Co píší čtenáři

Milý krajane Brummeissle!

Po našem setkání 16./17. července v Kahlu bych Vám po našem krátkém rozhovoru rád poslal několik fotografií, které by mohly někdy vyjít v Heimatbriefu. Bohužel už znám jména jen ze školních fotografií, a to z poslední školní třídy, konkrétně 3. měšťanské školy, ročníku 1925. K fotografiím z Dělnického tělocvičného a pěveckého spolku Horní Slavkov (Schlaggenwald) z dvacátých let už téměř nedokážu uvést jména.

Jak si mnozí ještě pamatují, byl můj otec léta cvičitelem a předcvičitelem ve spolku, a mnozí se na setkání ještě dokázali rozpomenout na jeho působení.

Chtěl bych ještě zmínit, že sotva někdo z bývalých obyvatel Horního Slavkova ví, že můj otec zůstal sportu věrný i v nové vlasti po vyhnání. Tak jsme s ním a s řadou dalších vysídlenců založili v Ziertheimu u Lauingen sportovní spolek, jehož předsedou byl můj otec po řadu let. Já sám jsem byl deset let vedoucím mládeže ve spolku a trénoval jsem dorost a žákovská mužstva. Protože jsem za války provozoval atletiku, zatímco v Ziertheimu se hrál výhradně fotbal, nechtěl jsem atletiku zanedbat a stal jsem se vášnivým vytrvalostním běžcem.

V roce 1958 jsem odešel z Ziertheimu, abych se profesně usadil v Giengen an der Brenz, a vstoupil jsem tam do místní TSG. Působil jsem v tělocvičném oddílu, několik let jsem hrál faustball a pak jsem se vrátil zpět k atletice. Léta jsem působil jako rozhodčí na okresní, oblastní i zemské úrovni a stále se účastním i tělovýchovných slavností, například Zemské tělovýchovné slavnosti v Bádensku-Württembersku nebo Německé tělovýchovné slavnosti ve Stuttgartu atd. Jsem také milovníkem běhu na lyžích, více než tucetkrát jsem se zúčastnil okresních a oblastních závodů a běžel jsem na akcích jako Mnichovský dětský běh z Bad Tölzu do Mnichova nebo Král Ludvík běh v Oberammergau atd. V roce 1975 jsem si mohl převzít od Bavorského zemského sportovního svazu stříbrnou čestnou jehlici a letos stříbrnou čestnou jehlici Württemberského atletického svazu. V roce 1972 jsem byl u příležitosti olympijských her v Mnichově zařazen do olympijského štafetového běhu s pochodní na jednom úseku v Augsburgu, což pro mě byla zvláštní čest. Viděl jsem v tom vrchol své sportovní činnosti. Těmito řádky se nechci nijak stavět do popředí, chci jen naznačit, že jsem – formován sportovním duchem, který jsem přijal z působení svého otce a ze své vlastní činnosti jako chlapec v Německém tělocvičném spolku doma pod vedením Toniho Stöhra a Josefa Taubera – zůstal sportu věrný a chci mu zůstat věrný ještě nějakou dobu, pokud mi to zdraví dovolí. Chci tím udržovat živého ducha sportu, jaký u nás v Horním Slavkově panoval.

Setkání v Kahlu pro mě znamenalo pár krásných hodin s dávno neviděnými spolužáky, přáteli a známými – nádherné shledání, a doufám, že se budu moci při zdraví zúčastnit i některého z příštích setkání.

S přátelským pozdravem Karl Kämpf, Hossenriedstr. 36, 7928 Giengen/Brenz

Na 190 let tradice

může pohlédnout zpět nejstarší porcelánka „Haas u. Czjcek" v Horním Slavkově. V „Leipziger Nachrichten" (červen 1982) vyšla tato zpráva: „Na 190 let tradice může pohlédnout zpět nejstarší porcelánový závod ČSSR v Horní Slavkově, kde se dnes vyrábějí zejména konvice." – Na to lze jen říci: Horní Slavkove, co se z tebe stalo? Vždyť před 190 lety patřil náš rodný kraj k rakousko-uherské monarchii, tehdy ještě neexistovala žádná ČSSR, ani žádný Horní Slavkov. Do celého světa se už tehdy dodával jen ten nejlepší porcelán!

[obr] Dělnický tělocvičný a pěvecký spolek horního města Horního Slavkova. Nejedna matka nebo otec se v něm možná pozná.

věta pokračuje na dalším listu ⟶