Teprve z pozdějšího pramene (Bücherei der Warenkunde, svazek 2, Porcelán, 1. vydání 1935, k dispozici mám pozdější nedatované vydání) se dozvídáme, že firma Haas & Czjzek byla roku 1932 přeměněna na akciovou společnost. Výroba zahrnovala „stolní, kávové, čajové, mokka servisy, hotelové nádobí, umělecké předměty: figury, vázy, mísy atd."

Chodovská továrna (Chodau = dnešní Chodov) byla podle dostupných informací zastavena před více než 10 lety. Továrna v Horním Slavkově (= dnešní Horní Slavkov) stále existuje, ovšem už ne pod firemním názvem „Haas & Czjzek".

Značky (tabulky značek A a B, č. 1–59)

Obě tabulky značek mají podat přehled o značkách roku 1792 založené slavkovské továrny a jejího pobočného závodu v Chodově. Tento přehled nemůže být úplný, jsou v něm však zastoupeny nejdůležitější značky, a do plánovaného vydání rozsáhlejší práce o českých továrnách se budu snažit přehled značek doplňovat.

Jako prameny pro značky v tomto příspěvku využívám vedle četných originálů (porcelán z Rakouského muzea užitého umění, v popiscích obrázků zkráceně ÖMAK, a z vídeňského soukromého majetku) především publikace Pazaurka a Meyera (Gustav E. Pazaurek, Marken der älteren Porzellan- und Steingut-Fabriken Böhmens, in: Mitteilungen des Nordböhmischen Gewerbemuseums in Reichenberg, 1905, příloha. — Hans Meyer, Böhmisches Porzellan und Steingut, Lipsko 1927). Oba tito autoři se omezili na značky 18. a 19. století. Katalog Český porcelán (Praha b. d., po 1970) vybírá dvanáct značek, z toho jedinou z 20. století. Přehled slavkovských značek Ludwiga Danckerta (Handbuch des Europäischen Porzellans, Mnichov 1978, s. 433) obsahuje 21 značek, z toho osm z 20. století, přičemž jen poslední dvě (č. 20 a 21) jsou blíže datovány; ostatní jsou souhrnně označeny jako „moderní značky".

Jako doposud z velké části nevyužitý pramen mi posloužily i publikace o registraci ochranných známek v Rakousku a Německu od konce 19. století.

Uvedená odborná literatura vykazuje ohledně slavkovských značek řadu rozporů; mnohá datování značek navíc byla provedena, aniž by zájemci přesné odkazy na prameny umožňovaly ověření (to platí především o Pazaurkovi, Meyerovi a literatuře na nich založené). Některé vzájemně si odporující údaje proto podle dnešního stavu našich znalostí ještě nelze opravit; závěry vycházející z takových údajů je tedy třeba posuzovat s nejvyšší opatrností. Přesto se pokusím o shrnutí datování slavkovských a chodovských značek.

Slavkovské „S"

(Do cca 1830/31; tabulka značek A, č. 1–11)

Pazaurek předpokládá u římského S s tečkou (= S.) označení tzv. „Paulova porcelánu" (Pazaurek č. 1: „modře pod glazurou nebo červeně na glazuře; před 1800, Paulův porcelán"). Tento názor přejímá i Danckert.

Meyer naproti tomu zobrazuje jako nejstarší značku S bez tečky (tabulka značek A, č. 1) a k tomu vysvětluje: „Jako značka slouží od počátku písmeno S, v Paulově a Greinerově době a až do roku 1812, snad ještě několik málo let déle, římské S, buď modře pod glazurou, nebo v černé, červené či jiné barvě nanesené na ní" (Meyer, s. 75). Podle Meyera datuje katalog Český porcelán S bez tečky do let 1794–1812, S s tečkou (tabulka značek A, č. 2) do let 1810–1820.

Kurzívou psané S s tečkou (= S.) naproti tomu Meyer připisuje určitému malíři modrým dekorem a datuje je „nejpozději od roku 1809" (tabulka značek A, č. 3 a 8). Přiřazení určitých kurzivních S-značek slavkovským malířům modrým dekorem Stöberovi a Truckenbrodovi se mi zdá dosud nedostatečně doložené, Meyerův řetězec důkazů není zcela přesvědčivý: „Nejpozději od roku 1809 máme vedle toho psané neohrabané S. a od asi 1815 strmé tenké S., obojí až do konce podglazurového značení roku 1832. V té době měla továrna dva malíře modrým dekorem, Christopha Stöbera, kterého

Porcelán z Horního Slavkova

věta pokračuje na dalším listu ⟶