Ještě jednou výzva ke srazu spolužáků z ročníků narození 1924 až 1927

Milé spolužačky a milí spolužáci,

dnes vás ještě jednou zvu na třídní, respektive ročníkový sraz. Vždyť jsme spolu sedávali ve školních lavicích, společně se učili a hráli si, a později jsme společně prožívali svá mladá léta v rodném kraji Horní Slavkov (Schlaggenwald). Než se pak naše cesty rozdělily. Chlapci museli narukovat do té neblahé války a i my dívky jsme musely přiložit ruku k dílu. Nejprve povinný pracovní rok, v osmnácti letech RAD (Říšská pracovní služba) a poté nasazení pro válečné účely.

Po prohrané válce přišla naše nejtěžší životní zkouška. Museli jsme opustit majetek i milovaný domov. Bylo to největší stěhování národů všech dob. Byli jsme od sebe odděleni a rozeseti kdekoli. Každý musel svůj osud zvládat sám. Nebyl už tu přítel ani soused jako doma. Naše společenství a sounáležitost byly násilně roztrhány. Bez sil a se zlomeným srdcem jsme stáli v pro nás cizí zemi. Ale jak jsme byli a jsme houževnatí, s vůlí žít dál a s velkou pílí a potem jsme si opět vybudovali nový životní standard. S velkou hrdostí se dnes můžeme ohlédnout za tím, co jsme znovu vytvořili a nově získali. Přitom jsme však zestárli o mnoho let.

Nepřichází vám teď někdy na mysl, že vlastně pořád stojíme sami v jiném světě, do kterého jsme se nenarodili? Vždyť jsme tu pořád sami v nejužším kruhu své vlastní rodiny, se svými potomky. Všichni ostatní příbuzní, jako sourozenci a další, už nejsou v naší blízkosti jako kdysi doma, a chybí nám tu naši milí sousedé a přátelé.

Teď, když jsme zestárli a naše ratolesti jdou svými vlastními cestami, teprve si člověk uvědomí, že nás přepadá pomalu se plížící osamělost. Člověk vzpomíná mnohem častěji na dětství a mladá léta.

Co se asi stalo z toho či onoho? Jistě, máme ještě svá krajanská setkání, ale vždy je tam jen málo lidí z těchto ročníků, a většinou jsou to pořád titíž, kdo zůstávají věrni naší domovině.

Setkání mezi školními přáteli by bylo skutečným projevem oné naší tehdejší sounáležitosti, z domova.

V tomto smyslu vyzývám dnes ještě jednou všechny výše jmenované ročníky – zapojte se ještě letos do třídního srazu. Třeba v září? Kdo má návrhy, kdy a kde bychom se nejlépe mohli sejít? Stačí mi poslat pohlednici, abyste dali najevo svou ochotu! Především potřebuji vaše adresy, zvláště adresy dívek, protože jste si sňatkem změnily jméno. Kvůli tomu je pro mě velmi těžké vás znovu najít. Obracím se hlavně také na rodiče, příbuzné a známé vyzývaných ročníků. Prosím, předejte mou výzvu dál, protože ne všichni odebírají Heimatbrief.

Je štěstí, že náš Heimatbrief ještě máme, díky němuž si vyměňujeme zprávy, dozvídáme se dobré i smutné věci a hlavně si tak udržujeme a dále zachováváme věrnost domovu a vzájemnou sounáležitost. Ostatně právě tyto právě napsané řádky mě vedou k další výzvě. Nenechte domovskou sounáležitost usnout kvůli lhostejnosti. Doporučujte náš Heimatbrief dál těm, kdo si ho sami neodebírají a čtou ho jen u příbuzných nebo známých. Měli by si ho všichni předplatit sami, aby nemusel být kvůli příliš nízkému nákladu zastaven. Chceme přece zůstat i nadále spojeni se svým domovem!

Nyní doufám, že jsem tentokrát svou výzvou lépe probudila váš zájem o třídní sraz, a proto od vás očekávám četné projevy účasti.

Vaše školní přítelkyně Anni Wawersich

Moje poštovní adresa: Anni Zimowski, Somborner Straße 32, 8755 Alzenau i. Ufr.

Vy milé dívky a chlapci „z dřívějška"!

věta pokračuje na dalším listu ⟶