⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Majitelům se již na obou předchozích výstavách v letech 1835 a 1839 dostalo stříbrné medaile, poté na všeobecné německé výstavě živností v Berlíně roku 1841 bronzové medaile.

Všechny popsané přednosti výkonů slavkovské továrny odůvodnily její vyznamenání zlatou medailí na výstavě v roce 1845."

Ve vídeňském finančním archivu, který uchovává velmi důležitou část archiválií vídeňské porcelánové manufaktury, jsem v samostatném svazku nalezl následující zprávu, datovanou jinou rukou tužkou přibližně do roku 1840:

„Porcelánová manufaktura u Schlackenwaldu. Ze všech továren vyrábějících porcelán je manufaktura pana Liperta u Schlackenwaldu nejlepší v Čechách. Je jedinou, která má ve svém skladu zboží hotové jídelní servisy až pro dvanáct osob, které ovšem cenově vycházejí mnohem výše, než by je bylo možno získat ve vídeňské manufaktuře. Ostatně jejím hlavním výrobkem je, stejně jako u všech ostatních českých továren, kávové nádobí a především tabákové hlavičky, přičemž právě u těch posledních jsou ceny vskutku nápadně nízké, neboť tucet malých bílých tabákových hlaviček se prodává za 12 krejcarů konvenční měny.

Kávové šálky a tabákové hlavičky

Továrna má čtyři porcelánové pece, které stojí všechny vedle sebe v jednom zdivu. Mají dvě oddělení a jsou zdola vytápěny pomocí roštu. Prostor ostré pece není kulatý, nýbrž mírně oválný, a je zcela zaplněn nádobím. Nádobí se většinou umísťuje pouze do kazet bez víček (zejména šálky atd.) a kazety se skládají sloupcovitě. V druhém oddělení pece se žíhají kapsle, neboť k ostrému výpalu se berou jen kapsle již vyžíhané.

Doba trvání ostrého výpalu je 20 až 22 hodin, přičemž se spotřebuje 5 až 6 sáhů dřeva za 9 až 10 zlatých vídeňské měny.

Při vypalování je zaměstnán jediný muž, který nádobí zakládá i vypaluje. Kapslová hlína, která je velmi mastná a v porcelánovém ohni se velmi osvědčuje, se kromě syrovátky mísí ještě s trochou písku. Bílá dřezárna je dobře zařízena a zaměstnává asi 12 osob.

Hmota, která se míchá za sucha, se skládá ze zedlické hlíny, křemene a živce. Glazura ze zedlické hlíny, vyžíhaných porcelánových střepů, křemene, živce a vápence, přičemž tyto dva poslední materiály se dříve spolu roztaví při ostrém výpalu. Plavení probíhá přibližně stejným způsobem jako u Haidingerů, jen s tím rozdílem, že má jen jeden horní běh, do něhož se přidává syrová hlína, a shora se ve dvou spodních bězích odplavuje jemnější podíl, odkud se dřevěnými žlaby vede až do usazovacích běhů.

Malírna je dobře obsazena a zaměstnává na 20 osob, mezi nimiž jsou dosti šikovní pracovníci. Barvy se částečně připravují přímo v továrně, částečně je továrna odebírá ze Saska.

Emailové pece jsou, stejně jako ve všech ostatních českých porcelánkách, vytápěny zespodu, jednotlivé malé muflové pece se navíc topí dřevěným uhlím.

Zelená malba pod glazurou je velmi nevzhledná a její výrobu zde vzdali, maluje se pod glazurou pouze kobaltem.

Továrna zaměstnává celkem 82 osob, které jsou vzhledem k tamní levnosti životních potřeb dobře placeny. Hlavní odbyt směřuje kromě rakouských zemí i do Saska a Pruska, kam se odbytovávají zejména krajně levné tabákové hlavičky."

Waltraud Neuwirth

Krajané, prosíme, plaťte příspěvky včas!

věta pokračuje na dalším listu ⟶