Mezitím zemřel Kašpar Pflug, kterému císař Maxmilián povolil návrat do vlasti, a to v Sokolově (Falkenau), kde pobýval jako soukromá osoba v okolí svých příbuzných. Bratři Wolf Dietrich a Kašpar Vitzthumové ze Sokolova, strýcové Kašpara Pfluga z Rabštejna, napsali radě Horního Slavkova, že K. Pflug zemřel v Sokolově, a poprosili, aby jeho tělo doprovodili průvodem městem. Dne 1. dubna prošel smuteční průvod Novým Městem kolem Pflugova domu, přes Hub do Krásna, a odtud na místo jeho pohřbu do Bečova. Tím se uzavřel příběh muže nezapomenutelného pro všechna tři hornická města i celý kraj, nešťastného bývalého „pozemkového a horního pána".

Císař Maxmilián potvrdil městu Horní Slavkov všechna městská privilegia, nařídil, že z města nesmí být vyváženo lůj, snížil desetiprocentní úrokovou desátkovou dávku na pět procent a uvolnil prodej cínu. Týž panovník udělil Horním Slavkovanům dne 2. dubna 1572 osvobození od cla na železo, uhlí, dřevo a jiné městské potřeby, a nakonec roku 1577 osvobození od cla na dovoz veškerých hornických potřeb.

Měšťanstvo se těšilo ještě mnoha dalším výhodám. Tři stavy Království českého v roce 1575 sjednaly a stanovily horní narovnání: „Přejeme si, aby všechny bez rozdílu, ať se jedná o soukromé osoby, horní a městské úřady, či obce, byly ponechány při svých dosavadních svobodách, statutech a řádech, jak v politických, tak i v horních záležitostech, a nesměly být předvolávány ani před místodržitelský soud, apelaci, ani jiné soudy, jimž nejsou příslušné, k výslechu ani jinak k soudu." A ještě více: královský horní úřad ve prospěch měšťanstva snížil ceny kmenového a sáhového dřeva z panských (montánních) lesů a upravil postup v trestních věcech.

Za takových poměrů, kdy ohmgeld z pivovaru, výčepů piva a vína i z potravin přinášel městským příjmům nemalý přítok, se městské finance zlepšily; městská pokladna se postupně naplňovala a bylo možné přistoupit ke koupi výnosných nemovitostí. Purkmistr a rada koupili od Jiřího Tichtla z Tutzingu v Čisté (Lauterbach) blízko města ležící panský statek Pernhof se vším příslušenstvím, a to v roce 1575 za 2200 zlatých a padesát kop haléřů ohnivého (herdgeldu).

O zbavení se obtížné desátkové dávky z měšťanských pozemků usilovala rada už po dlouhá léta, cíle však nikdy nedosáhla; opakovaně byla vedena jednání s oprávněným Adamem z Mangoldu, a nakonec byla uzavřena smlouva, podle níž se Mangold za výplatu částky 1025 zlatých vzdal desátkového nároku navždy. Listinu o tom vydanou potvrdil císař Rudolf s příkazem, aby byl proveden zápis do gruntovní knihy.

Kolem této doby zchátrala budova popraviště (Hochgericht) a bylo také žádoucí rozšířit předdvoří. Rada v červnu 1541 koupila od Kašpara Kandlera v Poschitzau pole za 5 zlatých 6 krejcarů a nechala popravčí budovu podle starodávných zvyklostí znovu postavit. Stavba stála 75 zlatých 24 krejcarů, tedy včetně koupě pozemku celkem 80 zlatých 30 krejcarů.

Horní Slavkov uzavřel s městem Krásno smlouvu, že napříště bude veškerý cín tamních hornických spolků (gewerkschaftů) splavován a vážen v Horním Slavkově, za což Krásno dostávalo od městské obce Horního Slavkova náhradu 200 zlatých. Krásno chtělo tuto smlouvu později zrušit, avšak císařsko-královský zemský úřad v Praze odvolání výnosem ze 16. prosince 1584 zamítl. V letech 1572 a znovu 1582 zde mor vyhubil velké množství lidí; rada tehdy najala čtyři nosiče mrtvých, aby zajišťovali dopravu těl na hřbitov. — (KONEC)

Tímto ukončuji přepis dějin Horního Slavkova, neboť pro mě není dále možné v tomto způsobu psaní pokračovat. Doufám, že všichni majitelé Heimatbriefů, v nichž je tato historie líčena, si je uschovali a také přečetli.

Richard Brummeissl

věta pokračuje na dalším listu ⟶