Dům Sudetenland ve Waldkraiburgu přijímá praktikantky pro domácnost

Dům Sudetenland, známé mezinárodní středisko pro výchovu mládeže v mladém, rozvíjejícím se městě Waldkraiburg v Horním Bavorsku, nabízí mladým dívkám možnost absolvovat mezi ukončením školy a odborným výcvikem praktický rok v domácnosti. V rozmanitém domovském a hospodářském provozu s moderním vybavením jsou dívky nasazovány ve všech oblastech. Dům má státní uznání jako výcvikový podnik pro městské hospodářství domácnosti. Pracovní doba, dovolená a volný čas jsou upraveny kolektivní smlouvou. K dispozici je vlastní byt. Ubytování, strava a všechny sociální dávky jsou zdarma. Měsíční kapesné činí 300 DM. Nástupní termín je vždy 1. září. Přihlášky s obvyklými podklady je třeba zasílat na adresu: Haus Sudetenland, 8264 Waldkraiburg, Postfach 1225, telefon (08638) 3376.

Při návštěvě mé matky a starší sestry Erny Friedrich jsme měli dost času si popovídat a vzpomínat na domov. Protože jsem se po válce domů už nevrátil, byl jsem zvědavý na věci, o kterých jsem neměl ani tušení. V předchozím čísle Heimatbriefu jsem psal o Rabensgrünu, což se u krajanů setkalo s velkým ohlasem. Vyzvali mě, abych se dál podílel na tvorbě Heimatbriefu. Rád to udělám.

Kronika Rabensgrünu by mě velmi zajímala, ale dosud se mi nic takového nepodařilo sehnat. Jako kluci jsme se často toulali daleko po naší krásné krajině a hra na zloděje a četníky v Brücknerově lesíku stála za nejednu nedělní odpoledne.

Velmi mě zajímaly čtyři staré štoly u cesty do Schönwehru. Často jsem přemýšlel, kdy se tam vlastně těžilo. Kdyby se člověk dozvěděl všechno, dalo by se o tom napsat celé knihy. Málokdo z Rabensgrünu už dnes ví, že u Weidla kdysi býval pivovar. Stejně tak jsem se ve škole dověděl, že u Christla, dům č. 1 v Rabensgrünu, stála první porcelánka v Čechách, a tam, kde stávala včelí kolonka, měla prý být pec. U horního a dolního Ontla měl být dvůr. Ale dnes takové věci tvrdit je těžké, chybí totiž kronika.

Moje žena pochází z Böhmisch Kilmesu, okres Teplá. Často si povídáme o domově a pořád nás napadne něco, co by stálo za zmínku. I o Krásně (Schönfeld) by se dalo leccos vyprávět. Ale se svými bývalými spolužáky z Krásna už dávno nemám žádné spojení. Já sám jsem se vyučil krejčovině u Eduarda Schießera, a kdo by se chtěl tomuto řemeslu naučit, ať přijde za mnou.

Teď mě napadá ještě něco o Velikonocích. Do kostela jsme vždycky chodili do Horního Slavkova (Schlaggenwald), ale na svěcení ratolestí a na Vzkříšení do Krásna. Proč tomu tak bylo, to už dnes ani já nevím. Střílení z hmoždířů bylo pro nás kluky vždycky zážitkem, a také se rvalo, a leckomu pak z jeho ratolesti zbylo jen pár kočiček. Bylo tedy v našem kraji dobré, krásné, ale i zlé.

Na závěr dnešního příspěvku bych ještě rád uvedl jedno pravdivé přísloví:

„Pamatuj si to, zešedivělý otče, a řekni to i matičce: má-li být Tvůj pozdní životní podvečer bez starostí o obživu, nevydávej nabytý majetek dětem příliš brzy, jinak se jim staneš jen otrokem a budou si přát, abys byl v hrobě. Váží si jen toho, kdo něco má, neboť vděk dětí je vzácností, žebrat o chléb a strádat — dávat chléb je blaženost."