Co píší čtenáři
Milý krajane Brummeissle!
Po našem setkání 16./17. července v Kahlu bych Vám po našem krátkém rozhovoru rád poslal několik fotografií, které by mohly někdy vyjít v Heimatbriefu. Bohužel už znám jména jen ze školních fotografií, a to z poslední školní třídy, konkrétně 3. měšťanské školy, ročníku 1925. K fotografiím z Dělnického tělocvičného a pěveckého spolku Horní Slavkov (Schlaggenwald) z dvacátých let už téměř nedokážu uvést jména.
Jak si mnozí ještě pamatují, byl můj otec léta cvičitelem a předcvičitelem ve spolku, a mnozí se na setkání ještě dokázali rozpomenout na jeho působení.
Chtěl bych ještě zmínit, že sotva někdo z bývalých obyvatel Horního Slavkova ví, že můj otec zůstal sportu věrný i v nové vlasti po vyhnání. Tak jsme s ním a s řadou dalších vysídlenců založili v Ziertheimu u Lauingen sportovní spolek, jehož předsedou byl můj otec po řadu let. Já sám jsem byl deset let vedoucím mládeže ve spolku a trénoval jsem dorost a žákovská mužstva. Protože jsem za války provozoval atletiku, zatímco v Ziertheimu se hrál výhradně fotbal, nechtěl jsem atletiku zanedbat a stal jsem se vášnivým vytrvalostním běžcem.
V roce 1958 jsem odešel z Ziertheimu, abych se profesně usadil v Giengen an der Brenz, a vstoupil jsem tam do místní TSG. Působil jsem v tělocvičném oddílu, několik let jsem hrál faustball a pak jsem se vrátil zpět k atletice. Léta jsem působil jako rozhodčí na okresní, oblastní i zemské úrovni a stále se účastním i tělovýchovných slavností, například Zemské tělovýchovné slavnosti v Bádensku-Württembersku nebo Německé tělovýchovné slavnosti ve Stuttgartu atd. Jsem také milovníkem běhu na lyžích, více než tucetkrát jsem se zúčastnil okresních a oblastních závodů a běžel jsem na akcích jako Mnichovský dětský běh z Bad Tölzu do Mnichova nebo Král Ludvík běh v Oberammergau atd. V roce 1975 jsem si mohl převzít od Bavorského zemského sportovního svazu stříbrnou čestnou jehlici a letos stříbrnou čestnou jehlici Württemberského atletického svazu. V roce 1972 jsem byl u příležitosti olympijských her v Mnichově zařazen do olympijského štafetového běhu s pochodní na jednom úseku v Augsburgu, což pro mě byla zvláštní čest. Viděl jsem v tom vrchol své sportovní činnosti. Těmito řádky se nechci nijak stavět do popředí, chci jen naznačit, že jsem – formován sportovním duchem, který jsem přijal z působení svého otce a ze své vlastní činnosti jako chlapec v Německém tělocvičném spolku doma pod vedením Toniho Stöhra a Josefa Taubera – zůstal sportu věrný a chci mu zůstat věrný ještě nějakou dobu, pokud mi to zdraví dovolí. Chci tím udržovat živého ducha sportu, jaký u nás v Horním Slavkově panoval.
Setkání v Kahlu pro mě znamenalo pár krásných hodin s dávno neviděnými spolužáky, přáteli a známými – nádherné shledání, a doufám, že se budu moci při zdraví zúčastnit i některého z příštích setkání.
S přátelským pozdravem Karl Kämpf, Hossenriedstr. 36, 7928 Giengen/Brenz
Na 190 let tradice
může pohlédnout zpět nejstarší porcelánka „Haas u. Czjcek" v Horním Slavkově. V „Leipziger Nachrichten" (červen 1982) vyšla tato zpráva: „Na 190 let tradice může pohlédnout zpět nejstarší porcelánový závod ČSSR v Horní Slavkově, kde se dnes vyrábějí zejména konvice." – Na to lze jen říci: Horní Slavkove, co se z tebe stalo? Vždyť před 190 lety patřil náš rodný kraj k rakousko-uherské monarchii, tehdy ještě neexistovala žádná ČSSR, ani žádný Horní Slavkov. Do celého světa se už tehdy dodával jen ten nejlepší porcelán!
[obr] Dělnický tělocvičný a pěvecký spolek horního města Horního Slavkova. Nejedna matka nebo otec se v něm možná pozná.
Was Leser schreiben
Lieber Landsmann Brummeissl!
Auf unser Zusammentreffen hin am 16./17. Juli in Kahl möchte ich nach unserem kurzen Gespräch einige Fotos einsenden, die irgendwann im Heimatbrief erscheinen könnten. Leider sind mir nur noch von den Schulbildern alle Namen der letzten Schulklasse, und zwar der 3. Bürgerschule des Jahrgangs 1925, geläufig. Von den Bildern vom Arbeiter-, Turn- und Gesangverein Schlaggenwald (aus den Zwanziger Jahren) kann ich fast keine Namensangaben mehr machen.
Wie ja noch vielen bekannt sein dürfte, war mein Vater jahrelang Turnwart und Vorturner im Verein, und es konnten sich viele am Treffen noch an seine Tätigkeit erinnern.
Ich möchte auch noch erwähnen, daß kaum ein ehemaliger Schlaggenwalder erfahren hat, daß mein Vater auch in der neuen Heimat nach der Vertreibung dem Sport treu blieb. So gründeten er und ich mit einer Menge anderer Vertriebenen in Ziertheim bei Lauingen einen Sportverein, dessen Vorstand mein Vater jahrelang war. Ich selbst war zehn Jahre Jugendleiter im Verein und trainierte die Jugend und die Schülermannschaften. Da ich im Krieg Leichtathletik betrieb, in Ziertheim aber ausschließlich Fußball gespielt wurde, wollte ich die Leichtathletik nicht zu kurz kommen lassen und wurde ein begeisterter Langstreckenläufer.
1958 verließ ich Ziertheim, um mich beruflich in Giengen an der Brenz niederzulassen und trat der dortigen TSG bei. In der Turnabteilung tätig, spielte ich einige Jahre Faustball und kam dann wieder zur Leichtathletik. Jahrelang bin ich als Kampfrichter auf Kreis-, Bezirks- und Landesebene tätig und nehme auch noch an Turnfesten teil, z. B. Landesturnfest in Baden-Württemberg, Deutsches Turnfest in Stuttgart u. s. w. Auch bin ich Liebhaber des Skilanglaufes, nahm mehr als ein dutzendmal an Kreis- und Bezirkswettkämpfen teil und lief bei Veranstaltungen wie Münchner-Kindl-Lauf von Bad Tölz nach München oder König-Ludwig-Lauf in Oberammergau u. s. w. 1975 konnte ich vom Bayrischen Landessportverband die silberne Ehrennadel in Empfang nehmen und dieses Jahr die silberne Ehrennadel des Württembergischen Leichtathletikverbandes. 1972 wurde ich anläßlich der Olympischen Spiele in München zum Olympischen Fackellauf auf einer Teilstrecke in Augsburg eingeteilt, was für mich eine besondere Ehre war. Ich sah darin den Höhepunkt meiner sportlichen Tätigkeit. Mit diesen Ausführungen möchte ich mich nicht irgendwie in den Vordergrund stellen, will aber andeuten, daß ich, geprägt vom Sportgeist, den ich durch die Tätigkeit meines Vaters und durch meine Tätigkeit als Junge im Deutschen Turnverein zu Hause unter Stöhr Toni und Tauber Josef, dem Sport treu blieb und noch einige Zeit treu bleiben will, soweit es meine Gesundheit erlaubt. Den Sportgeist, der bei uns in Schlaggenwald herrschte, möchte ich damit wachhalten.
Für mich war das Treffen in Kahl — ein paar schöne Stunden mit lange nicht gesehenen Schulkameraden, Freunden und Bekannten — ein herrliches Wiedersehen und ich hoffe, daß bei einem der nächsten Treffen ich bei Gesundheit wieder teilnehmen kann.
Mit freundlichen Grüßen
Karl Kämpf,
Hossenriedstr. 36, 7928 Giengen/Brenz
Auf 190 Jahre Tradition
kann das älteste Porzellan-Werk „Haas u. Czjcek" in Schlaggenwald zurückblicken. In den „Leipziger Nachrichten" (Juni 1982) erschien folgende Notiz: „Auf 190 Jahre Tradition kann das älteste Porzellan-Werk der ČSSR in Horni Slavkov, wo heute insbesondere Kannen erzeugt werden, zurückblicken." - Da kann man nur sagen: Schlaggenwald, was ist aus dir geworden? Denn vor 190 Jahren gehörte unser Heimatort zur Österreich-ungarischen Monarchie, da gab es noch keine ČSSR, und auch kein Horni Slavkov. In die ganze Welt wurde schon damals nur bestes Porzellan geliefert!
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.