Mezitím zemřel Kašpar Pflug, kterému císař Maxmilián povolil návrat do vlasti, a to v Sokolově (Falkenau), kde pobýval jako soukromá osoba v okolí svých příbuzných. Bratři Wolf Dietrich a Kašpar Vitzthumové ze Sokolova, strýcové Kašpara Pfluga z Rabštejna, napsali radě Horního Slavkova, že K. Pflug zemřel v Sokolově, a poprosili, aby jeho tělo doprovodili průvodem městem. Dne 1. dubna prošel smuteční průvod Novým Městem kolem Pflugova domu, přes Hub do Krásna, a odtud na místo jeho pohřbu do Bečova. Tím se uzavřel příběh muže nezapomenutelného pro všechna tři hornická města i celý kraj, nešťastného bývalého „pozemkového a horního pána".
Císař Maxmilián potvrdil městu Horní Slavkov všechna městská privilegia, nařídil, že z města nesmí být vyváženo lůj, snížil desetiprocentní úrokovou desátkovou dávku na pět procent a uvolnil prodej cínu. Týž panovník udělil Horním Slavkovanům dne 2. dubna 1572 osvobození od cla na železo, uhlí, dřevo a jiné městské potřeby, a nakonec roku 1577 osvobození od cla na dovoz veškerých hornických potřeb.
Měšťanstvo se těšilo ještě mnoha dalším výhodám. Tři stavy Království českého v roce 1575 sjednaly a stanovily horní narovnání: „Přejeme si, aby všechny bez rozdílu, ať se jedná o soukromé osoby, horní a městské úřady, či obce, byly ponechány při svých dosavadních svobodách, statutech a řádech, jak v politických, tak i v horních záležitostech, a nesměly být předvolávány ani před místodržitelský soud, apelaci, ani jiné soudy, jimž nejsou příslušné, k výslechu ani jinak k soudu." A ještě více: královský horní úřad ve prospěch měšťanstva snížil ceny kmenového a sáhového dřeva z panských (montánních) lesů a upravil postup v trestních věcech.
Za takových poměrů, kdy ohmgeld z pivovaru, výčepů piva a vína i z potravin přinášel městským příjmům nemalý přítok, se městské finance zlepšily; městská pokladna se postupně naplňovala a bylo možné přistoupit ke koupi výnosných nemovitostí. Purkmistr a rada koupili od Jiřího Tichtla z Tutzingu v Čisté (Lauterbach) blízko města ležící panský statek Pernhof se vším příslušenstvím, a to v roce 1575 za 2200 zlatých a padesát kop haléřů ohnivého (herdgeldu).
O zbavení se obtížné desátkové dávky z měšťanských pozemků usilovala rada už po dlouhá léta, cíle však nikdy nedosáhla; opakovaně byla vedena jednání s oprávněným Adamem z Mangoldu, a nakonec byla uzavřena smlouva, podle níž se Mangold za výplatu částky 1025 zlatých vzdal desátkového nároku navždy. Listinu o tom vydanou potvrdil císař Rudolf s příkazem, aby byl proveden zápis do gruntovní knihy.
Kolem této doby zchátrala budova popraviště (Hochgericht) a bylo také žádoucí rozšířit předdvoří. Rada v červnu 1541 koupila od Kašpara Kandlera v Poschitzau pole za 5 zlatých 6 krejcarů a nechala popravčí budovu podle starodávných zvyklostí znovu postavit. Stavba stála 75 zlatých 24 krejcarů, tedy včetně koupě pozemku celkem 80 zlatých 30 krejcarů.
Horní Slavkov uzavřel s městem Krásno smlouvu, že napříště bude veškerý cín tamních hornických spolků (gewerkschaftů) splavován a vážen v Horním Slavkově, za což Krásno dostávalo od městské obce Horního Slavkova náhradu 200 zlatých. Krásno chtělo tuto smlouvu později zrušit, avšak císařsko-královský zemský úřad v Praze odvolání výnosem ze 16. prosince 1584 zamítl. V letech 1572 a znovu 1582 zde mor vyhubil velké množství lidí; rada tehdy najala čtyři nosiče mrtvých, aby zajišťovali dopravu těl na hřbitov. — (KONEC)
Tímto ukončuji přepis dějin Horního Slavkova, neboť pro mě není dále možné v tomto způsobu psaní pokračovat. Doufám, že všichni majitelé Heimatbriefů, v nichž je tato historie líčena, si je uschovali a také přečetli.
Richard Brummeissl
Inzwischen starb Kaspar Pflug, welcher die Heimkehr in sein Vaterland vom Kaiser Maximilian bewilligt erhielt, zu Falkenau, wo er als einfacher Privatmann in der Umgebung seiner Anverwandten verweilte. Die Gebrueder Wolf Dietrich und Kaspar Vitzthum in Falkenau, Oheime des Kaspar Pflug von Rabenstain, schrieben an den Rath von Schlaggenwald, daß K. Pflug in Falkenau gestorben sei, und baten, seine Leiche mit Prozesion durch die Stadt zu begleiten. Am 1. April zog der Trauerzug durch die Neustadt an Pflugs Haus vorbei ueber die Hub nach Schönfeld, und von dort nach seinem Begräbnisorte Petschau. Hiermit ist das Dasein eines fuer die 3 Bergstädte und der ganzen Gegend unvergeßlichen ungluecklichen Mannes, des ehemaligen „Grund= und Bergwerksherrn" geschlossen.
Kaiser Maximilian bestätigte der Stadt Schlaggenwald alle Stadtprivilegien, befahl, daß kein Unschlitt aus der Stadt gefuehrt werden darf, ermäßigte die 10 prozentige Zinszehendabgabe auf 5 Prozent und gab den Zinnverkauf frei. Derselbe Monarch erteilte den Schlaggenwaldern de dato 2. April 1572 Zollfreiheit fuer Eisen, Kohlen, Holz und andere Stadtbeduerfnisse, Endlich im Jahre 1577 Zollfreiheit zur Einfuhr aller Bergwerksbeduerfnisse.
Noch viel anderer Beguenstigungen hatte sich die Buergerschaft zu erfreuen. Die drei Stände des Königreiches Böhmen haben im Jahre 1575 eine Bergvergleichung errichtet und festgesetzt: „Da wollen wir, daß sammbt und sonder Es sein gleich Prinatt" Personen Berg und Stadt Amter, oder die gemeinden bei ihren „habenden Freyheiten Statutten und Ordnungen sowohl in Politischen als Bergksachen zu lassen vestiglich dabey gehandt habet, und weder vor die statthalter, Appelation, Noch andere Gerichte dahin sie nicht gehörig, weder zu verhöre Noch sonst zum Rechten citirrt oder gezogen werden sollen". Noch mehr; Daß königl. Oberamt setzte zu Gunsten der Buergerschaft die Preise des Stamm= und Klafterholzes aus Montanwaldungen herab, und regulierte das Verfahren in Strafsachen.
Unter solchen Verhältnissen und nachdem das Ohmgeld fuer die Bräuerei, Bier= und Weinschänken dann Viktualien einen nicht unbedeutenten Zufluß den Stadtrenten gewährte, verbesserten sich die Stadtfinanzen; es fuellte sich allmählich die Stadtkassa, und es konnte zum Ankauf einträglicher Realitäten geschritten werden. Buergermeister und Rath erwarb von Georg Tichtl von Tutzing auf Lauterbach das nahe der Stadt gelegene Landgut Pernhof mit allen Zugehör im Jahre 1575 und 2200 fl. und fuenfzig Schock Herdgeld.
Der lästigen Zehengabe von den buergerlichen Grundstuecken los zu werden, hatte sich der Rath seit langen Jahren her bemueht, aber das Ziel nie erreicht; wiederholt wurden mit den Bezugsberechten Adam v. Mangold Unterhandlungen eingeleitet und endlich ein Kontrakt zu Stande gebracht, nach welchem Mangold auf den Zehendbezug gegen Auszahlung einer Summe Geldes per 1025 fl. fuer immerwährende Zeiten Verzicht leistet. Die Hierueber ausgefertigte Urkunde bestätigte Kaiser Rudolph mit dem Befehle, daß der Grundbuecherliche Einverleibung vollzogen werden solle.
Um diese Zeit ist das Hochgerichte baufällig geworden, auch war eine Vergrößereung des Vorplatzes wünschenswerth. Der Rath erkaufte im Juni 1541 von Kaspar Kandler in Poschitzau einen Acker um 5 fl. 6 kr., und ließ das Hochgerichtsgebäude unter den altgebrachten Ceremonien neu aufbauen. Der Bau erforderte 75 fl. 24 kr., somit sammt Ankauf des Grundes 80 fl. 30 kr.
Schlaggenwald hat mit der Stadt Schönfeld einen Vertrag abgeschlossen, daß in der Folgezeit alles Zinn der Gewerkschaften in Schönfeld loco Schlaggenwald zu flössen und zu verwägen sei, wofür Schönfeld eine Vergütung von 200 fl. von der Schlaggenwalder Stadtgemeinde erhielt. Schönfeld wollte später diesen annulieren, allein die k. k.-Landesbehörde in Prag hat den Rekurs mit Erlaß von 16. Dezember 1584 abgewiesen. Im Jahre 1572 und wieder 1582 hat die Pestseuche hier eine große Menschenzahl hinweggerafft; vier Totenträger hatte der Rath zur Beschaffung der Leichen auf den Gottesacker aufgenommen. — (ENDE)
Hiermit beende ich die Abschreibung der Geschichte von Schlaggenwald, da es für mich unmöglich geworden ist, diese Schreibweise weiterhin durchzuführen. Ich hoffe, daß alle Inhaber der Heimatbriefe, in der diese Historie geschildert ist, sie aufgehoben und auch gelesen haben.
Richard Brummeissl
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.