Zase se podávaly ruce, objímalo se a mnohým se přitom „skutálela slza po líci", když se sešli na krajanském setkání v Auerbachu 12. a 13. 9. 1981. Rodáci z Gfellu se v hojném počtu přesvědčili, že navzdory všemu žije v jejich srdcích Gfell u Horního Slavkova (Schlaggenwald) dál – přestože na všech těch důvěrně známých místech a skrýších našeho nezapomenutelného „Gföhl" dnes bují kopřivy, plevel a trnité houštiny.

Radost ze shledání byla jako vždy veliká, když nás u vchodu do farního sálu v Auerbachu přivítal Franz Kempen (jeden z věrných účastníků krajanských setkání). Do prezenční listiny se zapsalo 31 rodáků z Gfellu, nepočítaje doprovod. Gfell, vymazaný z mapy – tedy dnes už neexistující – by však měl žít dál i v našich potomcích. Jak mě vždycky potěší, když – tak jako náš věrný Eckehard, Ostl Bittner a ještě někteří další – berou své děti s sebou na krajanská setkání. Tak jako nám kluci zachránili Pánbíčka od gfellského kříže, tak by měli i oni zachránit náš Gfell před zapomněním.

Doufáme – a dej Bůh –, že ti, kdo tentokrát nemohli přijet nebo byli nemocní, budou příště zase mezi námi. Zdravíme a přejeme brzké uzdravení všem nemocným, zejména rodině Liebreichových, a doufáme, že budou všichni zase u příštího setkání.

Těm, kdo zestárli, vzkazuje Curt Goetz:

Když přichází podzim a zima klepe na dveře, nejlépe uděláme, když si své vzpomínky přineseme ke krbu, aby nenastydly.

Vaše ANNI BITTEREROVÁ

[obr] Veselé tváře na setkání v Auerbachu

[obr] Průvod patronátním městem Auerbachem k uctění památky zemřelých na hřbitově. Statný praporečník na sebe strhával pozornost.

věta pokračuje na dalším listu ⟶