Domov je smysl života
Od Dr. Hansgeorga Loebela
Domov — správně chápáno — není hřištěm slziveckých básníčků a filmařů, není oblastí mlhavých, neurčitých a postradatelných citů, s nimiž si politika a politické vzdělávání sotva vědí rady. Čím více stát umožňuje svým občanům vytvořit si domov a čím vážněji hájí právo každého jednotlivce nazývat domov svým vlastním, tím pevnější budou duchovní základy, na nichž spočívá jeho státní moc.
Proto se v následujících šesti tezích odvažme přiblížit vymezení pojmu „domov".
**1. Domov je místem setkání s okolní přírodou**
Člověk stojí jako všichni tvorové v přírodě, je její součástí. Zároveň jí ale i poznávajíc a prožívajíc čelí. Vnímá, že se v průběhu roku proměňuje, že se v mnohotvárné podobě probouzí, roste, zraje, chřadne a dovršuje se — aby se znovu probudila. Zjevuje se mu ale také, že ji i on sám může proměňovat.
**2. Domov je prostorem konkretizované tvůrčí svobody**
Člověk proměňuje své okolí podle předem promyšleného obrazu, podle svého plánu. Plán zprvu představuje jen jednu z možností utváření. Člověk však dokáže tuto možnost přenést do své skutečnosti. Dokáže naplánované uskutečnit. V této své tvůrčí síle je svobodný, tj. sice nemůže činit nevázaně a bez omezení, co se mu zlíbí, ale může spoluutvářet, spolupůsobit na tom, aby se kus země stal jeho zemí, jeho krajem.
**3. Domov je objektivací, zhmotněním společného ducha**
Pojmy „dům" a „domov" nemají stejný obsah. Dům je užitkovým předmětem, postaveným na ochranu proti větru a počasí, domov je víc. Ve své jedinečné podobě vypovídá o tom, kdo v něm bydlí, prozrazuje, jakého je ducha. Domov tak v mnoha obrysech — v domech, kostelích, ulicích, osadách, obdělaných polích — zviditelňuje společné rysy mnoha lidí, kteří v něm žijí, společného ducha, který z množství lidí utváří jednotu, obec.
**4. Domov je trojúhelníkovým poutem mezi člověkem, bližním a okolním prostorem**
Svoboda tvůrčího působení na okolí není neomezená. Musí brát ohled na svobodu druhého, souseda. Domov vyžaduje, aby se člověk osvědčil i vůči druhým lidem. Vytváří „okolnosti" jeho setkávání s ostatními. Stává se tak polem jeho mravního chování. Proto je také
**5. Domov ochranným prostorem mezilidských vazeb těch, kdo žijí spolu, ale i těch, kdo žijí po sobě**
V duchovním klimatu domova vrůstá mladý člověk do pletiva těchto norem. Obklopuje probouzení jeho duchovního života v jeho obracení se k okolnímu světu, jeho duchovní přivlastňování si světa vůbec. Poskytuje v nenápadné službě jistotu v tradici, v předávaném odkazu.
**6. Domov je prostorem míru**
Slovo „spokojenost" v sobě zahrnuje mír [pozn.: v němčině „Zufriedenheit" obsahuje slovo „Frieden" — mír]. Spokojen ale může být jen člověk, který ve zajištěném, mravně upevněném lidském prostředí svobodně dokáže přispívat k životu společenství. Neklidný poutník, „bezdomovec" starých časů, nachází klid v prostoru, který uznává za svůj. Čím více lidí může tento prostor míru nalézt, tím větší bude možnost všeobjímajícího, národy přesahujícího a závisti prostého vedlejšího i společného soužití celého lidstva.
Domov je tedy místem naplnění lidského bytí. V sounáležitosti s domovem spočívá to podstatné pro člověka. Právo na domov je proto jedním z nejvýznamnějších lidských práv vůbec. Dějiny sudetských Němců od roku 1918 jsou určovány bojem o toto právo. Museli žít ve státě, který jim toto právo upíral.
Heimat ist Lebenssinn
Von Dr. Hansgeorg Loebel
Heimat ist — recht verstanden — nicht das Tummelfeld tränendrüsenquetschender Dichterlinge und Filmemacher, kein Bereich verschwommener, unbestimmbarer und verzichtbarer Gefühle, mit denen die Politik und die politische Bildung kaum etwas anzufangen wissen. Je mehr ein Staat seine Bürger befähigt, sich eine Heimat zu schaffen, und je ernsthafter er für das Recht jedes einzelnen eintritt, eine Heimat sein eigen zu nennen, desto sicherer werden die geistigen Fundamente sein, auf denen seine Ordnungsmacht ruht.
Darum sei in den folgenden sechs Thesen die Annäherung an eine Bestimmung des Begriffes „Heimat" gewagt.
1. Heimat ist Stätte der Begegnung mit umgebender Natur
Der Mensch steht wie alle Geschöpfe in der Natur, ist Teil von ihr. Er steht ihr aber auch erkennend, erlebend gegenüber. Er nimmt wahr, daß sie sich im Jahresablauf wandelt, daß sie in mannigfacher Gestalt erwacht, wächst, reift, dahinsiecht und vollendet — um wieder zu erwachen. Ihm wird aber auch offenbar, daß er selbst sie gleichfalls wandeln kann.
2. Heimat ist Raum konkretisierter schöpferischer Freiheit
Der Mensch wandelt seine Umwelt nach seinem vorgeschauten Bild, nach seinem Plan. Der Plan stellt zunächst nur eine Möglichkeit der Gestaltung dar. Der Mensch vermag aber auch, diese Möglichkeit herüberzuholen in seine Wirklichkeit. Er kann Geplantes realisieren. In dieser seiner schöpferischen Kraft ist er frei, d.h. er kann zwar nicht ungebunden, bindungslos tun, was ihm beliebt, aber er kann mitgestalten, mitwirken, daß ein Stück Erde seine Erde, sein Land wird.
3. Heimat ist Objektivation, Vergegenständlichung eines Gemeingeistes
Die Begriffe „Haus" und „Heim" haben nicht denselben Inhalt. Ein Haus ist ein Nutzgegenstand, gebaut zum Schutz gegen Wind und Wetter, ein Heim ist mehr. Es gibt Auskunft in seiner nur ihm eigentümlichen Form über den, der in ihm zu Hause ist, es verrät, wess' Geistes er ist. Heimat verdeutlicht so in vielen Konturen, in Häusern, Kirchen, Straßen, Siedlungen, bebauten Fluren das Gemeinsame der vielen, die in ihr wohnen, den Gemeingeist, der aus einer Summe von Menschen eine Einheit, die Gemeinschaft formt.
4. Heimat ist eine Dreiecksbindung zwischen Mensch, Mitmensch und umgebendem Raum
Die Freiheit schöpferischer Einwirkung in eine Umwelt ist nicht unbegrenzt. Sie muß Rücksicht nehmen auf die Freiheit des anderen, des Nachbarn. Heimat fordert, daß sich der Mensch mitmenschlich bewährt. Sie schafft das „Umstehende" die Umstände seiner Begegnung mit den anderen. Sie wird damit Feld seines sittlichen Verhaltens. Deshalb ist auch
5. Heimat Schutzraum zwischenmenschlicher Bindungen der Miteinander-, aber auch der Nacheinanderlebenden
Im geistigen Klima der Heimat wächst der junge Mensch in das Geflecht dieser Normen hinein. Sie umfängt das Erwachen seines geistigen Lebens in seiner Hinwendung zur Umwelt, seiner geistigen Besitznahme der Welt überhaupt. Sie gewährt in unaufdringlichem Dienst Sicherheit in Überlieferung, in Tradition.
6. Heimat ist ein Raum des Friedens
Das Wort „Zufriedenheit" schließt den Frieden in sich ein. Zufrieden aber kann nur ein Mensch sein, der in einer gesicherten, sittlich gefestigten menschlichen Umwelt frei seinen Beitrag zum Leben der Gemeinschaft zu leisten vermag. Der unstete Pilger Mensch, der „Friedlose" der Alten, findet die Ruhe in einem Raum, den er als den seinen erkennt. Je mehr Menschen diesen Raum des Friedens finden können, desto größer wird die Möglichkeit eines umfassenden, nationenüberwölbenden neidlosen Neben- und Miteinanderlebens der gesamten Menschheit sein.
Heimat ist somit Stätte der Erfüllung menschlichen Seins. In der Zuordnung zu einer Heimat ruht das einem Menschen Wesentliche. Das Recht auf Heimat ist daher eine der bedeutendsten
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.