Otto Hofmann z Rabensgrünu píše o setkání krajanů v Kahlu
Už dlouho jsem si přál navštívit setkání rodáků z Horního Slavkova (Schlaggenwald) a přidružených obcí Rabensgrün, Leßnitz, Gfell a všech dalších, které k nim patří. Nejkrásnější pro mě bylo přivítání s mým přítelem „Drollen Edwinem". Pořádně jsme si poplácali záda a jsem přesvědčen, že někteří návštěvníci, kteří tu scénu zahlédli, si mysleli, že jsme dva blázni. Ale, milí krajané, byla to jen radost ze shledání dvou přátel po třiceti letech.
U jednoho stolu jsem od krajanů zaslechl, že je tu i Hofmann Otto, zvaný „Spieß Ottl". Nevěděl jsem, u koho s vítáním začít. Bohužel mě návštěvníci poznali dřív, než já je. Když jsem měl podávání rukou tak nějak za sebou, vběhl mi přímo do náruče můj bývalý učitel z měšťanky, Zintel Franz. Musel jsem se ho hned zeptat, jestli má s sebou zase svůj lískový prut. Rabensgrünští se mě ptali, jestli si od mě zase přečtou pár řádků v příštím Heimatbriefu.
Když už mě příbuzní nazývají básníkem, rád jim to udělám. Drollen Edwina jsem se ptal, jestli už dozrály tvrdé hrušky, ale ani on to nevěděl. Kolik jsme tam jen naházeli kamenů, protože na lezení byly stromy příliš vysoké.
Vyprávění bylo dost a dost, den by musel být klidně dvakrát tak dlouhý. Potěšilo mě setkání s příbuznými, Neudorferovou Traudl a Ellou. Nechci zapomenout ani na Franka Karla, Ellu a Doru. Od Franka jsme kdysi dostávali nejeden koš jablek.
Na Leßnitzské pouti nám dědeček „Eckl Josef" vždycky dal korunu (Kč). To bylo na Leßnitzské pouti pro nás to nejkrásnější. Doufám, že se na mě Leßnitzští nebudou zlobit, že o nich píšu pár řádků.
Moje přání zůstává: každý rok jedno setkání krajanů, a abych u toho mohl být!
Ve Würzburgu jsem pak ještě pár dní pobyl u své matky a sourozenců.
Milí krajané z Horního Slavkova a okolí! Bylo by krásné, kdyby těch pár řádků udělalo trochu radost a kdyby si někdo jednou vzpomněl dopisem i na mě. —
Milý krajane Otto Hofmanne! Tvé přání konat každý rok setkání našich krajanů se pravděpodobně splní v roce 1984 v našem patronátním městě Auerbach.
Stesk po Gfellu
(báseň v chebském nářečí od Luise Morgenstern z Gfellu — volný převod smyslu)
Když v lese ty stromy šumí, sedávám sám často u nich. Rád bych si s nimi popovídal, o tom, jak vzpomínám na domov.
Táhne mě to pořád tam, kde jsem si jako děcko hrával. Chtěl bych vidět naše pole, kde jsme míval plné pytle.
Sedával jsem často pod hrušní a díval se do údolí Teplé. Nemůžu na Gfell zapomenout, vídám ho ve snu snad stokrát.
Když všechno kolem zaniklo a já nic doma nenacházím, přesto mě to tam táhne, kde jsem kdysi býval jako dítě.
Luise Morgenstern (Gfell)
[obr] Na krásné viadukty, po kterých tak často jezdila „mašinka" z Loktu do Krásna, budeme rádi vzpomínat. Nejeden z nás potají využíval cestu od Gaunitzu k Trübu jako zkratku. I když se muselo projít tunelem, bylo lákavé jít po vysokých mostech. — Dnes je zasypaná odklizeným hlušinovým materiálem z dolů.
Otto Hofmann aus Rabensgrün schreibt über das Treffen der Landsleute in Kahl
Schon lange war es mein Wunsch ein Schlaggenwalder Heimattreffen mit den dazugehörigen Ortschaften Rabensgrün, Leßnitz, Gfell und was sonst noch alles dazugehört, zu besuchen. Für mich war das Schönste die Begrüßung mit meinem Freund „Drollen Edwin". Wir klopften uns recht kräftig den Rücken und ich bin überzeugt, daß manche Besucher, die diese Szene mitbekommen haben, dachten, das sind ein paar Verrückte. Aber, liebe Landsleute, es war nur die Wiedersehensfreude von zwei Freunden nach dreißig Jahren.
An einem Tisch hörte ich von Landsleuten, der Hofmann Otto, genannt der „Spieß Ottl", ist auch da. Ich wußte nicht, wo ich mit dem Begrüßen anfangen sollte. Leider erkannten die Besucher mich früher als ich sie. Als ich mit dem Händeschütteln so ungefähr fertig war, lief mir mein ehemaliger Bürgerschullehrer, der Zintel Franz, direkt in die Arme. Ich mußte ihn gleich fragen, ob er auch den Haselnußstecken dabei habe. Von den Rabensgrünern wurde ich gefragt, ob im nächsten Heimatbrief von mir wieder einige Zeilen zu lesen wären.
Wenn mich meine Verwandtschaft schon einen Poeten nennt, so will ich es gerne tun. Den Drollen Edwin fragte ich, ob die Lederbirnen schon reif wären, aber er wußte es auch nicht. Wieviel Steine haben wir da hinaufgeworfen, denn zum Klettern waren die Bäume zu hoch.
Zum Erzählen gab es genug, und der Tag hätte noch einmal so lang sein sollen. Gefreut habe ich mich über das Zusammentreffen mit meiner Verwandtschaft, der Neudorfer Traudl und Ella. Vergessen möchte ich auch nicht den Franken Karl, die Ella und Dora. Vom Franken haben wir so manchen Korb Äpfel bekommen.
Zum Leßnitzer Fest bekamen wir vom Großvater „Eckl Josef" immer eine Krone (Kč). Das war für uns das Schönste am Leßnitzer Fest. Ich hoffe, daß mir die Leßnitzer nicht böse sind, wenn ich einige Zeilen über sie schreibe.
Mein Wunsch bleibt: Jedes Jahr ein Heimattreffen und ich kann dabei sein!
In Würzburg machte ich nachher noch einige Tage Station bei meiner Mutter und meinen Geschwistern.
Meine lieben Schlaggenwalder Landsleute und Umgebung! Schön wäre es, wenn diese wenigen Zeilen etwas Freude bereiten sollten, und wenn einmal mit einem Brief auch an mich gedacht würde. —
N. B. Lieber Landsmann Otto Hofmann! Dein Wunsch, alle Jahre ein Treffen unserer Landsleute durchzuführen, wird wahrscheinlich im Jahre 1984 in unserer Patenstadt Auerbach gegeben sein.
Heimweh nach Gfell
Wenn im Wold döi Bäima rauschn,
sitz alloa i oft am Sam.
Möcht mit ihnan gern mål plauschn,
döi wöi i denk on daham.
's zöiht mit hi(n), 's immer dösselwa,
wåu åls Möiderl i ho(b) gspü(l)t.
Seah möcht i a unnara Feller,
wau mir ham döi Säck vollgfü(ll)t.
Bin am Birnbaum oft druam gsessn
u ho(b) gschaut ins Tepltåål.
Nöi kua i ma Gfell vergessn,
siahs im Traum jå hundertmål.
Wenn a åls za grund is gånga
u i nex dahoim måih find,
is oft durthi(n) ma Verlånga,
wau i gwesn bi(n) åls Kind.
Luise Morgenstern (Gfell)
[obr] An
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.