Ročník 1933/34 školy ve Gfellu

[obr] 1. řada dole zleva doprava (stojící): Rudolf Rohm, Emma Eckl, Berta Stotz, Adolf Dürrschmidt, Trautl Kempf, Gerda Erler, Udo Doyscher, Anna Dürrschmidt, Dora Hess.

2. řada: Maria Zitterbart, Helene Rohm, Gerda Rippl, Robert Stotz, Karl Hess, Elsa Hess, Willi Zitterbart, Anton Rippl.

3. řada: Hermine Steinwasser, Elsa Erler, Anna Dill, Willi Steinwasser.

4. řada: Wally Floth, Gerhard Gössl, Alois Hess, řídící učitel Doyscher.

Naší Erně k 60. narozeninám

19. června 1982

Na Chebsku (Egerland) se sekaly louky, když Hanna na hnoji v Göfellu vykládala: „U Zenků se jim narodila Ernička, tu jim porodní bába uložila do kolébky."

Tu se Elsička sakramentsky zaradovala, když ji matka koupala ve škopku, protože teď už nebyla sama při hraní, na dvoře, v louži, na Dlouhé řadě.

A protože si matka s otcem dali s ní tolik práce, brzy začala běhat a povídat – a to nemálo! Bylo by co vyprávět, celý hrnec by se naplnil… Já u toho nebyl – musel bych lhát.

Ale jisté je, že každý druhý nebo třetí rok, protože se podle starého zvyku nenechávalo nic jen tak ležet, přibyla další pěkná buclatá tvářička, a po deseti letech ještě kluk – pak byl klid.

Ty děti hýčkala, chovala a opatrovala, zatímco staří mlátili obilí ve stodole, malým sestřičkám pilně pomáhala, aby byl každý spokojený a pěkně veselý.

To si brzy všimli lidé v dolní i horní vsi: „U Zenků, tam se něco děje, tam je radost." Při práci, jídle, zpěvu i slavení leckterý soused přispěl něčím málo.

Tak plynul čas v tom kraji, většinu z toho znáte i vy sami dobře. Po strastech a nebezpečí, v roce třicet osm v létě, se naše domovina znovu připojila ke staré říši.

Erna byla tehdy doma tak dlouho, že matce bylo u srdce úzko a teskno. Pak do Karlových Varů, pak ke Krkonoším se jezdilo, nebo dokonce až do Berlína to táhlo pryč, do Pruska.

Copak se tam nepřepočítala? Vrátí se zdravá a veselá? „Čas od času jsi byla zase doma, přivezla sis hosty a snoubence."

„To je válka," říkala Hanna, „nás všechny rozvál český vítr." Vzala sis svou zeď a sbalila cihly a sama sis hledala přes hranici stezku.

To byla dřina, jak ses musela plahočit, než sis našla půdu pod nohama, domov – jak jsem ráda – v krásném Bavorsku, kde dnes můžeme slavit tvé 60. narozeniny.

Tvé starosti, nouzi a trápení, většinu už jsi zapomněla, co ti ten čas naměřil. Drž se teď pevně těch krásných, dobrých a správných myšlenek, dál rozdávej radost a ani kousek se nezachvěj!

Dívej se klidně zpátky i dovnitř sebe, piš všechno pro sebe, pro domovinu, pro své děti, hleď dopředu s dobrou náladou, pak bude vše nablízku i v dálce dobré!

Zůstávej déle v kraji, zalévej kytičky, choď se pohoupat a krajany pěkně pozdravuj, nezapomeň ani na zpívání a na štrůdl tam v Mnichově!

„Slyšela jsi to – ale vsadím se, že za rok budeš zase chtít vyrazit do Bangkoku nebo na Honolulu. A budeš zase pryč – hned tě to ale zavolá zpátky do Ohlstadtu a na Chebsko!"

Dr. Oskar R. Jessl (Haar bei München)