Náhle a nečekaně zemřel ve středu 21. října 1981 náš milovaný otec, tchán, bratr, švagr, strýc a druh
**Pan ing. Toni Schindler**
nar. 19. května 1901 v Chebu zem. 21. října 1981 v Meranu
V tichém smutku: HATTO SCHINDLER, syn jménem všech příbuzných
Mnichov 19, Albrechtstraße 2½
Plötzlich und unerwartet verschied am Mittwoch, 21. Okt. 1981 unser lieber Vater, Schwiegervater, Bruder, Schwager, Onkel und Lebensgefährte
Herr Ing. Toni Schindler
geb. am 19. Mai 1901 in Eger
gest. am 21. Oktober 1981 in Meran
In stiller Trauer:
HATTO SCHINDLER, Sohn
im Namen aller Angehörigen
München 19, Albrechtstraße
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Krátké ohlédnutí
Na Všechny svaté a Dušičky naše myšlenky spěchají k našim milým zesnulým, které jsme museli zanechat v bývalém domově. Nechceme přitom myslet na zpustlé hroby a odvezené náhrobky. Vůbec bychom si neměli připomínat zanedbanost bývalého hřbitova, ale spíše vzpomínat na dny, které patřily mrtvým.
Nám starším klukům byl přidělen úkol přinést z lesa čerstvé chvojí. Přitom jsme se nesměli nechat přistihnout hajným – tehdy to byl pan Dörfl na katastru Horního Slavkova (Schlaggenwald) nebo pan Frech na poštické straně. Nebyli jsme totiž při lámání větví smrků nebo jedlí tak opatrní, jak by si přáli. Ale s krádeží chvojí to vždycky vyšlo.
Večer se pak dovedně pletl prostý smrkový věnec. Často se přitom přidalo i pár žen ze sousedství. Z krepového papíru se pletacím jehlicím vykrucovaly bílé a červené růže. Než se člověk nadál, byla taková růžička hotová. Zvláštní zručnost vyžadovalo namáčení papírových růží do rozpuštěného vosku. Tyto růže nezůstávaly za skutečnými nijak pozadu. V tomto ročním období u nás doma přirozené růže už nekvetly. Ostatně by nikoho ani nenapadlo chtít zdobit hrob takovou vzácností, protože počasí to vůbec neumožňovalo. V tomto ročním období často ležel na hrobech vysoký sníh, který bylo nejdřív třeba odklidit. Ale všichni, kdo oplakávali nějakého milého zesnulého, se snažili tento den uctít jeho památku. Zvyk zdobit doma hroby tímto způsobem byl patrně přizpůsobený i počasí. K čemu by tam byly drahé květiny, jaké se dnes na hroby nosí jako výzdoba? Já sám dodnes ve vzpomínkách nacházím ony kdysi čerstvým smrkovým či jedlovým chvojím vyzdobené hroby mnohem krásnější a přirozenější. Člověk se totiž musel zesnulým zabývat už dny před blížící se vzpomínkovou slavností, a ne jako dnes koupit u květinářky kytici a v krátké chvíli ji jen tak položit. Naše doba je na zvyky čím dál chudší. Člověk ztrácí duši a vnitřně je čím dál chudší, osamělejší a zahořklejší.
Richard Brummeissl
Při psaní těchto řádků bych nerad zapomněl vzpomenout naší krajanky, paní Erlerové z Idsteinu, která pro Heimatbrief napsala velmi krásné básně o Všech svatých a Dušičkách. Nyní i ona nás navždy opustila. Její vzpomínky na starý domov nám budou chybět.
Eine kurze Rückschau
An Allerheiligen und Allerseelen eilen unsere Gedanken zu unseren lieben Verstorbenen, die wir in der ehemaligen Heimat zurücklassen mußten. Dabei wollen wir nicht an die verfallenen Grabstätten und weggebrachten Grabsteine denken. Überhaupt sollten wir nicht die Verwahrlosung des einstigen Friedhofs ins Gedächtnis bringen, sondern der Tage gedenken, die den Toten gegolten haben.
Als die älteren Knaben war uns die Aufgabe zugeteilt worden, frisches Reisig (Strah) aus dem Wald zu holen. Dabei durften wir uns nicht vom Heger — damals war es Herr Dörfl auf der Schlaggenwalder Gemarkung oder der Herr Frech auf der Poschitzauer Seite — erwischen lassen. Denn wir waren nicht so umsichtig beim Ästeabbrechen von den Fichten oder Tannen, wie sie sich das wünschten. Aber es hat stets geklappt mit dem Strahmausen.
Am Abend wurde der einfache Fichtenkranz kunstgerecht geflochten. Dabei waren oftmals aus der Nachbarschaft einige Frauen hinzugekommen. Da wurden aus Kreppapier weiße und rote Rosen mit der Stricknadel gedreht. Ehe man es sich versah, war so ein Röslein fertig. Eine besondere Fertigkeit erforderte das Tauchen der Papierrosen in das verflüssigte Wachs. Diese Art Rosen waren den echten nicht nachgestanden. Um diese Jahreszeit gab es bei uns daheim keine natürlichen Rosen mehr. Außerdem hätte auch niemand den Gedanken gefaßt, ein Grab mit derartiger Kostbarkeit schmücken zu wollen, denn die Witterung ließ es garnicht dazu kommen. Um diese Jahreszeit lag oft hoher Schnee auf den Grabstellen, der erst entfernt werden mußte. Aber alle, die einen lieben Toten betrauerten, waren bemüht, das Andenken an ihn an diesem Tag zu würdigen. Der Brauch daheim, Gräber in dieser Form zu schmücken, dürfte auch der Witterung angepaßt gewesen sein. Was hätten da wertvolle Blumen genutzt, wie man sie heute auf die Gräber als Grabschmuck bringt? Ich finde heute noch immer in meinem Rückblick, die einstmals mit frischem Fichten- oder Tannengrün geschmückten Gräber viel schöner und natürlicher. Mußte man ja schon Tage vor anstehendem Gedenken sich mit dem Dahingeschiedenen beschäftigen und nicht wie heute Blumen beim Händler besorgen und sie in einem kurzen Augenblick einfach ablegen oder hinlegen lassen. Unsere Zeit wird an Gebräuchen halt immer ärmer. Der Mensch verliert seine Seele und wird innerlich immer ärmer, einsamer und verbitterter.
Richard Brummeissl
Bei der Niederschrift der vorstehenden Zeilen möchte ich nicht vergessen, unserer Landsmännin Frau Erler in Idstein zu gedenken, die sehr schöne Gedichte über Allerheiligen und Allerseelen für den Heimatbrief geschrieben hat. Nun hat auch sie uns für immer verlassen. Ihre Gedanken an die alte Heimat werden uns fehlen.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.