Domov

Každý má svůj domov rád, to není žádný prázdný žert. Slovo „domov" drž si pevně, a nenech ho jen tak uklouznout.

My Chebsko(u)é to dobře víme, nikdo z nás to nepopírá: náš domov nám dává všechno, co si od něj přejeme.

Dal nám pevné zdraví, lehkou a veselou krev, a i když je kůrka trochu tvrdší, jádro je přesto dobré.

A srdce, to je hlavní věc, to je tak, na mou čest – Chebák, když jde do tuhého, dá pro domov všechno, co má.

Za náš domov jsme tu vždycky, naší Chebské zemi nedáme se nic stát, ten nejkrásnější kousek země – to každý ví tak jasně: domova si važ jako drahokamu.

A naše mateřská řeč ať jiskří jako hvězda, snadno se zapomíná, a přece ji máme tak rádi. Kdo jednou zapomene svou mateřskou řeč, ten ztratil víc, než kolik váží peníze a majetek.

*(Zaslala jedna Horní Slavkovanka (Schlaggenwalderin) stýskající se po domově. Písničku se naučila od odborného učitele Fritze Möckla ve 3. třídě měšťanské školy. Snad si na ni vzpomenou i další spolužačky.)*