Chtěla jsem vidět Ježíška
Bylo mi pět let a pevně jsem si předsevzala, že jednou Ježíška opravdu uvidím. Celé týdny předtím se pořád mluvilo o Ježíškovi. Když nebudeš hodná, Ježíšek ti nic nepřinese – a podobné výhrůžky bylo slyšet stále dokola. Ale taky že může přinést něco pěkného. Že by mohl splnit nějaké přání. No a všechna tahle slova ve mně jen vzbudila touhu jednou toho Ježíška opravdu spatřit. Vždyť prý přichází o Svaté noci ke všem dětem na zemi.
Každý Štědrý večer se u nás scházelo pár sousedů. Bylo už tradicí podávat na závěr večera ruský čaj s rumem a vánoční cukroví. Ještě dnes vidím ty velké čajové sklenice se širokým zlatým okrajem. Sousedé Markof a Erich Rauscher sedávali s mými rodiči kolem velkého stolu a povídali si samozřejmě taky o Ježíškovi, co mi asi přinese a tak podobně. Ten večer byl slavnostní a tak se mi vryl do mé malé hlavičky. Pak přišel čas, kdy jsem měla jít spát. V zimě bylo v horním patře na spaní pro mě moc zima, a tak mi postavili postýlku s mřížkou do obývacího pokoje. Dala jsem si velkou práci, abych zůstala vzhůru, ale dělala jsem, že spím. Po chvíli řekl Rauscherův Erich: teď už asi spí, vaše Annerl, můžeme začít. Pro jistotu ale postýlku zakryjeme. Mezi matraci a čelo postýlky zastrčili násadu od koštěte a přes ni pověsili záclonu. Byla jsem zklamaná, protože přes záclonu jsem nic neviděla. Ale o to usilovněji jsem napínala uši. Tak jsem slyšela: přines stromek, tati, a jak maminka šramotila s krabicemi, které přinesla z půdy, kde byly dobře uschované. Maminka a paní Markofová měly přivazovat nitě na kostky cukru a na cukroví. Můj otec a Erich měli za úkol ozdobit stromek. Únavou jsem nakonec přece jen usnula. Uvědomila jsem si, že žádný opravdový Ježíšek vlastně neexistuje. Ale o vánočním ránu jsem se moc radovala z těch krásných věcí, které mi nachystali pod vánoční stromeček ozdobený světýlky. O tom jsem přece nic nevěděla.
Když mi bylo jedenáct let a poprvé jsem směla zůstat vzhůru, abych ozdobila stromek pro své mladší sourozence, řekla jsem mamince, jak dlouho už vlastně vím, jak to s tím Ježíškem doopravdy je. Divila se, že jsem o tom tak dlouho mlčela, a řekla: „No tohle, to jsme si daly takovou práci, a ty jsi to celou dobu už dávno věděla!"
Zimowski, roz. Wawersich
Ich wollte das Christkind sehen
Fünf Jahre war ich alt und ich nahm mir fest vor, einmal das Christkind wirklich zu sehen. Viele Wochen vorher wurde immer vom Christkind geredet. Wenn Du nicht brav bist, wird Dir das Christkind nichts bringen und viele andere Androhungen wurden da hörbar. Auch etwas Schönes kann es bringen. Manchen Wunsch würde es erfüllen. Nun, alle diese Worte erweckten in mir eben den Wunsch, einmal das Christkind sehen zu können. Es soll ja in der Heiligen Nacht zu allen Kindern auf Erden kommen.
Alle Hl. Abende kamen immer einige Nachbarsleute bei uns zusammen. Es war schon Tradition, als Abendabschluß russischen Tee mit Rum und Weihnachtsgebäck aufzutragen. Noch heute sehe ich die großen Teegläser mit dem breiten Goldrand. Die Nachbarn Markof und den Erich Rauscher mit meinen Eltern zusammen um den großen Tisch sitzend, redeten halt auch vom Christkind, was es mir bringen wird usw. Es war feierlich an diesem Abend, so prägte es sich in mein kleines Gehirn ein. Auch wurde es Zeit für mich, daß ich schlafen sollte. Nun war es zur Winterszeit im oberen Geschoß zu kalt für mich zum Schlafen und so hatte man mir das Gatterbettl in der Wohnstube aufgestellt. Ich gab mir große Mühe ja wach zu bleiben und tat aber so als schliefe ich. Da meinte nach einiger Zeit der Rauscher Erich, ich glaube, jetzt schläft sie, Euer Annerl, und wir können anfangen. Vorsichtshalber hängen wir aber das Bettchen zu. Ein Besenstiel wurde zwischen Matratze und Kopfteil gesteckt und ein Fenstervorhang drüber gehängt. Nun war ich doch enttäuscht, weil ich durch den Vorhang nichts sehen konnte. Aber meine Ohren lauschten dafür umso angestrengter. So hörte ich, baumreinholen Vater, wie die Mama kisterte mit den herbeigeholten Schachteln, die sie vom Boden, wo sie gut verwahrt waren, herunterbrachte. Die Mama und Frau Markof sollten die Fäden an die Zuckerstückln und dem Gebäck anbinden. Mein Vater und der Erich waren beauftragt den Baum zu schmücken. Vor Müdigkeit schlief ich dann doch ein. Mir wurde bewußt, daß es doch kein wirkliches Christkind gibt. Aber am Weihnachtsmorgen freute ich mich sehr über die schönen Sachen, die für mich unter dem mit Lichtern geschmückten Christbaum gelegt worden waren. Davon hatte ich doch nichts gewußt.
Als ich mit dem elften Lebensjahr zum erstenmal aufbleiben durfte, um den Baum für meine jüngeren Geschwister zu schmücken, habe ich meiner Mutter mitgeteilt, seit wann ich schon wußte, was es mit dem Christkindl auf sich hatte. Sie wunderte sich, daß ich so lange darüber geschwiegen habe und meinte dann: „Also so was, da haben wir uns solche Mühe gegeben, und du hast alles schon so lange gewußt!"
A. Zimowski, geb. Wawersich
věta pokračuje na dalším listu ⟶
„Vlci ve všech německých zemích"
Franz Berger
Obsahem knihy je vylíčení vlastních zážitků, které by nemělo chybět v žádné německé rodině. Podává svědectví o mnoha událostech od roku 1907 do roku 1978, tak jak se skutečně odehrály — především o průběhu obou světových válek až po vyhnání z domoviny. Od nejhlubšího míru až po mír, který je — ke škodě celého německého národa — v nedohlednu. Jde o náš národ, který svou pílí, schopnostmi a znalostmi vysoko převyšoval všechny ostatní národy, a tím u mnoha zahraničních mocností vzbudil nenávist a závist. Z toho důvodu bylo Německo dvakrát zcela záměrně uvrženo do katastrofální situace. 14 milionů Němců bylo vyhnáno, následovala okupace odvěkých německých území, americká „převýchova", rozdělení zbytku Německa na tři části a uznání okupovaných území, bezmezné darování miliard německých marek bez jakékoli protihodnoty.
Dalším tématem byla neutronová bomba, jaderné elektrárny až po vesmírné satelity a americká obranná linie uprostřed Spolkové republiky. Mým cílem bylo znovu připomenout to, co jsme prožili, aby si přicházející generace mohly udělat obrázek o tom, co se skutečně stalo — na rozdíl od historických lží vymyšlených od roku 1945 doma i v zahraničí. — ISBN 3-7053-0894-7, rozsah 350 stran, celoplátěná vazba, 28 DM černobíle, 38 DM barevně. K dostání u: Ing. grad. Franz Dörre, Wehefritz-Str. 5, 8500 Nürnberg 90.
„Wölfe in allen deutschen Landen"
Franz Berger
Der Inhalt des Buches ist ein Erlebnisbericht, der in jeder deutsche Familie Eingang finden sollte. Er gibt Einsicht vieler Ereignisse vom Jahre 1907 bis zum Jahre 1978, wie sie sich tatsächlich zugetragen haben, vor allem der Ablauf der beiden Weltkriege bis zur Vertreibung aus der Heimat. Vom tiefsten Frieden bis zu einem Frieden, der in weiter Ferne — zum Schaden des ganzen deutschen Volkes — liegt. Es handelt sich um unser Volk, das durch Fleiß, Können und Wissen allen anderen Völkern haushoch überlegen war und dadurch Haß und Mißgunst bei vielen ausländischen Mächten erzeugte. Aus diesem Grunde wurde Deutschland zweimal mit voller Absicht in eine katastrophale Lage gestürzt. 14 Millionen Deutsche wurden vertrieben, dann folgte die Besetzung urdeutscher Gebiete, amerikanische Umerziehung, Teilung des restlichen Deutschlands in drei Teile und Anerkennung der besetzten Gebiete, Verschenkung von Milliarden Deutscher Mark bis ins Uferlose, ohne Gegenleistung.
Ein weiteres waren die Neutronenbombe, Kernkraftwerke bis zu den Weltraumsatelliten und US-Verteidigungslinie inmitten der Bundesrepublik. Mein Ziel war, das Erlebte wieder in Erinnerung zu bringen, damit nach uns kommende Generationen sich ein Bild machen können, was im Gegensatz zu den im In- und Ausland seit 1945 erfundenen Geschichtslügen wirklich geschah. — ISBN 3 - 7053 - 0894 - 7, Umfang 350 Seiten Ganzleinen, DM 28,— schwarz/weiß, DM 38,— mehrfarbig. Erhältlich bei: Ing. grad. Franz Dörre, Wehefritz-Str. 5, 8500 Nürnberg 90.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.