15 let Sběrného místa chebských (egerlandských) rodokmenů

– příspěvek k bádání o rodinné a vlastivědné historii –

Cílem tohoto úsilí bylo od počátku shromažďovat rodopisné i místopisné materiály týkající se Chebska (Egerlandu) nebo jeho potomků, archivovat je, prostřednictvím kartoték a publikací je třídit a uchovávat – a nakonec sestavit stavební kameny pro ucelené dějiny obyvatelstva Chebska od 14. do 20. století.

Pro zachycení takových skutečností se odedávna používají takzvané rodokmeny a rodové seznamy, přičemž podstatné údaje musí být doloženy odkazy na prameny, aby bylo možné je ověřit, případně dále zkoumat. Takové dokumentace oživují tabulky, grafiky, nálezy erbů, fotografie, opisy listin, dobové rytiny a výtahy z místních kronik.

Bibliografickými prameny jsou přitom především Chebská studijní knihovna (Egerländer Studienbücherei) v Marktredwitzu, Knihovna německého východu (Bücherei des deutschen Ostens) v Herne a zpravidla také veškeré univerzitní knihovní fondy.

Cennou pomocí bývá v některých případech Archiv východoněmeckých rodopisců, biografické lexikony z česko-moravského prostoru, ročenky krajanských sdružení a v neposlední řadě i všechny Heimatbriefy s jejich četnými kontaktními adresami.

Na počátku rodopisné práce vždy stojí vyhodnocení dosud dochovaných rodinných dokladů a dotazování příbuzných. Kde to selže, pomohou často domovské kartotéky a příležitostně i okresní péče o krajany. Jakmile jsou tyto možnosti vyčerpány, začíná vlastní bádání v matrikách a pramenech, které bez jistých znalostí genealogie postupuje jen pomalu. Matriky celých západních Čech (a tím zejména i Chebska) se od roku 1970 nacházejí v OBLASTNÍM ARCHIVU V PLZNI.

Další informace poskytuje krajan Herbert Schneider, vědecký učitel, Goethestr. 3, 7401 Dußlingen, okres Tübingen, tel. 07072 / 3468.

Literatura:

Sammelstelle Egerländer Ahnenlisten, in: Ostdeutsche Familienforschung 1965, sešit 4.

Egerländer Heimatkartei, in: Der Egerländer 1972, sešit 10.

Wozu Familienforschung? In: 25 Jahre Egerländer Gmoi Stuttgart, Festschrift 1974.

Egerländer genealogische Forschungen, in: Egerer Zeitung 1979, F. 7.

Žňová brigáda – trochu jinak

Když se naše okupační vojska, celkem tři, ještě přela o území Karlovy Vary, Loket, Horní Slavkov (Schlaggenwald) a okolí, poslali mě s trojjazyčným propustkou k sedlákovi do Leßnitz. Bylo to v srpnu 1945.

Nejdřív jsem musel nad H & C u velkého buku překročit demarkační linii. Prošel jsem bez potíží. Kolem hospodářství „Schöin Bircher" jsem pokračoval dál do Leßnitz. Tam jsem byl ubytovaný u jednoho sedláka a každý den jsem musel odvážet dodávku mléka do Horního Slavkova. Sběrné místo bylo na pravé horní straně náměstí, u silnice směrem na Krásno (Schönfeld).

Kraj jsem znal dobře, protože jsme často chodívali pěšky do Jahnheimu a odpočívali buď v hospodě „Ochsen", nebo u „Schöi'n Bircher".

Co se tehdy v Leßnitz odehrávalo, je už dnes skoro zapomenuto. V noci přicházeli Rusové a u některého ze sedláků porazili tučného vola. Ještě platili starými říšskými markami. Přes den se objevovali Američané, zásobili se prasetem a nedali nic. Když ale majitel přidal ještě pár slepic nebo vajec, vyměnil za to balíček UNRRA.

Jindy zase přijel jeden hospodář z Nadlesí (Nallesgrün) a zastavil to nejlepší mladé dobytče – prý na chov někam do vnitrozemí.

Mimochodem, majitelé i těch nejnutnějších potravin vyměnili za celý povlak na postel jen jednu tašku brambor s pěti vejci. Když jsem každou neděli chodíval za rodinou do Chebu, musel jsem projít přes Horní Slavkov. Co se to z tebe stalo? Nahoře na okraji města Američané, dole totéž.

To ale netrvalo dlouho, museli se stáhnout za naši státní hranici. Pak začala vláda nových okupantů.

Krásný Slavkovský lese, co se to z tebe stalo?

Názvy obcí mizely z map, a když je člověk chtěl navštívit, dál se už nedostal. Všude tabule s nápisem „hraniční pásmo". Jen hromady sutin stojí tam, kde kdysi pilní lidé sklízeli obilí na chleba.

Věrný poutník starého Slavkovského lesa.

Eduard Mieth (Cheb)