Dary pro naše staré krajany:

Relli Hahn, roz. Dörfl, Feldstr. 44 v 5090 Leverkusen 3 DM 30,— Hermann Kempf, Gerhard-Hauptmann-Str. 2, v 86 Bamberg 10,— Irene Rannert, roz. Rödig, Wendinger Str. 40 v 8860 Nördlingen 7,50 A. Riedl, Schönbrunner Str. 27 v 8485 Floß 10,— A. Pöttig, Taunusstr. 25 v 6209 Aarbergen 2 5,— Anna Simon, Elsterweg 32 v 3180 Wolfsburg 1 10,— Dieter Paulus, Goethestr. 55 v 6050 Offenbach 10,— Ewald Jehmlich, Görlitzer Str. 4 v 3003 Ronneburg 1 10,— Georg Schindler, Hahnenfeldstr. 20 v 8939 Bad Wörishofen 35,— Hans Kolb, Habsburgerstr. 7 v 8070 Ingolstadt 35,—

Stav po HB. 174: DM 162,50 + 565,55 728,05 5 balíčků krajanům ve východní zóně á 55,— DM = 275,— DM - 275,— 10 květinových pozdravů krajanům v domovech - 200,— 2 nemajetným krajanům 100,— - 100,— Současný stav: DM 153,05

Různá sdělení

Srdečný dík!

Paní Anna Egerer, roz. Lochschmidt z Krásna (Schönfeld), obohacuje náš HB velmi pěknými příspěvky z domoviny. Mnozí Slavkované rádi vzpomínají na naše sousední městečko Krásno. Nejednu příjemnou chvíli jsme tam strávili v pohostinných hostincích. Chtěl bych ještě jednou připomenout, že existuje vlastivědná kniha o Krásně, a předpokládám, že se o ni krajané budou zajímat a toto dílo si pořídí. Paní Egerer tímto vyslovuji upřímný dík od našich krajanů.

Když dnes vidíme plné obchody a dobře živené lidi a sami si můžeme sednout k bohatě prostřenému stolu, člověk často zavzpomíná na dřívější časy nouze. Za první světové války to prý bylo obzvlášť zlé, a naši starší krajané si na to jistě ještě vzpomenou.

Náš soused byl truhlář na nábytek a rakve. Vedle toho provozoval i malé hospodářství. Večer jsme často sedávali na lavičce před domem a on nám tu a tam vyprávěl, co všechno tehdy zažil a jak jednou napálil úřady, takže měl vždycky dost co jíst.

V oněch letech se čas od času sestavovaly komise, které prohledávaly domy odshora dolů a hledaly potraviny – a zabavovaly vše, čeho bylo podle předpisů uskladněno příliš mnoho. Co pak lidem zbylo, bylo, jak se říkalo, k žití málo a k umření mnoho. Truhlář Šimon, který jinak rakve vyráběl jen podle aktuální potřeby, si tedy sbil ještě dvě navíc do zásoby, natřel je černě, ozdobil dle zvyklostí stříbrnými lemy a zavěsil je na držáku pod strop.

Když pak některá z komisí přišla k němu do domu, nenašla, ať prohledávala sebedůkladněji, vůbec nic. Že by rakve mohly být plné, to je nenapadlo. A že tam byly pořád stejné rakve od jedné kontroly k druhé, také nikoho nepřekvapilo – vždyť se přece jen spletl v míře a pořád se ještě nenašel vhodný „zákazník".

Své ženě, která si na tyto zvláštní „almaty" (spižírní skříně) brzy zvykla, pak, kdykoli nebezpečí odhalení znovu pominulo, říkával: „Alta, döi Goßl hamma wieder amal droa kriögt!" (Stará, tu bečku jsme zas jednou napálili!)

Anna Egerer (Lochschmidt) z Krásna (Schönfeld)

věta pokračuje na dalším listu ⟶