Křesťanské velikonoční poselství

Blížící se Velikonoce 1980 mi dávají opět příležitost obrátit se ke svým krajanům a přátelům se slovem velikonočního zvěstování — ne ve vznešeném jazyce teologů, nýbrž prostou řečí duchovního pastýře. Jde přitom o ústřední pravdy víry — o velikonoční tajemství utrpení, smrti a vzkříšení našeho Pána. Někteří dnešní teologové znejišťují věřící lid tím, že zpochybňují základní pravdu, totiž že v Ježíši Kristu na sebe vzal soupodstatný Boží Syn naše lidství a pro vykoupení z hříchu a viny, utrpení a smrti trpěl, zemřel a vstal z mrtvých. To je víra Církve, která nese náš život i naše umírání.

Jsme vykoupeni Ježíšovým utrpením:

Být vykoupen zde znamená být přiveden zpět k původnímu nadpřirozenému společenství života s Bohem. Prvotním hříchem člověk zbořil most mezi sebou a Bohem. Ze strany člověka nebylo možné tuto škodu napravit, ať se sebevíc mluví o sebevykoupení člověka. Sám Ježíš Kristus nám svým utrpením a smrtí znovu vydobyl dar Božího synovství a Božího přátelství. Být vykoupen znamená také být svobodný od moci hříchu a satana. Obojí, hřích i satan, je dnes mnohými popíráno, ačkoli oboje je nám na dosah ruky.

Navzdory vykupitelskému činu Ježíšovu ovšem zůstaly některé následky dědičného hříchu: rozpor dobra a zla, hříchu a milosti v nás. Zůstalo utrpení a smrt, ale byly proměněny. Naše utrpení dostalo nový smysl jako účast na vykupitelském utrpení Krista. Svatý Pavel to říká takto: „Raduji se z utrpení, jež snáším pro vás, a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením ve prospěch jeho těla, to jest Církve." (1 Kor 1,24) A na mnoha jiných místech mluví svatý Pavel o „spoluutrpení s Kristem" pro záchranu světa. Na tento rozměr utrpení by měli myslet všichni, kdo i o velikonočních dnech budou ponořeni do bolesti a nouze. Utrpení nemocných, bolest mnohých trýzněných a týraných v táborech a věznicích i ve všech duševních strastech, jimiž lidé trpí, může být plodné, přijmou-li je v následování Páně jako svůj kříž k vlastní spáse i k záchraně světa.

Jsme vykoupeni Ježíšovou smrtí na kříži:

Církev se v postní době modlí: „Svatý Pane, všemohoucí Otče, Tys na dřevě kříže založil spásu lidského pokolení, aby odtud znovu vzešel život tam, kde vzala počátek smrt." To je pevná víra Církve po staletí: „trpěl pod Ponciem Pilátem — ukřižován — umřel a byl pohřben" (Krédo). To znamená: Kristus skutečně zemřel, jeho duše opustila tělo, mrtvé tělo bylo sňato z kříže a uloženo do hrobu. Kdo hlásá něco jiného, nehlásá víru Církve.

Mučednické dřevo kříže se stalo znamením spásy a (křesťanské) víry, znamením, jímž žehnáme sobě i druhým, jímž vyznáváme svou víru, jež má mít výsadní místo v kostelích, v domech a bytech a jímž zdobíme hroby našich zesnulých. Kříž se stal symbolem křesťanského způsobu života. Svislé rameno kříže nám má být znamením, jak se Bůh k nám milostivě sklání, ale zároveň nás pozvedá k sobě, do společenství s Bohem, jež přesahuje veškeré chápání, které začíná v tomto čase a naplňuje se ve věčnosti. Kříž má i vodorovné rameno, jež nás odkazuje na společenství se všemi lidmi, za něž Kristus obětoval svůj život. V tom nabývá naše láska k bližnímu a lidskost náboženské hloubky. Vodorovné rameno ukazuje na všechny trpící a potřebné, v nichž se s námi setkává sám Pán. Nést kříž neznamená pasivitu, nýbrž nasazení pro svět. Toto nasazení bude často velkým břemenem, ale bude tím snesitelnější, čím více bude v našem jednání svislé rameno kříže spojeno s vodorovným.

Jsme vykoupeni Ježíšovým vzkříšením:

Velikonoce jsou pro nás křesťany vlastním svátkem vykoupení. Kristovým vzkříšením se poprvé viditelně projevilo ovoce vykoupení v přemožení smrti. Znovu slyšme svatého Pavla: „Byl vydán pro naše hříchy a vzkříšen pro naše ospravedlnění." (Řím 4,25) A v 1 Kor 15,17 se píše: „Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, marná je vaše víra a jste dosud ve svých hříších." Totéž vyznává Církev ve velikonoční mši: „Umíraje zničil naši smrt, vstávaje z mrtvých obnovil náš život."

věta pokračuje na dalším listu ⟶