⟵ věta pokračuje z předchozího listu

až na náměstí. Pilně jsme také sypaly květiny ze svých košíčků. Ke slavnosti Božího Těla patřily mochna husí, kociánek a kopretiny, a samozřejmě i vzácné pivoňky.

Výzdoba oltáře patřila k domácímu inventáři a každý obyvatel se musel zavázat, že o Božím Těle oltář postaví. Ve zvláštní komoře byl uložen velký olejomalovaný obraz, dvě velké sochy, malá kaplička, opravdové hornoslavkovské cínové svícny, prostírání, koberec a další věci.

Náš Horní Slavkov nebyl tehdy tak bohatě vybaven květinářstvími, jak je to obvyklé dnes. Proto se pilně nosila domů mochna husí a kociánek a z nich se pletly věnečky kolem šesti svícnů. Kromě toho se ještě omotávaly kolem svíček kvítkové ozdobné copánky. Předtím byla po celém městě okna vyzdobena kytičkami v květináčích.

(Fotografii i zprávu zaslala Isolde Riedel, rozená Geyer.)

Nemoderná vyznání

Odpovědi jednoho současníka

Dnes víc než kdy jindy platí, že si každý z nás musí na mnohé výzvy doby najít vlastní odpověď, dokázat ji formulovat a také ji statečně zastávat. Masová média vytvořila možnost – ať už je za tím kdokoli – řízeně ovlivňovat hodnotové představy každého jednotlivého občana, jeho životní návyky a jeho očekávání do budoucna, a to v míře, jakou před námi nezažila žádná generace. Jsem přesvědčen, že moje „Nemoderná vyznání" skončí ve většině redakcí v koši, protože se posuzovatelům nebudou zdát dost „pokrokové" v dnešním slova smyslu. Kašlu na to, zda budu počítán mezi „pokrokáře za každou cenu", kteří jsou vždy ochotni přesednout na další módní vlnu, jen aby zůstali „u kormidla" – aniž by přitom chtěli rezignovat na skutečný pokrok. Ten se ale „nedělá", nýbrž je zralým plodem dlouhého procesu proměny.

Vyznávám, že se německý spisovatel má vyjadřovat ve své vlastní mateřštině. Ta nabízí tak velké bohatství možností, jak nejjemnější odstíny nějakého jevu jazykově vyjádřit až do nejmenších detailů, že toto bohatství nelze nikdy zcela vyčerpat. Zároveň se ale bráním tomu, aby mě kvůli tomuto názoru házeli do jednoho pytle s onou sektou jazykových čistitelů, kteří se domnívají, že prokazují svému jazyku službu tím, že pro pojmy, jež jsme spolu s vynálezy převzali z cizího jazyka, nabízejí místy komické, ošklivé poněmčené tvary, které předmětu úvahy vůbec neodpovídají. Tak živý jazyk, jako je němčina, je dostatečně silný na to, aby do sebe znovu a znovu přijímal cizí pojmy a osvojoval si je. Ostře se však stavím proti oněm polovzdělancům, kteří na veřejnosti jen tak plýtvají cizími slovy tam, kde by bez potíží mohli volit silná, obrazná a výrazná německá slova. To platí zejména pro politiky všech odstínů, rozhlasové a televizní reportéry, učitele, studenty a gymnazisty, kteří si ve stále větší míře libují v hrůzném žargonu, jímž sice na chvíli ohromí naivní duše, ale z dlouhodobého hlediska jazykově neobstojí. Vyznávám se k manželství a rodině, protože se domnívám, že představují nejen podle Základního zákona naší země, ale i podle mravního zákona uznávaného velkou – byť stále ještě mlčící – většinou našeho národa, nejlepší formu soužití dvou lidí a zdravého vyrůstání našich dětí v jejich bezpečí. Měli bychom mít odvahu i veřejně konstatovat, že naše masová média věnují takzvaným okrajovým skupinám naší společnosti ve svých pořadech příliš velký prostor a zanedbávají vylíčení způsobu života a chování velké většiny. Vyznávám se k tomu, že naše generace, poznamenaná hrůzami války a hladem poválečné doby, by se měla postavit

věta pokračuje na dalším listu ⟶