder geboren haben. 'Wir müssen das irgend jemand sagen!' Der andere: 'Halt lieber den Mund.'
Verordnung des Verkehrsministeriums 1980: Die Alleebäume an den Landstraßen sind umzusägen, es gibt zu viele Unfälle. Ein Bürger regt sich auf: 'Die haben einfach alle Bäume umgelegt, die Idioten. Ich habe dann festgestellt, daß die Verordnung nur verlangt, dort die Bäume zu fällen, wo die Autofrequenz mehr als 3000 am Tag beträgt. Der Bürger, von Beruf Lehrer, konnte sich in seinem Bezirk durchsetzen. Aber er ist sauer auf seine engeren Landsleute, die man nach der Vertreibung der Deutschen aus dem Sudetengebiet 1945 hier angesiedelt hat: 'Das ist ein Lumpenproletariat ohne Tradition und Verantwortung. Denen ist alles egal, ihre Maxime ist: Nach uns die Sintflut!"
Veselá vlast
Řekl jednou pan polír svému míchači malty: „Proč nechodíš dřív, ty pse hubená?" „Nemohl jsem přijít dřív, protože jsem si vzal ženu, pane políre, vy hlupáku."
Franz Giebisch přichází na lékařskou prohlídku. Doktor mu měří puls a říká: „Váš puls jde ale pomalu." Na to Franz odpoví: „To vůbec nevadí, pane doktore, já mám přece času dost."
„Co je dnes k jídlu?" ptá se mladý manžel. „Zelí a jitrničky." „Ale vždyť víš, že z toho vždycky dostanu bolení žaludku." „Tentokrát ne, zlatíčko, protože jsem tam hned zavařila i heřmánkový čaj."
Karl Josef dostal nového třídního učitele. Po pár dnech se ho rodiče ptají: „Jak se ti líbí tvůj nový učitel?" „Skvěle," říká Karl Josef. „Vypadá jako zbožný člověk." „Podle čeho to soudíš?" ptá se otec. „No, když jsem mu včera ukázal svůj diktátový sešit, podíval se k nebi a řekl: „Můj Bože, můj Bože.""
(Zaslal: Otto Hofmann, z Rabensgrünu)
Její potřeba je pokryta
U řezníka Müllera žádá paní Klementová: „Chtěla bych dva jazyky." „Ale," praví řezník, „paní Klementová, vy přece mluvíte, jako by vám to šlo samo od jednoho!"
(Z humoristické sbírky Otto Zerlika)
Vydavatel a odpovědný redaktor: Richard Brummeissl, Kahl am Main, Seligenstädter Weg 60, telefon (06188) 2359 — Poštovní spořitelní úřad 1, 6000 Frankfurt nad Mohanem, číslo účtu 321-195 — cena za kus 2,50 DM. Výroba a vydání Rainer Kolb, 8757 Karlstein, poštovní přihrádka 1145.
Lachende Heimat
Also sprach der Herr Polierer zu seinem Mörtelrührer: „Warum kommst du nicht früher, du Hund, du dürrer?"
Ich konnte nicht früher kommen, denn ein Weib hab ich mir genommen, du Polierer, du dummer.
*
Der Giebisch Franz kommt zur ärztlichen Untersuchung. Der Arzt fühlt den Puls und sagt: „Ihr Puls geht aber langsam". Da meint der Franz: „Das macht gar nichts, Herr Doktor, ich hab ja Zeit."
*
„Was gibts denn heut zu Essen?" fragt der junge Ehemann. „Sauerkraut und Schweinswürstl". Aber du weißt doch, daß ich davon imer Magenschmerzen bekomme." "Diesesmal nicht, Schatzi, denn ich hab den Kamilllentee gleich mit eingekocht."
*
Karl Josef hat einen neuen Klassenlehrer bekommen. Nach einigen Tagen fragen ihn seine Eltern: „Wie gefällt dir dein neuer Lehrer?" „Prima," sagt Karl Josef. „Er scheint ein frommer Mann zu sein." „Woraus willst du das erkennen?" fragt der Vater. „Nun, als ich ihm gestern mein Diktatheft zeigte, sah er gegen den Himmel und sagte: „Mein Gott, mein Gott".
(Eingesandt: Otto Hofmann, aus Rabensgrün)
Ihr Bedarf ist gedeckt
Beim Müller-Fleischer verlangt die Klementin:
„Ich häit gern zwou Zunga."
„Owa", sagte der Fleischer, „Frau Klement, Sie ria(d)n ja mit oina wöi gschmiart."
(Aus der Humorsammlung Otto Zerlik's)
Verleger, Herausgeber und verantwortlicher Schriftleiter: Richard Brummeissl, Kahl am Main, Seligenstädter Weg 60, Telefon (06188) 2359 — Postscheckamt 1, 6000 Frankfurt/M., Konto-Nr. 321-195 — Preis je Stück 2,50 DM. Herstellung und Verlag Rainer Kolb, 8757 Karlstein, Postfach 1145.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.