⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Tak si dědeček s babičkou znovu spočítali svůj skromný rozpočet a zjistili, že kdyby ještě trochu víc šetřili, mohli by kluka poslat do Horního Slavkova (Schlaggenwald) do měšťanské školy. Potřebné knihy by dostal půjčené, ale sešity, výkresy a podobně by si musel obstarat sám. Na školní tašku peníze samozřejmě už nezbyly. Veškeré školní věci se tedy stáhly dvěma koženými řemínky a nosily jako balíček. Ke sjíždění po zasněžené „Nové silnici" se ovšem takový balíček nehodil, a už vůbec ne jako zbraň při rvačkách. Jakkoli byl můj otec jako desetiletý žák měšťanky chytrý, o slunečním úžehu neměl ještě žádnou skutečnou představu — tedy alespoň ta, kterou měl, byla mylná. Tahle neznalost a k tomu skutečnost, že měl zrzavou kštici a pihy, mu měly přivodit nezapomenutelný, z části trpký zážitek. — V tehdejší době byly zrzavé vlasy takřka poskvrnou, a tak se stávalo, že za ním děti pokřikovaly „pihatá liška".

Tohle neustálé škádlení kluka nijak neotužilo, právě naopak, dělalo ho čím dál zranitelnějším.

A tak jednou opravdu nastal den, bylo to za krásného slunečného jarního počasí, kdy kluk vzteky a bolestí přešel do protiútoku. Během přestávky seděl na záchodku, když vtom houf jeho spolužáků začal bušit pěstmi na dveře a v rytmu volat „pihatá liška!". Tu si liščička rychle vytáhla ze zámku mohutný klíč od záchodu a ve slepém vzteku se vrhla do klubka polekaných kluků, přičemž bradu klíče použila jako zbraň. Křik boje a bolesti byl takový, že přiběhl celý učitelský sbor a zděšeně vyklidil bojiště. Pan ředitel bez vyšetřování odsoudil všechny zúčastněné k hodině po škole. Kdyby si však někdo myslel, že tahle hodina stačila ochladit rozvášněné mysli, mýlil by se.

V ježatých klukovských hlavách kvasil plán pomsty na „liščičce", protože ta byla přece na vězení vinna. Liščička byla sice chytrá a mazaná, ale ještě nezkušená. Že se hromadný vztek tak rychle neutiší, to ještě nikdy nezažila. Netušíc nic zlého šla po odsezené hodině se svým svázaným balíčkem přes náměstí směrem k „Nové silnici" domů. Už skoro na nic zlého nemyslela, když vtom se ve výšce Gfellské ulice a Poschitzauerské cesty vyřítili z křoví její pronásledovatelé. Vyhrožovali, že liščičku rozmačkají, kdyby se bleskurychle a ze všech sil nebránila balíčkem knih. Přitom lítaly cáry doslova ve vlastním smyslu slova, protože knihy a sešity se rozlétly po prašné silnici a příkopu. A liščička přesto nemohla zabránit tomu, že na konci rvačky zůstala na bojišti s poraněnou hlavou. Po chvíli sebrala své pero a knihy, protože jen ty zůstaly celé, a plná obav šla domů do Gfellu. V bolavé hlavě hledala výmluvu, kterou by řekla matce, až před ní stane a ta uvidí, jak vypadá. Tak se konečně vplížila do jizby. Tu přišla matka od kamen, spatřila svého ušpiněného, potrhaného, krví zamazaného syna a napůl vztekle, napůl vyděšeně se zeptala: „Cos to zase provedl?" Kluk zakoktal: „Uhodil mě úžeh!" Matka — byla to má hodná babička — nestačila tak rychle utřídit pocity, které se na ni valily, avšak vztek kvůli synově lži nakonec převládl, a tak chudák dítě dostalo ke všemu ještě naplácáno. Když matka usoudila, že trestu je už dost, postavila kluka a prohlédla si ho pořádně. Tu objevila u zrzavého kořínku vlasů zející ránu, načež ve strachu a lítosti běžela pro vodu a plátno a udělala vše možné, aby se všechno zase spravilo. Během svých samaritánských služeb se ptala, co se stalo, a kluk jí vypověděl pravdivou příhodu. Tu matčino srdce roztálo jako máslo na slunci, přitiskla dítě k sobě a slzy jí stékaly po tvářích. Nejraději by byla výprask vzala zpátky. Když se večer otec unaven z práce vrátil domů, musela mu matka všechno vyprávět. Mluvila tak opatrně, že i jemu změklo srdce, a šel do školy, aby to pověděl panu řediteli. Když ten uslyšel ta vřelá, o slitování prosící slova, i jemu se srdce rozpustilo jako máslo na slunci, a tak řekl, že s placením knih není žádný spěch, ostatně to prý byly beztak už staré knihy, které by se příští rok stejně dál nepůjčovaly. — Otec přišel plný radosti domů, šťastně vzal svou liščičku do náruče a hrdě si ji přitiskl k srdci, jako by vykonala nějaký veliký čin.

Hermine Walter, roz. Palm

[obr] Upozornění na přílohu:

K tomuto číslu je přiložen prospekt nakladatelství Herder, Vídeň — „Peníze jsou jako prach" (román od Czjzka). Prosíme o povšimnutí.

Naši zesnulí a rodinné zprávy

Naši zesnulí

Franziska Rippl, roz. Franz, dne 20. 12. 1981 v Dingolfingu Oswald Weidl (Hubhof), dne 22. 6. 1973 Aloisia Weidl (Hubhof), 1982 v Herne Ernst Friedrich, dne 21. 1. 1982 ve Würzburgu Rudolf Grimm, dne 9. 3. 1982 v Gelnhausenu Berta Abfalter, dne 7. 3. 1982 Marie Wilfert, roz. Abfalter, dne 1. 5. 1982 Alois Schöberl, dne 5. 5. 1982 v Linsengerichtu Anna Kämpf, dne 19. 5. 1982 v Bad Reichenhallu

RODINNÉ ZPRÁVY

Blahopřejeme

Narozeniny:

90. Anna Wettengel, roz. Otto, Pforzheimer Str. 12, 7252 Weil d. Stadt, dne 23. 6. 90. Anton Hoffmann, Am Kramberg 6, 8572 Auerbach, dne 4. 6. 88. Anton Riedl (Leßnitz), Fichtenstr. 9, 8964 Nesselwang, dne 5. 8. 85. Walter Fussl, Schwammerlweg 9, 8900 Augsburg, dne 26. 8. 85. Anna Joachimsthaler, roz. Martin, Fabrikstr. 25b, 8673 Rehau, dne 16. 8. 84. Fränzi Müller, ředitelka škol v. v., Schulstr. 2, 6348 Herborn-Seelbach, dne 30. 6. 92. Emma Janke, roz. Ziener, Holzweg 85, 4019 Mohnheim, dne 16. 7. 88. Franziska Rippl, Wetterstr. 12, 6461 Geißlitz, dne 12. 5. 84. Emma Roßmeissl, 8802 Windsbach 4, dne 11. 8. 81. Walter Stadler, Mittelstr. 1, 6461 Geißlitz, dne 17. 5. 81. Alois Gareis, zubní lékař, Kapellenweg 14, 8766 Großheubach, dne 9. 8. 81. Amalie Herold (Poschitzau), Schulstr. 5, Oberkotzau, dne 7. 7. 81. Richard Pröckl (Leßnitz), Albert-Schweitzer-Str. 13, 6000 Frankfurt, dne 7. 7. 81. Heinrich Kempf, Sudetenstr. 1, 6481 Lettgenbrunn, dne 20. 7. 80. Georg Schindler, ředitel, Hahnenfeldstr. 20, 8939 Bad Wörishofen, dne 25. 6. 80. Marie Rippl, roz. Hahn, Große Allee 66, 5548 Arolsen, dne 27. 5. 78. Emilie Röhm, Neckermannstr. 25, 8000 München 40, dne 22. 5. 77. Anna Friedrich, roz. De Santis (Leßnitz), Fichtenstr. 9, 8964 Nesselwang, dne 28. 5. 76. Josef Reif, Altmannsdorfer Str. 199, Stiege 16/I/5, Vídeň 23, Rakousko, dne 1. 7. 75. Angela Lang, Holunderweg 7, 2199 Cuxhaven 18, dne 21. 1. 75. Franz Köhler (dosud v Horním Slavkově), dne 19. 7. 75. Gusti Scharnagel, roz. Hölperl, dne 4. 6. 74. Anna Lindner, roz. Kunzmann, Mariahilfstr. 7, 8958 Füssen, dne 29. 5. 74. Karl Prosch, ing., Imhofstr. 28, 8850 Donauwörth, dne 17. 7. 74. Hugo Frisch, mlynář, Neue Schulstr. 1, 6291 Ahausen, dne 24. 5. 72. Franz Rippl, policejní úředník, Große Allee 66, 5348 Arolsen, dne 15. 7. 71. Erich Rauscher, Albert-Schweitzer-Str. 13, 6000 Frankfurt 7, dne 6. 8. 72. Alfred Jessl (Rabensgrün), Troppauer Str. 11, 6451 Bruchköbel, dne 10. 8. 71. Irma Pimpl, roz. Rippl (Rabensgrün), Wilhelmstr. 20, 6451 Großkrotzenburg, dne 2. 6. 71. Oskar Paulus, Fabrikstr. 3, 6486 Brachtal, dne 12. 5.