Náhle a nečekaně zemřel ve středu 21. října 1981 náš milovaný otec, tchán, bratr, švagr, strýc a druh

**Pan ing. Toni Schindler**

nar. 19. května 1901 v Chebu zem. 21. října 1981 v Meranu

V tichém smutku: HATTO SCHINDLER, syn jménem všech příbuzných

Mnichov 19, Albrechtstraße 2½

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Krátké ohlédnutí

Na Všechny svaté a Dušičky naše myšlenky spěchají k našim milým zesnulým, které jsme museli zanechat v bývalém domově. Nechceme přitom myslet na zpustlé hroby a odvezené náhrobky. Vůbec bychom si neměli připomínat zanedbanost bývalého hřbitova, ale spíše vzpomínat na dny, které patřily mrtvým.

Nám starším klukům byl přidělen úkol přinést z lesa čerstvé chvojí. Přitom jsme se nesměli nechat přistihnout hajným – tehdy to byl pan Dörfl na katastru Horního Slavkova (Schlaggenwald) nebo pan Frech na poštické straně. Nebyli jsme totiž při lámání větví smrků nebo jedlí tak opatrní, jak by si přáli. Ale s krádeží chvojí to vždycky vyšlo.

Večer se pak dovedně pletl prostý smrkový věnec. Často se přitom přidalo i pár žen ze sousedství. Z krepového papíru se pletacím jehlicím vykrucovaly bílé a červené růže. Než se člověk nadál, byla taková růžička hotová. Zvláštní zručnost vyžadovalo namáčení papírových růží do rozpuštěného vosku. Tyto růže nezůstávaly za skutečnými nijak pozadu. V tomto ročním období u nás doma přirozené růže už nekvetly. Ostatně by nikoho ani nenapadlo chtít zdobit hrob takovou vzácností, protože počasí to vůbec neumožňovalo. V tomto ročním období často ležel na hrobech vysoký sníh, který bylo nejdřív třeba odklidit. Ale všichni, kdo oplakávali nějakého milého zesnulého, se snažili tento den uctít jeho památku. Zvyk zdobit doma hroby tímto způsobem byl patrně přizpůsobený i počasí. K čemu by tam byly drahé květiny, jaké se dnes na hroby nosí jako výzdoba? Já sám dodnes ve vzpomínkách nacházím ony kdysi čerstvým smrkovým či jedlovým chvojím vyzdobené hroby mnohem krásnější a přirozenější. Člověk se totiž musel zesnulým zabývat už dny před blížící se vzpomínkovou slavností, a ne jako dnes koupit u květinářky kytici a v krátké chvíli ji jen tak položit. Naše doba je na zvyky čím dál chudší. Člověk ztrácí duši a vnitřně je čím dál chudší, osamělejší a zahořklejší.

Richard Brummeissl

Při psaní těchto řádků bych nerad zapomněl vzpomenout naší krajanky, paní Erlerové z Idsteinu, která pro Heimatbrief napsala velmi krásné básně o Všech svatých a Dušičkách. Nyní i ona nás navždy opustila. Její vzpomínky na starý domov nám budou chybět.