Dosud zdrženlivý loketský purkrabí Jeroným Šlik nyní náhle odhalil pravou tvář a přihlásil se k podobojí straně. Pflug 1. dubna 1547 přikazuje radě v Horním Slavkově a Krásně, aby se ihned společně s 50 hákovníky odebrala na zámek Kynžvart a vyplatila žold vojákům; rada žádala pokyn, zda mají táhnout i mladí chlapci, a v tom případě aby jim byly zaslány potřebné píky. Pflug určil na Šimona Judu přehlídku ozbrojených sil, na níž se měli dostavit všichni obyvatelé měst i vesnic; v neděli Judica přikázal, aby se hornoslavkovští a krásenští kvůli postupu nepřátelských vojsk shromáždili pod praporci. Konání jarmarku bylo zrušeno a čtvrtníkům bylo uloženo kontrolovat vodní síly a dále obcházet dům od domu s příkazem, aby byli lidé v pohotovosti.
Dne 11. července svolal Pflug havíře na radnici a udělil jim pokyny.
Byl to jeho poslední úřední úkon v roli vojevůdce a vrchnostenského pána panství Bečov a dolů. V bitvě u Mühlberku 14. dubna 1547 zvítězilo císařské vojsko; saský kurfiřt a hessenský lantkrabě byli zajati, načež na svátek sv. Bartoloměje, 8. srpna 1547, proběhl v Praze ono navždy pamětihodné krvavé soudní vyřízení se spojenci. Hrabata Šlikové uprchli, Kašpar Pflug hledal útočiště v Magdeburku, aby unikl jisté smrti nebo doživotnímu žaláři. Král ho prohlásil za zbaveného léna, cti i majetku a za jeho vydání vypsal odměnu 5000 tolarů. Měli být zatčeni i Pflugovi důvěrníci a odvedeni do Prahy, podařilo se však dopadnout jen jeho spojence Buriana Prestihorského, kterého uvěznili v Bílé věži v Praze, odkud byl poté převezen na doživotní vězení na Křivoklát.
Pro Horní Slavkov a Krásno nastaly chmurné dny. Po pádu Kašpara Pfluga se 31. července 1547 objevili císařští komisaři Ladislav Popel z Lobkovic a Melchior Hubecký s doprovodem 600 vojáků a zabavili veškerý Pflugův majetek – především však horní města Horní Slavkov a Krásno se všemi doly, stoupami, tavírnami, zásobami, lesy a vodními díly ve prospěch krále. Pflugovi poddaní a havíři museli složit slib věrnosti a odpřisáhnout předložené instrukce. Byl sepsán inventář a urbář.
Panství Bečov bez dolů obdržel nejvyšší kancléř Jindřich V. z Plavna jako zástavu proti složení zástavní sumy.
Horní Slavkov je povýšen na svobodné královské horní město
Nastala zásadní reforma. Vláda zřídila královský horní úřad (Berg-Oberamt) s rozsáhlou pravomocí jako řídící úřad a zároveň byly v Krásně zřízeny královské horní úřady. Listina nese datum středa po Vincula Petri 1547.
Města Horní Slavkov, Krásno a Lauterbach tím vstoupila do kategorie svobodných královských horních měst s jejich právy a výsadami.
V této funkci byla obě horní města podřízena přímo české komoře.
Horní Slavkov a Krásno obdržely privilegii, oba datovanými v Praze 1. září 1547, právo užívat nový městský znak a oprávnění pečetit červeným voskem. Císař Ferdinand potvrdil diplomem z 26. září 1647 všechna stará městská privilegia a listiny města Horní Slavkov a udělil hornoslavkovským občanům i některá nová práva.
Tato pro místní dějiny tak důležitá listina zde následuje doslovně (v dobovém znění):
„My Ferdinand z Boží milosti atd. atd. Vyznáváme tímto listem veřejně a činíme známo všem, že vznešenost římské královské důstojnosti, jak dokonale (podobně jako slunce ozařuje zemi) osvětluje stav a hodnost všech lidí, tím milostivěji rozděluje svou milost mezi poddané, čím více se vzmáhá a šíří sláva jejího osvíceného trůnu; a jelikož my ze zmíněné a královské důstojnosti, k níž jsme z vůle Všemohohoucího Boha dospěli a byli korunováni, jsouce vždy nakloněni vrozené dobrotě a shovívavosti, přejeme si podporovat čest, prospěch a blaho všech a každého z Našich poddaných a věrných, tím spíše je Naše královská mysl pohnuta a nakloněna prokázat a udělit Naši královskou milost těm, kdo se proslavili ctnostmi a poctivým chováním. Jelikož se tedy ctihodní Naši milí věrní, purkmistr, rada a celá obec města Horního Slavkova, ležícího v Našem království českém – kteréžto město nedávno dědičně připadlo Nám, Našim dědicům a budoucím králům českým – vůči dřívějším držitelům a vrchnostem vždy prokazovali věrně a ochotně a nadále se zavazují chovat se tak i vůči Nám, Našim dědicům a budoucím králům českým, uvažujíce o tom všem i o tom, že je to vede k dobrým, ctnostným a čestným skutkům, způsobu života a jednání, a majíce je zvláště i pro jiné důvody v Naší královské milosti, chceme je za jejich dobré chování a v očekávání budoucích služeb, které oni i jejich potomci, obyvatelé řečeného města Horního Slavkova, mohou a mají prokazovat Nám, Našim dědicům a budoucím králům českým, milostivě obdařit a nechat je požívat svobody – po dobrém uvážení a zralé úvaze Našich urozených rádců Království českého jsme se rozhodli a s jejich věděním a souhlasem jmenovanému purkmistru, radě a celé obci řečeného Našeho města Horního Slavkova a jejich potomkům nově a milostivě udělit tento níže popsaný znak a klenot, totiž: štít rozdělený na čtyři pole. První neboli dolní pole zelené, v němž jsou křížem přes sebe položeny mlátek a želízko se žlutými topůrky, a mezi nimi svisle dolů žluté hrábě obrácené držadly dolů; druhé pole rozdělené vodorovně na dvě poloviny, spodní bílé neboli stříbrné barvy a horní červené neboli rubínové barvy, v jehož celé ploše je zobrazen vzpřímený, ke šplhání připravený lev, jehož barvy jsou rozděleny podle barev daného pole obráceně, totiž v bílém poli červený a v červeném poli bílý, s ocasem rozdvojeným a zpět zahnutým, nesoucí na hlavě žlutou neboli zlatou korunu; třetí neboli přední spodní pole žluté neboli zlaté barvy, v němž je černý lev obrácený k zadnímu hornímu rohu, ke šplhání připravený, s otevřenou tlamou, vyplazeným červeným jazykem a vztyčeným ocasem; a čtvrté neboli zadní pole rozdělené vodorovně na tři stejné díly, zadní a přední bílé neboli stříbrné a prostřední červené neboli rubínové barvy – tento znak a klenot, jak je v tomto Našem královském listu uprostřed vymalován a barvami věrně vyveden, jim tímto z nova milostivě dáváme a propůjčujeme, dáváme a propůjčujeme jim to tímto z římské královské moci a jakožto vládnoucí český král platně a s vědomím, v síle tohoto listu ustanovujeme a chceme, aby řečení purkmistr, radní a obec jmenovaného Našeho města Horního Slavkova a všichni jejich potomci nyní i navždy uvedený znak, klenot a štít užívali ve všech čestných věcech, ať žertem či vážně, i ve válce na svých praporech a stanech, a zejména jako svou obecní pečeť s opisem: S. Senatus Populique civitatis Schlagkenwaldensis; a aby taková pečeť byla nyní i navždy všemi pokládána za pravou a věrohodnou a aby všem listinám a nástrojům, jež pod ní budou počestně a řádně vyhotoveny a vydány, byla přiznávána plná platnost a víra; přičemž všechny listiny a nástroje, jež byly vydány pod jejich dřívější a starou pečetí, zůstávají nadále v plné platnosti a nikomu z toho nevzejde újma. A aby řečení purkmistr, radní a celá obec jmenovaného Našeho města Horního Slavkova a všichni jejich potomci pocítili ještě více Naší zvláštní královské milosti, prokázali jsme jim i tuto milost, dali jsme a propůjčili, dáváme a propůjčujeme jim tímto rovněž vědomě, v síle tohoto Našeho královského listu, a chceme, aby napříště a navždy, tak jako jiná některá Naše města v Našem království českém, jimž byla tato milost udělena, směli ve všech svých obecních řádných jednáních, listinách a listech zcela nerušeně pečetit červeným voskem; přikazujeme na základě toho všem a každému, duchovním i světským, Našim a Svaté říše římské kurfiřtům, prelátům, hrabatům, svobodným pánům, rytířům, panošům, hejtmanům, zemským fojtům, správcům, viceúředníkům, fojtům, purkrabím, úředníkům, šoltysům, zemským soudcům, purkmistrům, rychtářům, radním, znalcům erbů, pánům, poddaným, měšťanům, obcím a všem ostatním Svaté říše římské a jiných Našich království, knížectví a zemí, a zvláště Našeho království českého a k němu přivtělených zemí, poddaným a věrným, ať jsou jakéhokoli stavu či postavení, důrazně a vážně tímto listem, a chceme, aby výše jmenovaného purkmistra, radní a celou obec Našeho zmíněného města Horního Slavkova a všechny jejich potomky v tomto jejich nyní Námi nově uděleném znaku, klenotu a štítu, a rovněž v pečetění červeným voskem, nikdo nerušil ani neomezoval, nýbrž je v tom z Naší moci chránil, hájil a věrně při tom zachovával, jak je komukoli milá Naše přísná nemilost a k tomu pokuta padesáti hřiven ryzího zlata, kterou by měl kdokoli, kdo by proti tomu jednal, kdykoli by se toho dopustil, zaplatit – polovinu do Naší královské komory a druhou polovinu jmenovanému městu Horní Slavkov a jeho potomkům, a to bez odkladu. Na svědectví toho je tento list zpečetěn Naší královskou visutou pečetí. Dáno na Našem královském hradě Praze prvního dne měsíce září po narození Krista, Našeho milého Pána, léta tisícího pětistého čtyřicátého sedmého, léta Našeho panování římského sedmnáctého a všech ostatních jednadvacátého. Ferdinand vlastní rukou."
Der sich bisher reserviert gehaltene Elboger Burggraf Hironimus Schlick warf nun plötzlich seine Maske ab, und bekannte sich zur utraquistischen Partei. Pflug befiehlt am 1. April 1547 dem Rate in Schlaggenwald und Schönfeld, allsogleich gemeinsam mit 50 Hakenschützen auf das Schloß Königswart zu ziehen und den Kriegsknechten Wartgeld zu bezahlen; der Rat ersuchte um Weisung, ob auch die jungen Gesellen mitziehen sollen, in diesem Falle die nötigen Spieße zugesendet werden möchten. Pflug bestimmt auf Simon Judi eine Musterung der Wehrkräfte, wobei sich alle Städte- und Dorfinsassen einzufinden hätten; befahl sonntag Judica, daß sich wegen Vorrücken der feindlichen Truppen die Schlaggenwalder und Schönfelder unter die Fähnlein stellen sollen. Es wurde die Abhaltung des Jahrmarktes abgestellt und den Viertelmeistern die Controlirung der Wasserkraft aufgetragen, ferner von Haus zu Haus zu gehen und zu befehlen, sich bereit zu halten.
Am 11. Juli berief Pflug die Knappschaften auf das Rathaus und erteilte Instruktionen.
Es war dies seine letzte Amtshandlung als Feldherr und Grundherr der Herrschaft Petschau und der Bergwerke. In der Schlacht bei Mühlberg am 14. April 1547 siegte die kaiserliche Armee; der Churfürst von Sachsen und der Landgraf von Hessen wurden gefangen, worauf am St. Bartholomäustage, 8. August 1547 zu Prag das ewig denkwürdige Blutgericht über die Verbündeten stattfand. Die Grafen Schlicke entflohen, Kaspar Pflug suchte Asyl in Magdeburg, um dem sicheren Tode oder ewiger Gefangenschaft zu entgehen. Er wurde vom Könige des Lehens, der Ehre und der Güter für verlustig erklärt, auf seine Einlieferung aber der Preis von 5000 Thalern gesetzt. Auch sollten die Vertrauten des Pflugs eingefangen und nach Prag geschafft werden, doch gelang nur, den verbündeten Burian Prstihorsky aufzugreifen und in den weißen Turm zu Prag zu setzen, von wo er nach Bürglitz zu lebenslänglicher Haft gebracht worden ist.
Für Schlaggenwald und Schönfeld sind trübe Tage herangetreten. Nach dem Sturze Kaspar Pflugs erschienen am 31. Juli 1547 die kaiserlichen Commissäre Ladislaus Poppel von Lobkowitz und Melchior Hubecki mit einer Bedeckung von 600 Soldaten und nahmen sämtliche Pflugschen Besitzungen vor Allen aber die Bergstädte Schlaggenwald und Schönfeld mit allen Bergwerken, Pochmühlen, Schmelzhütten, Vorräten, die Waldungen und Wasserbauwerke zu Handen des Königs in Beschlag. Pfluguntertanen und Berg-leute mußten den Huldigungseid ablegen und ihnen vorgelegte Instruktionen beschwören. Ein Inventar wurde aufgenommen und das Urbarium abgefaßt.
Die Herrschaft Petschau ohne Bergwerke erhielt der oberste Kanzler Heinrich V. von Plauen als Pfandgut gegen Erlag eines Pfandschillings.
Schlaggenwald wird zur K. K. freien Bergstadt erhoben
Eine gewaltige Reform ist eingetreten. Von der Regierung wurde ein K. K. Berg-Oberamt mit ausgedehnten Wirkungskreis als leitende Behörde eingesetzt, und zugleich sind daselbst dann in Schönfeld, k. k. Bergämter errichtet worden. Die Urkunde trägt das Datum Mittwoch nach Vincula Petri 1547.
Die Städte Schlaggenwald, Schönfeld und Lauterbach sind hiedurch in die Kategorie der K. K. freien Bergstädte und deren Rechte und Gerechtsame getreten.
In dieser Eigenschaft wurden beide Bergstädte in unmittelbare Unterordnung unter die böhmische Kammer gebracht.
Schlaggenwald und Schönfeld erhielten mit Privilegien, beide datiert Prag am 1. September 1547, das Recht zur Führung eines neuen Stadtwappens und Befugnis, mit rotem Wachs siegeln zu dürfen. Kaiser Ferdinand confirmirt mit Diplom vom 26. September 1647 alle alten Stadtprivilegien und Handvesten der Stadt Schlaggenwald und verlieh den Schlaggenwaldern verschiedene neue Rechte.
Dieses für die Ortsgeschichte so wichtige Dokument folgt hier wörtlich:
„Wir Ferdinand von Gottesgnaden etc. etc. Bekennen offendlich mit diesem Brieff und Thun kund allermänniglich, wann die Höhe Römischer Königlicher Würde durch Ihr vollkumben, massen (gleich als die sünn das Erdreich) aller Menschen Stande und Würde erleuchtet und je mildiglicher sie ihr gnad unter die ihren aus-Theilen. Je mehr die Glory ihres erlauchten Thrones erhöht und ausgebreutet wirdet, und so Wier dann auss derselben und Königlichen Widrigkeit, dazu Wir durch Schickung des Allmächtigen Gottes kumben und gekrönt auch angeborne Gütte und Mildigkeit allzeit geneigt sein, aller
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.