Teprve z pozdějšího pramene (Bücherei der Warenkunde, svazek 2, Porcelán, 1. vydání 1935, k dispozici mám pozdější nedatované vydání) se dozvídáme, že firma Haas & Czjzek byla roku 1932 přeměněna na akciovou společnost. Výroba zahrnovala „stolní, kávové, čajové, mokka servisy, hotelové nádobí, umělecké předměty: figury, vázy, mísy atd."
Chodovská továrna (Chodau = dnešní Chodov) byla podle dostupných informací zastavena před více než 10 lety. Továrna v Horním Slavkově (= dnešní Horní Slavkov) stále existuje, ovšem už ne pod firemním názvem „Haas & Czjzek".
Značky (tabulky značek A a B, č. 1–59)
Obě tabulky značek mají podat přehled o značkách roku 1792 založené slavkovské továrny a jejího pobočného závodu v Chodově. Tento přehled nemůže být úplný, jsou v něm však zastoupeny nejdůležitější značky, a do plánovaného vydání rozsáhlejší práce o českých továrnách se budu snažit přehled značek doplňovat.
Jako prameny pro značky v tomto příspěvku využívám vedle četných originálů (porcelán z Rakouského muzea užitého umění, v popiscích obrázků zkráceně ÖMAK, a z vídeňského soukromého majetku) především publikace Pazaurka a Meyera (Gustav E. Pazaurek, Marken der älteren Porzellan- und Steingut-Fabriken Böhmens, in: Mitteilungen des Nordböhmischen Gewerbemuseums in Reichenberg, 1905, příloha. — Hans Meyer, Böhmisches Porzellan und Steingut, Lipsko 1927). Oba tito autoři se omezili na značky 18. a 19. století. Katalog Český porcelán (Praha b. d., po 1970) vybírá dvanáct značek, z toho jedinou z 20. století. Přehled slavkovských značek Ludwiga Danckerta (Handbuch des Europäischen Porzellans, Mnichov 1978, s. 433) obsahuje 21 značek, z toho osm z 20. století, přičemž jen poslední dvě (č. 20 a 21) jsou blíže datovány; ostatní jsou souhrnně označeny jako „moderní značky".
Jako doposud z velké části nevyužitý pramen mi posloužily i publikace o registraci ochranných známek v Rakousku a Německu od konce 19. století.
Uvedená odborná literatura vykazuje ohledně slavkovských značek řadu rozporů; mnohá datování značek navíc byla provedena, aniž by zájemci přesné odkazy na prameny umožňovaly ověření (to platí především o Pazaurkovi, Meyerovi a literatuře na nich založené). Některé vzájemně si odporující údaje proto podle dnešního stavu našich znalostí ještě nelze opravit; závěry vycházející z takových údajů je tedy třeba posuzovat s nejvyšší opatrností. Přesto se pokusím o shrnutí datování slavkovských a chodovských značek.
Slavkovské „S"
(Do cca 1830/31; tabulka značek A, č. 1–11)
Pazaurek předpokládá u římského S s tečkou (= S.) označení tzv. „Paulova porcelánu" (Pazaurek č. 1: „modře pod glazurou nebo červeně na glazuře; před 1800, Paulův porcelán"). Tento názor přejímá i Danckert.
Meyer naproti tomu zobrazuje jako nejstarší značku S bez tečky (tabulka značek A, č. 1) a k tomu vysvětluje: „Jako značka slouží od počátku písmeno S, v Paulově a Greinerově době a až do roku 1812, snad ještě několik málo let déle, římské S, buď modře pod glazurou, nebo v černé, červené či jiné barvě nanesené na ní" (Meyer, s. 75). Podle Meyera datuje katalog Český porcelán S bez tečky do let 1794–1812, S s tečkou (tabulka značek A, č. 2) do let 1810–1820.
Kurzívou psané S s tečkou (= S.) naproti tomu Meyer připisuje určitému malíři modrým dekorem a datuje je „nejpozději od roku 1809" (tabulka značek A, č. 3 a 8). Přiřazení určitých kurzivních S-značek slavkovským malířům modrým dekorem Stöberovi a Truckenbrodovi se mi zdá dosud nedostatečně doložené, Meyerův řetězec důkazů není zcela přesvědčivý: „Nejpozději od roku 1809 máme vedle toho psané neohrabané S. a od asi 1815 strmé tenké S., obojí až do konce podglazurového značení roku 1832. V té době měla továrna dva malíře modrým dekorem, Christopha Stöbera, kterého
Porcelán z Horního Slavkova
Erst in einer späteren Quelle (Bücherei der Warenkunde, Band 2, Porzellan, 1. Auflage 1935, mir vorliegend eine spätere undatierte Ausgabe) entnehmen wir, daß die Firma Haas & Czjzek 1932 in eine Aktiengesellschaft umgewandelt wurde. Die Produktion umfaßte „Tafel-, Kaffee-, Tee-, Mokka-Service, Hotelgeschirre, Kunstartikel: Figuren, Vasen, Schalen usw."
Die Chodauer Fabrik (Chodau = heute Chodov) wurde dem Vernehmen nach vor mehr als 10 Jahren stillgelegt. Die Fabrik in Schlaggenwald (= heute Horni Slavkov) besteht noch, allerdings nicht mehr unter dem Firmennamen „Haas & Czjzek".
Die Marken (Markentafel A und B, Nr. 1 - 59)
Die beiden Markentafeln sollen einen Überblick über die Marken der 1792 gegründeten Schlaggenwalder Fabrik sowie deren Zweigfabrik in Chodau geben. Diese Zusammenstellung kann nicht vollständig sein, doch sind die wichtigsten Markenzeichen vertreten, und bis zu geplanter Publizierung der böhmischen Fabriken in einer möglichst umfassenden Arbeit werde ich mich um Vervollständigung der Markenübersicht bemühen.
Als Quellen für die Marken des vorliegenden Beitrages benutze ich neben zahlreichen Originalen (Porzellane aus dem Österreichischen Museum für angewandte Kunst, in den Bildtexten abgekürzt ÖMAK, sowie aus Wiener Privatbesitz) vor allem die Publikationen von Pazaurek und Meyer (Gustav E. Pazaurek, Marken der älteren Porzellan- und Steingut-Fabriken Böhmens, in: Mitteilungen des Nordböhmischen Gewerbemuseums in Reichenberg, 1905, Beilage. — Hans Meyer, Böhmisches Porzellan und Steingut, Leipzig 1927). Diese beiden Autoren beschränkten sich auf Marken des 18. und 19. Jahrhunderts. Der Katalog Cesky Porcelán (Prag o. J., nach 1970) wählt zwölf Marken aus, darunter eine einzige aus dem 20. Jahrhundert. Ludwig Danckerts Zusammenstellung der Schlaggenwalder Marken (Handbuch des Europäischen Porzellans, München 1978, S. 433) enthält 21 Marken, davon acht aus dem 20. Jahrhundert, wovon nur die beiden letzten (Nr. 20 und 21) näher datiert sind; die anderen sind pauschal als „moderne Marken" bezeichnet.
Als weitgehend noch ungenutzte Quellen standen mir auch die Veröffentlichungen der Warenzeichenregistrierungen in Österreich und Deutschland ab dem späten 19. Jahrhundert zur Verfügung.
Die genannte Fachliteratur weist hinsichtlich der Schlaggenwalder Marken eine Reihe von Diskrepanzen auf; viele Marken-Datierungen wurden außerdem vorgenommen, ohne daß dem Interessierten durch genaue Quellenhinweise die Möglichkeit einer Überprüfung gegeben wäre (dies trifft vor allem auf Pazaurek, Meyer und auf ihnen basierende Literatur zu). Manche einander widersprechenden Angaben können daher nach dem heutigen Stand unseres Wissens noch nicht korrigiert werden; die auf solchen Angaben basierenden Schlußfolgerungen sind daher mit äußerster Vorsicht zu beurteilen. Trotzdem sei der Versuch einer Zusammenfassung in der Datierung der Schlaggenwalder und Chodauer Marken unternommen.
Das Schlaggenwalder „S"
(Bis ca. 1830/31; Markentafel A, Nr. 1 - 11)
Pazaurek nimmt ein römisches S mit Punkt (= S.) als Kennzeichnung für das sogenannte „Paulus-Porzellan" an (Pazaurek Nr. 1: „blau unter Glasur oder rot auf Glasur; vor 1800, Paulus-Porzellan"). Diese Ansicht wird von Danckert übernommen.
Meyer hingegen bildet als älteste Marke ein S ohne Punkt ab (Markentafel A, Nr. 1) und erläutert dazu: „Als Marke dient von Anfang an der Buchstabe S, in der Paulus- und Greiner-Zeit und bis 1812, vielleicht noch einige wenige Jahre länger, ein römisches S, entweder in Blau unter Glasur oder in Schwarz, Rot oder anderen Farben über derselben angebracht" (Meyer, S. 75). Nach Meyer datiert der Katalog Cesky Porcelán das S ohne Punkt 1794 - 1812, das S mit Punkt (Markentafel A, Nr. 2) 1810 - 1820.
Ein kursiv geschriebenes S mit Punkt (= S.) schreibt Meyer hingegen einem bestimmten Blaumaler zu und datiert es „spätestens von 1809 an" (Markentafel A, Nr. 3 und 8). Die Zuschreibung bestimmter kursiver S-Marken an die Schlaggenwalder Blaumaler Stöber und Trukkenbrod scheint mir noch nicht genug gesichert, die Beweiskette Meyers ist nicht ganz schlüssig: „Spätestens von 1809 an haben wir daneben ein geschriebenes plumpes S. und von etwa 1815 an ein steiles dünnes S., beide bis zum Aufhören der Unterglasurbezeichnung 1832. In dieser Zeit hat die Fabrik zwei Blaumaler besessen, Christoph Stöber, den
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.