Milí krajané!

K blížícím se velikonočním svátkům bych vám všem chtěl poslat co nejsrdečnější přání. Znovu jsme překonali tu ponurou dobu. Tuto uplynulou zimu jsme si zvlášť silně museli vzpomenout na domov. Mnoho sněhu pro nás nebylo žádným překvapením. Také chlad jsme snad dobře snesli. Ale něco nám všem asi chybělo: praskající oheň v kamnech, který doma šířil teplo. Nyní je tato doba za námi.

Ani doba masopustu už pro mnohé z nás asi nemá ten význam, jaký měla kdysi doma. Co nám dnes říká to tady tak hlasité „Helau a Alaaf"? Člověk je jen divákem toho pestrého veselí. Jak důvěrně nám naproti tomu znělo naše „Hollo, Hollo" a „KrKr". Nu, je to pryč. Hostinské maškarní veselí už neexistuje.

Protože letos by mohla porcelánka Haas a Czjzek, která byla symbolem našeho města, oslavit 190 let svého trvání, dovolil jsem si u příležitosti této události zveřejnit v našem Heimatbriefu obrazovou dokumentaci. Fotografie jsem dostal od naší krajanky paní Friedy Erhard (Kühnhackl Frieda). Pokud by popis toho či onoho obrázku nebyl zcela přesný, prosím o shovívavost, neboť takový výrobní provoz, jakým H & C byl, jsem nikdy neviděl zevnitř. Popisky jsem tedy sestavil podle dřívějších rozhovorů o jednotlivých výrobních činnostech. Z každého obrázku na nás promlouvá píle a zručnost tam zaměstnaných krajanů. Některé činnosti hraničí s uměním, ba jsou uměním. Neboť to, co je nám dnes nabízeno pod tímto označením, je někdy nesrozumitelné. Obrázky mají být upomínkou a mají našim potomkům ukázat, jak velkolepé výkony byly doma podávány. Protože tato továrna po úpadku dolování zajišťovala našemu městu největší obživu, stojí za to dnes se ohlédnout zpět. Nejeden krajan se tam vyučil svému oboru a vykonával ho až do stáří. Mnohé rodiny vděčily tomuto podniku za svou existenci. Předpokládám, že se ještě nejeden žijící krajan, který tam pracoval, bude radovat, že se mu ještě jednou připomene jeho pracoviště. Bohužel mnozí už mezi námi nejsou. Ale nezapomeneme na ně ani my. Pro nejednoho potomka je zajímavé vidět, co bylo vykonáno.

Za mnohá vánoční přání, kterých se mi osobně dostalo, srdečně děkuji. Moje radost byla veliká. Chtěl bych poděkovat krajanům, kteří svými dary pomáhají, abychom mohli dále vydávat Heimatbrief. Zvlášť také děkuji všem, kteří svými příspěvky pomáhají dobře utvářet náš HB. Momentálně mám ještě mnoho podání, která jsem musel kvůli jubileu porcelánky odložit. Prosím o pochopení. Doufám, že budu moci HB ještě nějakou dobu vytvářet, a v příštích Heimatbriefech vše zpracuji.

Mám jednu prosbu: Dbejte prosím při placení předplatného přes spořitelny na to, aby ten, kdo vyplňuje doklad, čitelně napsal jméno a adresu. Od peněžních ústavů přicházejí doklady, na kterých nelze rozluštit, kdo je plátcem. Ušetřilo by to mně i vám mnoho starostí, kdyby vše bylo v pořádku. Kam pak má člověk nečitelné doklady zařadit?

Setkání krajanů letos nebude. Já sám nejsem zdravotně schopen uspořádat v Kahlu nějakou akci. Kdo by se chtěl setkat, měl by navštívit Sudetoněmecký den 1982 o letnicích v Norimberku. Využijte té příležitosti. Nejsme mladší a mnozí naši potomci se o tyto záležitosti nezajímají. Pro to musíme v dnešní době mít pochopení. Naše ohlížení zpět je pro nás ještě prožitkem. Ještě jednou v myšlenkách procházet mládím v domovině, věnovat v duchu přátelům pozdrav, procházet všemi uličkami a náměstími. To je prožívání domova, které naši potomci prožívají zase v nové domovině, jež jim byla vytvořena, ve svém dnešním domově. Zda ale budou jednou tak věrni domovu, jako zvláště my Egerlanďané? Doufáme a přejeme si to! Dnes se mnoho nedrží na tradici, domov nebo vlast; jsou to už jen slova, jejich smysl se zdá být ztracen. My ale věrně a pevně stojíme za naším starým Horním Slavkovem (Schlaggenwald), tak jak jsme ho zažili.

Váš Richard Brummeissl

věta pokračuje na dalším listu ⟶