Ještě jednou se mnozí krajané sejdou k příjemnému posezení v Kahlu. Termín 16. a 17. července 1983 by neměl nikomu dělat potíže, protože v tuto dobu ještě nejsou v jihoněmeckém prostoru prázdniny a silniční provoz by neměl být překážkou k účasti na tomto setkání. S výletními a víkendovými cestami, které leckdo podniká, musí jinak počítat i s různými nesnázemi, a tak doufám, že naše úsilí nebylo marné a že budu moci na setkání přivítat slušný počet krajanů. Měli bychom mít na paměti, že my čtenáři Heimatbriefu jsme desítky let v cizině zachovávali věrnost domovu a stále to znovu dokazujeme odběrem Heimatbriefu. Taková setkání, jako jsou ta naše, ukazují naši soudržnost. Společně poukazujeme na bezpráví, které bylo na nás spácháno. Tak jsme v uplynulých letech obyvatelům našeho patronátního města Auerbach, ale i v Goldbachu, Roßhauptenu a v Kahlu, kde se taková setkání konala, poskytli názornou lekci o tom, co znamená být násilím vyhnán ze svého po staletí obývaného domova, s kufrem a pytlem, které obsahovaly jen to nejnutnější, co stačilo právě tak k přežití. Pak nejistota, kam cesta povede. Mnozí měli to štěstí, že je Američané poslali do vykrváceného západního Německa. Co jsme tam pak zastihli — často žádná kamna a žádná lůžka, měsíce se spalo na podlaze. Člověk musel být rád, když nad hlavou našel alespoň těsnou střechu. Na to srdečné přijetí, kterého se nám tehdy dostalo, bych raději ani nechtěl být upomínán. Dnes už sice není zcela na místě připomínat tehdejší nouzové časy, ale podle mého názoru se takový pohled zpátky vyplácí, protože pak je člověk zase ochoten být trochu spokojenější. Ačkoli to naší generaci ani nemusím připomínat, naši potomci už mnohdy zapomněli, za jakých obětí a strádání byl vydobyt jejich dnešní způsob života. Proto by mladí lidé, navzdory dnešní zlé době, kdy má západní Německo opět milionové vojsko nezaměstnaných, neměli vzdávat naději na zlepšení. Ať tedy zní naše velikonoční přání: „Kéž Pán odvrátí od našeho lidu nouzi, ať už politickou, nebo hmotnou." Jen píle a schopnost přizpůsobit se nám zjednaly vážnost a uznání. A naše soudržnost k tomu přispívá ještě dalším dílem.

Doufám tedy, že se na setkání 16. a 17. 7. 1983 sebere opravdu hodně krajanů a svou účastí dokáže, že nás stará vlast stále ještě drží ve svém kouzlu.

První starosta Kahlu, pan Helmut Röll, kterého většina z vás jistě ještě zná z posledního setkání, mi přislíbil, že opět pronese krátký uvítací proslov, a bude mezi námi. Nijak velký program se konat nebude. Všechna dosavadní setkání krajanů prokázala, že se lidé raději oddávají povídání s dávno neviděnými přáteli a vystoupením věnují jen málo pozornosti. Přesto nám v sobotu večer zahraje kapela. Pro mladší krajany to bude veselá a svižná zábava.

Setkání se opět koná v hostinci u kostela. Tam jsme vždy vítanými a srdečně přijímanými hosty. O jídlo a pití je tam dobře postaráno, o tom jsme se tam už jednou přesvědčili. Ani žádné ošizení nebude připuštěno.

Kdo se chce zúčastnit bohoslužby, může se řídit termíny bohoslužeb oznámenými v Heimatbriefu. Vlastní bohoslužbu bohužel nebudeme moci uspořádat.

Pokud by ohledně setkání došlo ještě k nějakým změnám, budou zveřejněny v červnovém Heimatbriefu.

Váš Richard Brummeissl

Všem našim čtenářům přejeme opravdu veselé Velikonoce!

věta pokračuje na dalším listu ⟶