Bylo by toho k vyprávění ještě hodně, ale teď mě už nic dalšího nenapadá.
Ano, ještě něco. Ve druhé třídě měšťanské školy v Horním Slavkově (Schlaggenwald) byl mým třídním Zintl Franz a já nevěděl, jak mu mám říkat, ale dobrý Franz mi přišel na pomoc sám. První školní den jsem šel za Trolln Edwinem vyměnit si novinky. Cestou tam mě Franz zastavil, vzal mě za ucho a řekl: „Ty uličníku, pro tebe jsem ve škole pan odborný učitel a doma Zintl Franz." Spadl mi kámen ze srdce.
Na poslední masopustní průvod v Rabensgrünu si dobře vzpomínám. Na velkých saních bylo postaveno velké rádio, v něm seděl Schloßbauer a hrál hudbu. Vždycky po pár domech bylo slyšet nejnovější zprávy. Mimo jiné: „Hanrech, ten Musterbauer, umí kravám nahlédnout přímo do žaludku, strýček Steffel je chytrák, celý den pobíhá a má na sobě boty Baťa."
O mnoho let později jsem měl příležitost jet do ČSSR. Milí Rabensgrünští, věřte mi, stál jsem na silnici u mlékárničky a musel jsem hledat, kde jsem kdysi bydlel doma. Ano, to je hořké, když člověk už nepozná svůj domov.
Hezky bylo taky vždycky o Velikonocích při „chození s řehtačkou". Každý byl hrdý, že má tu největší rachotičku. Na Velký pátek jsme vždycky chodili k polním křížům a běda, kdybychom nějaký vynechali. Pak toho o Bílé sobotě dopoledne při sbírání vajíček určitě moc nebylo. Pro nás byla v té době koruna menším jměním.
O pár let později, už jsem chodil do učení, jsem u Trollnů často hrával karty, a doma jsem za to schytal vynadáno. Ale strýček Prikner, strýček Ontl a strýček Strobel hráli většinou taky a ti mi nenadávali. I rabensgrünské dívky pro mě přestaly být nezajímavé.
Tady v bavorsko-švábském kraji, kde dnes žiji se svou milou ženou sami, mívám často stesk po Rabensgrünských, a moje přání by bylo zajet do Hesenska, kde mnozí moji známí našli druhý domov.
Ano, milí Rabensgrünští, jsem teprve od nedávna odběratelem Slavkovského Heimatbriefu, a byl bych rád, kdyby se moje psaníčko mohlo objevit v Heimatbriefu. Pro dnešek chci skončit, abych své krajany nechválil ani nehanil. Už se těším na příští Heimatbrief.
Otto Hofmann (Rabensgrün 30)
Viel gäbe es noch zu erzählen, aber mir fällt momentan nichts mehr ein.
Ja, noch etwas. In der zweiten Klasse der Bürgerschule in Schlaggenwald war der Zintl Franz mein Klassenvorstand und ich wußte nicht, wie ich zu ihm sagen sollte, aber da kam mir der gute Franz zu Hilfe. Am ersten Schultag ging ich zum Trolln Edwin, um Neuigkeiten auszutauschen. Auf dem Weg dorthin hielt mich der Franz auf, nahm mich beim Ohr und sagte: „Du Lausbub, für dich bin ich in der Schule der Herr Fachlehrer und daheim der Zintl Franz". Mir fiel ein großer Stein vom Herzen.
An den letzten Faschingsumzug in Rabensgrün kann ich mich noch gut erinnern. Auf einem großen Schlitten war ein großes Radio aufgebaut, darin saß der Schloßbauer und machte Musik. Immer nach einigen Häusern konnte man die neuesten Nachrichten hören. Darunter: „Der Hanrech, der Musterbauer, kann den Kühen in den Magen rein schauen, der Steffel Vetter ist ein gescheiter Mann, er läuft den ganzen Tag rum und hat Bata Stiefel an".
Viele Jahre später hatte ich Gelegenheit, in die ČSSR zu fahren. Liebe Rabensgrüner, ihr dürft es mir glauben, ich stand beim Milchhäusl auf der Straße und mußte sehen, wo ich einmal zu Hause war. Ja, das ist bitter, wenn man seine Heimat nicht mehr kennt.
Schön war es auch immer zu Ostern beim „Ratschen gehn". Jeder war stolz darauf, den größten Rumpelkasten zu haben. Am Karfreitag gingen wir immer zu den Feldkreuzen und wehe wir ließen eines aus. Dann gab es am Karsamstag vormittags beim Eiersammeln bestimmt nicht viel. Für uns war zur damaligen Zeit eine Krone ein kleineres Vermögen.
Einige Jahre später, ich ging schon in die Lehre, habe ich beim Trolln oft Karten gespielt, und daheim wurde ich geschimpft. Aber der Prikner Vetter, Ontl Vetter, Strobel Vetter haben meist gespielt und die haben mich nicht geschimpft. Auch die Rabensgrüner Mädels waren für mich nicht mehr uninteressant.
Hier im bayerisch-schwäbischen Raum, wo ich heute mit meiner lieben Frau allein bin, habe ich oft Sehnsucht nach den Rabensgrünern, und mein Wunsch wäre es, nach Hessen zu fahren, wo viele Bekannte von mir eine zweite Heimat gefunden haben.
Ja, meine lieben Rabensgrüner, ich bin erst seit kurzem Bezieher des Schlaggenwalder Heimatbriefes, und ich würde mich freuen, wenn mein Geschreibsel im Heimatbrief erscheinen könnte. Für heute will ich Schluß machen, meine Landsleute gut und schlecht zu machen. Ich freue mich schon auf den nächsten Heimatbrief.
Otto Hofmann (Rabensgrün 30)
Stesk po domově na jaře
Milované jaro, jak jsem rád, žes rozehnal ledový vítr pryč! Teď jsi tu a činíš mě zas skoro znovu dítětem.
Jak tvé slunce stoupá výš v své kráse každým dnem a svět se stále pestřeji halí tam, kde včera ještě ležel sníh.
Až daleko pod modrým nebem zní všude muzicírování, v temném lese, na světlé louce zaznívá něžné trylkování.
S radostí, s tímto životem v líbezné jarní touze, však záhy se už krade vedle stesk po domově, bodavý v prsou.
Ani květiny, ani úponky, ani ptačí šťastný zpěv nekvetou tak bohatě jako v myšlenkách, jež mají ten starý jásavý zvuk.
Hermine Walter, roz. Palm
Heimweh im Frühling
Geliebter Lenz, wie bin ich froh,
verweht hast Du den Eiseswind!
Nun bist Du da und machst mich so,
als sei ich fast noch mal ein Kind.
Wie Deine Sonne höher steigt
in ihrer Schönheit jeden Tag,
die Welt sich stetig bunter zeigt,
wo gestern noch im Schnee sie lag.
Bis weithin unterm Himmelsblau
hallt ringsum Musizieren,
im dunklen Wald, auf lichter Au
tönt zärtlich Tirilieren.
Mit der Freude, diesem Leben
in der holden Frühlingslust,
schleicht jedoch schon bald daneben
Heimweh bohrend durch die Brust.
Weder Blumen, weder Ranken,
noch der Vögel Glücksgesang,
blüh'n so reich wie in Gedanken,
hat den alten Jubelklang.
Hermine Walter, geb. Palm
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.