Milí krajané!
K blížícím se velikonočním svátkům bych vám všem chtěl poslat co nejsrdečnější přání. Znovu jsme překonali tu ponurou dobu. Tuto uplynulou zimu jsme si zvlášť silně museli vzpomenout na domov. Mnoho sněhu pro nás nebylo žádným překvapením. Také chlad jsme snad dobře snesli. Ale něco nám všem asi chybělo: praskající oheň v kamnech, který doma šířil teplo. Nyní je tato doba za námi.
Ani doba masopustu už pro mnohé z nás asi nemá ten význam, jaký měla kdysi doma. Co nám dnes říká to tady tak hlasité „Helau a Alaaf"? Člověk je jen divákem toho pestrého veselí. Jak důvěrně nám naproti tomu znělo naše „Hollo, Hollo" a „KrKr". Nu, je to pryč. Hostinské maškarní veselí už neexistuje.
Protože letos by mohla porcelánka Haas a Czjzek, která byla symbolem našeho města, oslavit 190 let svého trvání, dovolil jsem si u příležitosti této události zveřejnit v našem Heimatbriefu obrazovou dokumentaci. Fotografie jsem dostal od naší krajanky paní Friedy Erhard (Kühnhackl Frieda). Pokud by popis toho či onoho obrázku nebyl zcela přesný, prosím o shovívavost, neboť takový výrobní provoz, jakým H & C byl, jsem nikdy neviděl zevnitř. Popisky jsem tedy sestavil podle dřívějších rozhovorů o jednotlivých výrobních činnostech. Z každého obrázku na nás promlouvá píle a zručnost tam zaměstnaných krajanů. Některé činnosti hraničí s uměním, ba jsou uměním. Neboť to, co je nám dnes nabízeno pod tímto označením, je někdy nesrozumitelné. Obrázky mají být upomínkou a mají našim potomkům ukázat, jak velkolepé výkony byly doma podávány. Protože tato továrna po úpadku dolování zajišťovala našemu městu největší obživu, stojí za to dnes se ohlédnout zpět. Nejeden krajan se tam vyučil svému oboru a vykonával ho až do stáří. Mnohé rodiny vděčily tomuto podniku za svou existenci. Předpokládám, že se ještě nejeden žijící krajan, který tam pracoval, bude radovat, že se mu ještě jednou připomene jeho pracoviště. Bohužel mnozí už mezi námi nejsou. Ale nezapomeneme na ně ani my. Pro nejednoho potomka je zajímavé vidět, co bylo vykonáno.
Za mnohá vánoční přání, kterých se mi osobně dostalo, srdečně děkuji. Moje radost byla veliká. Chtěl bych poděkovat krajanům, kteří svými dary pomáhají, abychom mohli dále vydávat Heimatbrief. Zvlášť také děkuji všem, kteří svými příspěvky pomáhají dobře utvářet náš HB. Momentálně mám ještě mnoho podání, která jsem musel kvůli jubileu porcelánky odložit. Prosím o pochopení. Doufám, že budu moci HB ještě nějakou dobu vytvářet, a v příštích Heimatbriefech vše zpracuji.
Mám jednu prosbu: Dbejte prosím při placení předplatného přes spořitelny na to, aby ten, kdo vyplňuje doklad, čitelně napsal jméno a adresu. Od peněžních ústavů přicházejí doklady, na kterých nelze rozluštit, kdo je plátcem. Ušetřilo by to mně i vám mnoho starostí, kdyby vše bylo v pořádku. Kam pak má člověk nečitelné doklady zařadit?
Setkání krajanů letos nebude. Já sám nejsem zdravotně schopen uspořádat v Kahlu nějakou akci. Kdo by se chtěl setkat, měl by navštívit Sudetoněmecký den 1982 o letnicích v Norimberku. Využijte té příležitosti. Nejsme mladší a mnozí naši potomci se o tyto záležitosti nezajímají. Pro to musíme v dnešní době mít pochopení. Naše ohlížení zpět je pro nás ještě prožitkem. Ještě jednou v myšlenkách procházet mládím v domovině, věnovat v duchu přátelům pozdrav, procházet všemi uličkami a náměstími. To je prožívání domova, které naši potomci prožívají zase v nové domovině, jež jim byla vytvořena, ve svém dnešním domově. Zda ale budou jednou tak věrni domovu, jako zvláště my Egerlanďané? Doufáme a přejeme si to! Dnes se mnoho nedrží na tradici, domov nebo vlast; jsou to už jen slova, jejich smysl se zdá být ztracen. My ale věrně a pevně stojíme za naším starým Horním Slavkovem (Schlaggenwald), tak jak jsme ho zažili.
Váš Richard Brummeissl
Liebe Landsleute!
Zum bevorstehenden Osterfest möchte ich allen die herzlichsten Ostergrüße senden. Wieder einmal haben wir die triste Zeit überwunden. In diesem vergangenen Winter dürften wir ganz besonders an die Heimat erinnert worden sein. Der viele Schnee war für uns keine Überraschung gewesen. Auch die Kälte dürften wir gut ertragen haben. Aber etwas dürften wir alle vermißt haben: das prasselnde Feuer in den Öfen, die daheim Wärme spendeten. Nun ist diese Zeit vorbei.
Auch die Faschingszeit dürfte vielen von uns nicht mehr diese Bedeutung abringen, wie wir sie einst daheim gehabt haben. Was sagt uns heute das hier so laute „Helau und Alaaf"? Man ist nur Zaungast des bunten Treibens. Wie klang doch unser „Hollo, Hollo" und „KrKr" vertraut. Nun, es ist vorbei. Das Wirtshausmaschkern gibt es nicht mehr.
Da in diesem Jahr die Porzellanfabrik Haas und Czjzek, die ein Wahrzeichen unserer Stadt war, ihr 190jähriges Bestehen feiern könnte, habe ich mir erlaubt, als Anlaß dieses Ereignisses, eine Bilddokumentation in unserem Heimatbrief zu veröffentlichen. Die Bilder bekam ich von unserer Landsmännin Frau Frieda Erhard (Kühnhackl Frieda). Sollte die Bezeichnung des einen oder anderen Bildes nicht genau sein, so bitte ich mir das nachsehen zu wollen, denn ich habe eine derartige Produktionsstätte, wie es H & C war, nie von innen gesehen. So habe ich nach früheren Gesprächen über die einzelnen Fabrikationstätigkeiten meine Beschriftung gemacht. Aus jedem Bild wird uns der Fleiß und die Tüchtigkeit der dort beschäftigten Landsleute vorgestellt. Manche Tätigkeit grenzt ans Künstlerische, ja, es ist Kunst. Denn was uns heute angeboten wird unter dieser Bezeichnung ist manchmal unverständlich. Die Bilder sollten ein Andenken sein und unseren Nachkommen zeigen, welch großartige Leistungen daheim erbracht worden sind. Da diese Fabrik nach dem Niedergang des Bergwerkes unserer Stadt den größten Broterwerb sicherte, lohnt es sich heute einen Rückblick zu halten. So mancher Landsmann hat dort sein Fach erlernt und bis ins Alter ausgeübt. Viele Familien dankten diesem Objekt ihre Existenz. Ich nehme an, daß noch manche lebende, dort tätig gewesenen Landsleute, sich darüber freuen, noch einmal ihren Arbeitsplatz in Erinnerung gebracht zu bekommen. Leider sind viele nicht mehr unter uns. Aber vergessen werden sie von uns auch nicht. Für manchen Nachkommen ist es interessant zu sehen, was geleistet worden war.
Für die vielen Weihnachtsglückwünsche, die mir persönlich zuteil wurden, sage ich herzlichen Dank. Meine Freude war groß. Bedanken möchte ich mich bei den Landsleuten, die mit ihren Spenden dazu helfen, weiter den Heimatbrief herausgeben zu können. Ganz besonders bedanke ich mich auch bei allen, die mit ihren Beiträgen helfen, unseren HB gut ausgestalten zu können. Mir liegen zur Zeit noch viele Eingaben vor, die ich anläßlich des Jubiläums der Porzellanfabrik zurückstellen mußte. Ich bitte um Verständnis. Ich hoffe den HB noch eine Weile erstellen zu können und werde in den folgenden Heimatbriefen alles aufarbeiten.
Eine Bitte habe ich: Schaut doch bei der Begleichung der Bezugsgebühren durch die Sparkassen darauf, daß der Belegausfüllende den Namen und die Adresse deutlich schreibt. Es kommen von den Geldinstituten Belege an, auf denen nicht entziffert werden kann, wer der Einzahler ist. Es würde mir und Euch viel Ärger ersparen, wenn alles seine Richtigkeit hätte. Wo soll man unleserliche Belege unterbringen?
Ein Treffen der Landsleute wird es in diesem Jahr nicht geben. Ich selbst bin gesundheitlich nicht dazu in der Lage, in Kahl eine Veranstaltung durchzuführen. Wer sich begegnen möchte, der sollte den Sudetendeutschen Tag 1982 zu Pfingsten in Nürnberg besuchen. Nehmt die Gelegenheit wahr. Wir werden nicht jünger und viele unserer Nachkommen interessieren sich nicht für diese Belange. Wofür wir in der jetzigen Zeit Verständnis haben müssen. Unser Zurückschauen ist noch Erleben. Noch einmal die Jugend in der Heimat gedanklich zu durchstreifen, den Freunden im Gedanken einen Gruß zu widmen, alle Gäßchen und Plätze durchwandern. Das ist das Erleben der Heimat, das unsere Nachkommen alles in der für sie geschaffenen neuen Heimat ebenfalls in ihrem jetzigen Zuhause erleben. Ob aber sie einmal so treu zur Heimat stehen, wie besonders wir Egerländer? Wir hoffen und wünschen es! Heutzutage hält man nicht viel von Tradition, Heimat oder Vaterland; es sind nur noch Wörter, der Sinn scheint verlorengegangen zu sein. Wir halten aber treu und fest an unserem alten Schlaggenwald, so wie wir es erlebt haben.
Euer Richard Brummeissl
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.