Milí krajané!
Svatodušní svátky jsou za námi, a přesto si dovoluji vás všechny co nejsrdečněji pozdravit. Znovu patří mé díky za dary na další vydávání Heimatbriefu a na podporu našich starých krajanů. Pro všechny musí být radostí vidět z výše darovaných částek, k jakým obětem jsou krajané ochotni.
Svatodušní svátky: V myšlenkách si tak nejeden Horní Slavkovan (Schlaggenwald) jistě v duchu prošel rodným krajem. Jak nádherně krásně vše stálo v květu. Země voněla tak svěže a jemná zeleň mladých listů na stromech a keřích zářila do přírody. Doma nastalo jaro. Potůčky – a bylo jich tam vskutku hodně – nesly čirou vodu a vše se v ní zrcadlilo. Skřivan se zvedal ze země a jeho jásot bylo slyšet daleko. Byl to krásný čas na oslavu svatodušních svátků. Ve staré vlasti zima trvala déle než tady, v mnoha krajích, kam nás osud zavál. Ačkoliv jsou krajané v Horní Falci (Oberpfalz) blíže domovu, přesto tak krásné svatodušní svátky jako doma prožívat nebudou. Květen či červen byl krásný roční čas. Bylo teplo, a to nejen v přírodě – i lidé otevírali svá srdce. Dnes je v srdcích chladněji. Lidská povaha se změnila. Radost je už vzácným zbožím. Je třeba větší duševní síly, aby člověk nepropadl smutku nad dnešní dobou. Úpadek starých zvyků a mravů, jako je neúcta ke starším lidem, je bolestný. Zřídkakdy mladí lidé pozdraví starého člověka. Ničí se to, co člověk sám nevybudoval, a přitom není ochoten postavit nic nového. Tímto způsobem chce člověk demonstrovat svou vyspělost. Výkony starší generace se prohlašují za zbytečné. Otázka je, zda to ale bude stačit k životu. Že se taková proměna projevuje u našeho německého národa, není divu. Je to důsledek desetiletí trvajícího zanedbávání ideálů. Jen hlasité volání po svobodě a blahobytu snadno vede k zapomínání na povinnosti a ochotu k obětem. Jen neustálé žvanění o hitlerovském fašismu nemá žádný historický význam, pokud se zároveň pravdivě nepoukáže na příčinu této epochy. Je velmi snadné označit za neofašistu každého Němce, který zdůrazňuje svou národní příslušnost a své němectví. Bohužel mezi dnešními literáty nenajdeme žádného Fichta ani jiné podobné osobnosti, kteří by znovu rozdmýchali jiskru myšlenky svobody a vyvedli nás z neofašismu. Materialismus nás všechny ovládl. K tomu přistupuje strach, který se zmocnil mladých lidí, kteří věří, že nemají žádné vyhlídky do budoucna. Bylo by opravdu na čase, aby se stal svatodušní zázrak a vše prostoupil duchem tohoto zázraku.
Jakou sílu má ale v sobě náš lidový kmen ještě dnes, to se znovu ukázalo na Sudetoněmeckém dni v Norimberku (Nürnberg). Jen ten, kdo se ho sám zúčastní, dokáže posoudit, jak grandiózní tyto akce jsou. Znovu a znovu je úžasné, jak se naše sudetské kmeny scházejí a jednotně se zasazují za práva lidí. Žádná oběť není příliš těžká a ani stáří nikomu nebrání zastat se svých práv. Norimberk byl opět důkazem naší duševní síly, kterou jsme kdykoli ochotni nasadit pro svou spravedlivou věc. Snad to jednou přece jen otevře oči světu a ten bude muset uznat, jaká křivda byla na nás vyhnaných spáchána.
Nemohu uvést počet krajanů, ale mohu říci, že nás byla pěkná hrstka, kteří jsme si v Norimberku dopřáli shledání s přáteli a známými. Bohužel davy nedovolují si s každým poklidněji popovídat. Tlačenice a bloudění hledajících lidí k tomu nedávají mnoho prostoru. Přesto to byl zážitek.
Pokusím se i příští rok umožnit v Kahlu setkání nás, horno-slavkovských krajanů. Zvláštní radostí pro nás bylo, že jsme mezi sebou mohli přivítat pana starostu naší patronátní obce Auerbach. U něho nejsme zapomenuti, a za to mu děkujeme.
Váš Richard Brummeissl
Harry Hochfelder
Liebe Landsleute!
Das Pfingstfest ist vorbei und doch erlaube ich mir Euch alle recht herzlich zu grüßen. Wiederum gilt mein Dank für die Spenden für den Fortbestand des HB und für unsere alten Landsleute. Es dürfte für alle eine Freude sein aus den Spendenbeträgen zu ersehen, zu welchen Opfern die Landsleute bereit sind.
Pfingsten: In den Gedanken dürfte so mancher Schlaggenwalder im Geiste einen Spaziergang über die heimatlichen Fluren getan haben. Wie herrlich schön stand alles in der Blütenpracht. Die Erde roch so frisch und das zarte Grün der jungen Blätter an Baum und Strauch strahlte Helligkeit in die Natur. Nun war es daheim Frühling geworden. Die Bächlein — und deren gab es gar etliche, führten klares Wasser und alles spiegelte sich darinnen. Die Lerche erhob sich vom Boden und ihr Jubilieren war weithin vernehmbar. Es war eine schöne Jahreszeit in der das Pfingstfest gefeiert werden konnte. In der alten Heimat hat der Winter länger verweilt als hier in mancher Gegend, wo es uns verschlagen hat. Obwohl die Landsleute in der Oberpfalz der Heimat näher sind, aber so schöne Pfingsten wie daheim werden sie auch nicht erleben. Mai- oder Junimonat war eine schöne Jahreszeit. Es gab Wärme und diese gab es nicht nur die Natur, auch die Menschen öffneten die Herzen. Heutzutage ist es in den Herzen kühler geworden. Das menschliche Wesen veränderte sich. Freude ist schon Mangelware. Es bedarf größerer seelischer Stärke, um nicht in Trauer zu verfallen über die jetzige Zeit. Der Verfall alter Gewohnheiten und Sitten, wie die Mißachtung älterer Menschen gegenüber ist schmerzlich. Selten ist ein Grüßen von jungen Leuten eines alten Menschen abgetan. Man zerstört, was man nicht selbst aufgebaut hat, und ist auch gar nicht gewillt Neues zu errichten. Man möchte auf diese Weise seine Reife demonstrieren. Die von der älteren Generation erbrachten Leistungen werden als nicht notwendig gewesen bezeichnen. Ob das aber zum Leben ausreichen wird? Das sich eine solche Wandlung in unserem deutschen Volke zeigt, ist nicht verwunderlich. Es ist das Ergebnis der jahrzehntelangen Vernachlässigung von Idealbildern. Nur lautes Rufen nach Freiheit und Wohlstand lassen leicht Pflichten und Opferbereitschaft vergessen machen. Nur immer vom Hitlerfaschismus zu schwätzen hat keine geschichtliche Bedeutung, wenn man nicht gleichzeitig auf die Ursache dieser Epoche wahrheitsgetreu hinweist. Es ist sehr einfach jeden Deutschen der seine Volkszugehörigkeit und sein Deutschsein hervorhebt, als Neofaschist zu bezeichnen. Leider findet man unter den jetzigen Literaten keinen Fichte u. a., die den Funken des Freiheitsgedanken neu entfachen und uns aus dem Neofaschismus neu entfachen. Der Materialismus hat uns alle in seinen Bann. Dazu kommt die Angst, die junge Menschen erfaßt hat, die keine Zukunftschanzen zu haben glauben. Es wäre wirklich an der Zeit, daß ein Pfingstwunder geschieht, und alles mit dem Geist des Pfingstwunders durchdringen könnte.
Welche Kraft aber in unserem Volksstamm noch vorhanden ist, das zeigte sich wiederum bei der Veranstaltung des Sudetendeutschen Tages in Nürnberg. Nur wenn man selbst daran teilnimmt, kann man ermessen wie grandios diese Veranstaltung sind. Immer wieder ist es erstaunlich wie unsere Sudetenvolksstämme sich zusammenfinden und in Einigkeit für die Rechte der Menschheit einstehen. Keine Opfer sind zu schwer, und auch das Alter hindert nicht daran, wenn es darum geht für seine Rechte einzustehen. Nürnberg war wieder ein Beweis, für unsere seelische Kraft, die wir jederzeit sind für unsere gerechte Sache einzusetzen. Vielleicht wird es doch einmal der Welt die Augen öffnen, und sie wird erkennen müssen, welches Unrecht an uns Vertriebenen begangen worden ist.
Ich kann die Anzahl der Landsleute nicht nennen, aber ich kann sagen, daß wir ein ganz schönes Häuflein gewesen sind, die sich in Nürnberg ein Wiedersehen mit Freunden und Bekannten gefallen ließen. Leider lassen es die Massen nicht zu, etwas gemütlicher mit allen zu plaudern. Das Gedränge und das Hin und Her der suchenden Menschen lassen da nicht viel Raum. Trotzdem, es war ein Erlebnis.
Ich werde mich bemühen, im nächsten Jahr in Kahl wieder ein Treffen unserer Schlaggenwalder Landsleute zu ermöglichen. Eine besondere Freude dürfte für uns gewesen sein, als wir den 1. Herrn Bürgermeister unserer Patenstadt Auerbach in unserer Mitte begrüßen konnten. Wir sind bei ihm nicht vergessen und dafür danken wir.
Euer Richard Brummeissl
Harry Hochfelder
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Falklanďané a sudetští Němci
(z „Sudetenboten", Kanada)
V době, kdy vznikají tyto řádky, je konflikt o Falklandy ještě nerozhodnutý. Nás jako sudetské Němce na něm zajímá, že se Angličané zasazují za právo 1800 britských obyvatel Falkland na domov a sebeurčení, ačkoli žijí 13 000 km od mateřské země, a že jsou dokonce ochotni vést válku proti Argentině, aby práva Falklanďanů hájili. A stejně tak nás zajímá, že Argentina požaduje zpět Falklandy, které jsou už sto padesát let obsazeny Brity, protože kdysi — alespoň nějakou dobu — patřily Argentině, respektive byly spravovány provincií Buenos Aires.
Sudetských Němců není 1800, nýbrž přes tři miliony, a Sudety jim patřily už několik set let, když byly Falklandy objeveny. Sudetská oblast není vzdálena ani tisíce, ani stovky kilometrů od německé jazykové oblasti; bezprostředně s ní sousedí a patří k ní. Jestliže území jako Falklandy o rozloze asi 12 000 čtverečních kilometrů — méně než polovina rozlohy Sudet — s počtem obyvatel jedné z našich vesnic není ani 150 let po jeho zabrání Brity ještě sňato z pořadu světových dějin, oč oprávněnější je náš nárok na navrácení Sudet, které nám bylo před 37 lety násilím vzato? Na obhajobu svého nároku můžeme uplatnit jak argumenty Britů, tak argumenty Argentinců. Náš nárok se neopírá jen o právo na domov a sebeurčení, obstojí stejně dobře i před historií. Nelze jej vyvrátit ani argumenty geografie. Pokud náš nárok na Sudety není oprávněný, pak by neobstál ani nárok Britů, ani Argentinců — ani žádného jiného národa na svou vlast.
Ať nám je prominuto, jsme-li nakloněni posuzovat dění ve světě subjektivně. Vzchopí se německý národ k tomu, aby se před světovou veřejností zastal práva sudetských Němců na domov a sebeurčení, tak jako to dělají Britové pro práva Falklanďanů? Podpoří historický nárok sudetských Němců na navrácení Sudet, tak jako Argentinci požadují navrácení Falkland? Postaví se Evropský parlament za sudetské Němce stejně loajálně jako za Brity?
Falkländer und Sudetendeutsche
(aus „Sudetenboten", Canada)
Während diese Zeilen geschrieben werden, ist der Konflikt um die Falklandinseln noch unentschieden. Uns als Sudetendeutsche interessiert daran, daß die Engländer für das Heimat- und Selbstbestimmungsrecht der 1800 britischen Bewohner der Falklandinseln eintreten, die 13.000 km entfernt vom Mutterland leben, und daß sie sogar bereit sind, einen Krieg gegen Argentinien zu führen, um die Rechte der Falkländer zu verteidigen. Und ebenso interessiert uns, daß Argentinien die seit hundertfünfzig Jahren von den Briten besetzten Falklandinseln zurückverlangt, weil sie damals — zumindest einige Zeit — argentinisch gewesen waren, bzw. von der Provinz Buenos Aires verwaltet wurden.
Es gibt nicht 1800, sondern über drei Millionen Sudetendeutsche und das Sudetengebiet gehörte ihnen bereits ein paar hundert Jahre, als die Falklandinseln entdeckt wurden. Das Sudetengebiet ist weder tausende noch hunderte Kilometer vom deutschen Sprachgebiet entfernt; es grenzt unmittelbar daran und gehört dazu. Wenn ein Territorium wie die Falklandinseln von etwa 12.000 Quadratkilometern — weniger als die Hälfte der Fläche des Sudetengebietes — mit der Einwohnerzahl eines unserer Dörfer 150 Jahre nach seiner Besitznahme durch die Briten noch nicht auf der Tagesordnung der Weltgeschichte steht, um wieviel berechtigter sind wir, unseren Anspruch auf die Rückgabe des Sudetengebietes zu erheben, das uns vor 37 Jahren gewaltsam entrissen worden ist? Wir können zur Begründung unseres Anspruchs sowohl die Argumente der Briten wie die der Argentinier ins Feld führen. Unser Anspruch beruht nicht nur auf dem Heimat- und Selbstbestimmungsrecht, er besteht ebenso vor der Geschichte. Er läßt sich auch nicht mit Argumenten der Geographie verneinen. Wenn unser Anspruch auf das Sudetengebiet nicht zu Recht besteht, dann würde weder der Anspruch der Briten noch der der Argentinier zu Recht bestehen — noch der eines jeden anderen Volkes auf seine Heimat.
Man möge uns verzeihen, wenn wir geneigt sind, Geschehnisse in der Welt einer subjektiven Betrachtung zu unterziehen. Wird sich das deutsche Volk dazu aufraffen, vor der Weltöffentlichkeit für das Recht der Sudetendeutschen auf Heimat und Selbstbestimmung einzutreten, wie es die Briten für die Rechte der Falkländer tun? Wird es den historischen Anspruch der Sudetendeutschen auf die Rückgabe des Sudetengebietes unterstützen, wie die Argentinier die Rückgabe der Falklandinseln verlangen? Wird das Europaparlament den Sudetendeutschen so
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.