Milí krajané!

Svatodušní svátky jsou za námi, a přesto si dovoluji vás všechny co nejsrdečněji pozdravit. Znovu patří mé díky za dary na další vydávání Heimatbriefu a na podporu našich starých krajanů. Pro všechny musí být radostí vidět z výše darovaných částek, k jakým obětem jsou krajané ochotni.

Svatodušní svátky: V myšlenkách si tak nejeden Horní Slavkovan (Schlaggenwald) jistě v duchu prošel rodným krajem. Jak nádherně krásně vše stálo v květu. Země voněla tak svěže a jemná zeleň mladých listů na stromech a keřích zářila do přírody. Doma nastalo jaro. Potůčky – a bylo jich tam vskutku hodně – nesly čirou vodu a vše se v ní zrcadlilo. Skřivan se zvedal ze země a jeho jásot bylo slyšet daleko. Byl to krásný čas na oslavu svatodušních svátků. Ve staré vlasti zima trvala déle než tady, v mnoha krajích, kam nás osud zavál. Ačkoliv jsou krajané v Horní Falci (Oberpfalz) blíže domovu, přesto tak krásné svatodušní svátky jako doma prožívat nebudou. Květen či červen byl krásný roční čas. Bylo teplo, a to nejen v přírodě – i lidé otevírali svá srdce. Dnes je v srdcích chladněji. Lidská povaha se změnila. Radost je už vzácným zbožím. Je třeba větší duševní síly, aby člověk nepropadl smutku nad dnešní dobou. Úpadek starých zvyků a mravů, jako je neúcta ke starším lidem, je bolestný. Zřídkakdy mladí lidé pozdraví starého člověka. Ničí se to, co člověk sám nevybudoval, a přitom není ochoten postavit nic nového. Tímto způsobem chce člověk demonstrovat svou vyspělost. Výkony starší generace se prohlašují za zbytečné. Otázka je, zda to ale bude stačit k životu. Že se taková proměna projevuje u našeho německého národa, není divu. Je to důsledek desetiletí trvajícího zanedbávání ideálů. Jen hlasité volání po svobodě a blahobytu snadno vede k zapomínání na povinnosti a ochotu k obětem. Jen neustálé žvanění o hitlerovském fašismu nemá žádný historický význam, pokud se zároveň pravdivě nepoukáže na příčinu této epochy. Je velmi snadné označit za neofašistu každého Němce, který zdůrazňuje svou národní příslušnost a své němectví. Bohužel mezi dnešními literáty nenajdeme žádného Fichta ani jiné podobné osobnosti, kteří by znovu rozdmýchali jiskru myšlenky svobody a vyvedli nás z neofašismu. Materialismus nás všechny ovládl. K tomu přistupuje strach, který se zmocnil mladých lidí, kteří věří, že nemají žádné vyhlídky do budoucna. Bylo by opravdu na čase, aby se stal svatodušní zázrak a vše prostoupil duchem tohoto zázraku.

Jakou sílu má ale v sobě náš lidový kmen ještě dnes, to se znovu ukázalo na Sudetoněmeckém dni v Norimberku (Nürnberg). Jen ten, kdo se ho sám zúčastní, dokáže posoudit, jak grandiózní tyto akce jsou. Znovu a znovu je úžasné, jak se naše sudetské kmeny scházejí a jednotně se zasazují za práva lidí. Žádná oběť není příliš těžká a ani stáří nikomu nebrání zastat se svých práv. Norimberk byl opět důkazem naší duševní síly, kterou jsme kdykoli ochotni nasadit pro svou spravedlivou věc. Snad to jednou přece jen otevře oči světu a ten bude muset uznat, jaká křivda byla na nás vyhnaných spáchána.

Nemohu uvést počet krajanů, ale mohu říci, že nás byla pěkná hrstka, kteří jsme si v Norimberku dopřáli shledání s přáteli a známými. Bohužel davy nedovolují si s každým poklidněji popovídat. Tlačenice a bloudění hledajících lidí k tomu nedávají mnoho prostoru. Přesto to byl zážitek.

Pokusím se i příští rok umožnit v Kahlu setkání nás, horno-slavkovských krajanů. Zvláštní radostí pro nás bylo, že jsme mezi sebou mohli přivítat pana starostu naší patronátní obce Auerbach. U něho nejsme zapomenuti, a za to mu děkujeme.

Váš Richard Brummeissl

Harry Hochfelder

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Falklanďané a sudetští Němci

(z „Sudetenboten", Kanada)

V době, kdy vznikají tyto řádky, je konflikt o Falklandy ještě nerozhodnutý. Nás jako sudetské Němce na něm zajímá, že se Angličané zasazují za právo 1800 britských obyvatel Falkland na domov a sebeurčení, ačkoli žijí 13 000 km od mateřské země, a že jsou dokonce ochotni vést válku proti Argentině, aby práva Falklanďanů hájili. A stejně tak nás zajímá, že Argentina požaduje zpět Falklandy, které jsou už sto padesát let obsazeny Brity, protože kdysi — alespoň nějakou dobu — patřily Argentině, respektive byly spravovány provincií Buenos Aires.

Sudetských Němců není 1800, nýbrž přes tři miliony, a Sudety jim patřily už několik set let, když byly Falklandy objeveny. Sudetská oblast není vzdálena ani tisíce, ani stovky kilometrů od německé jazykové oblasti; bezprostředně s ní sousedí a patří k ní. Jestliže území jako Falklandy o rozloze asi 12 000 čtverečních kilometrů — méně než polovina rozlohy Sudet — s počtem obyvatel jedné z našich vesnic není ani 150 let po jeho zabrání Brity ještě sňato z pořadu světových dějin, oč oprávněnější je náš nárok na navrácení Sudet, které nám bylo před 37 lety násilím vzato? Na obhajobu svého nároku můžeme uplatnit jak argumenty Britů, tak argumenty Argentinců. Náš nárok se neopírá jen o právo na domov a sebeurčení, obstojí stejně dobře i před historií. Nelze jej vyvrátit ani argumenty geografie. Pokud náš nárok na Sudety není oprávněný, pak by neobstál ani nárok Britů, ani Argentinců — ani žádného jiného národa na svou vlast.

Ať nám je prominuto, jsme-li nakloněni posuzovat dění ve světě subjektivně. Vzchopí se německý národ k tomu, aby se před světovou veřejností zastal práva sudetských Němců na domov a sebeurčení, tak jako to dělají Britové pro práva Falklanďanů? Podpoří historický nárok sudetských Němců na navrácení Sudet, tak jako Argentinci požadují navrácení Falkland? Postaví se Evropský parlament za sudetské Němce stejně loajálně jako za Brity?

věta pokračuje na dalším listu ⟶