S hrůzou jsme myslely na naše podkolenky a tenké kabátky a zavrtaly se ještě hlouběji pod tlustou peřinu, zatímco řehtačkoví chlapci se u vesnického kříže modlili první „Otčenáš". Byly jsme smutné, že teď zase všechno leží pod sněhovou pokrývkou a že ranní ptačí zpěv umlkl. Nejraději bychom hned zase usnuly a probudily se, až nás vzbudí teplý jarní vítr. Když se však odpoledne naše babička chystala na velkopáteční bohoslužbu, rozhodly jsme se přece jen ji doprovodit, ačkoli si to s ohledem na naše lehké oblečení vůbec nepřála. Po Gfellské silnici až do Horního Slavkova jsme hrály na honěnou, aby nás nepřemohl chlad. Svým hlučným dováděním jsme dokonce plašily i vrány kolem Galgenbergu, takže poděkovaně a s krákáním vzlétaly a prchaly k okraji lesa. Babička nás pořád napomínala, ať jsme aspoň ve městě hodné, jinak že se bude za svá vnoučata muset stydět. My jsme si však ve své divoké hře nashromáždily tolik tepla, že jsme z něj ještě chvíli žily i v ledovém kostele. Potom nám ale po zádech přejížděly prudké mrazivé vlny, kolena zmodrala a nos zbělal. Cestou domů jsme se nejprve strnule plížily po Nové ulici nahoru a na výšině jsme se pak znovu snažily zahřát honěnou. Naše dobrá babička, která se trápila výčitkami svědomí, nám doma hned uvařila lipový čaj, který jsme s chutí popíjely v útulné světničce.

Po večeři nám znovu vyprávěla o „Hadmannlovi" a moje malá sestřenice Walli uměla působivě podat strašidelný příběh o „Annerl a ďáblovi", který mu struhadlem rozedřel kolena. K tomu venku kolem rohu domu bouřila vichřice a prudce lomcovala okny. Když jsme pak později ležely ve svých postelích, ještě dlouho v ložnici strašili „Hadmannl" a ďábel.

Ale na Bílou sobotu ráno nás probudilo slunce, které hřálo skrz čistá okenní skla a jehož paprsky se plazily přes barevné pruhované deky až k mé posteli. Ze Schmiedtürmerlu se poprvé opět rozezněl zvon, neboť jeho duše se právě vrátila z Říma a zvonila, aby zvěstovala krásné velikonoční svátky.

Hermine Walter, roz. Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Znovu a znovu se stává, že krajané potřebují rodný (= křestní), oddací nebo úmrtní list z ČSSR. Obracejí se na známé duchovní v Německu, píší známým v ČSSR, píší tamním farním úřadům – a musí zjistit, že jejich úsilí nevede k žádnému výsledku. Matriky narozených, oddaných a zemřelých vedené farními úřady v ČSSR musely být totiž odevzdány státu, který je uložil na několika málo místech v republice.

Aby člověk takový doklad získal, musí se obrátit na velvyslanectví ČSSR, konzulární oddělení, Germanicusstraße 6a, 5000 Kolín nad Rýnem/Marienburg, tel.: (0221) 373954, 373263, 373843, oddělení víz.

Odtud dostane (v češtině a němčině) formulář žádosti o vystavení například oddacího listu. Ten je třeba vyplnit – v případě žádosti o oddací list například: ženich se všemi údaji; nevěsta se všemi údaji; den, měsíc a rok, jakož i místo sňatku a náboženské vyznání obou snoubenců.

Konzulární oddělení pak žádost postoupí do ČSSR příslušnému místu, a po přiměřené době (často 3–4 týdny) člověk obdrží požadovaný doklad na dobírku (nebo s přiloženou fakturou). D.K.