MANIFEST '79

Sudetoněmeckého landsmanšaftu (Sudetendeutsche Landsmannschaft) a Sudetoněmecké rady (Sudetendeutscher Rat)

PROHLÁŠENÍ

Spolkového shromáždění Sudetoněmeckého landsmanšaftu a Sudetoněmecké rady k 30. sudetoněmeckému dni 1979 v Mnichově

Šedesát let po odepření práva na sebeurčení saintgermainskou smlouvou a více než třicet let po svém vyhnání si sudetští Němci jako součást německého národa uchovali svou soudržnost. Podstatnou měrou přispěli k obnově společenství, na jejichž utváření se sami podíleli, z trosek druhé světové války. Kromě toho rozvinuli průkopné myšlenky o uspořádání svobodné budoucnosti národů a národnostních skupin.

30. sudetoněmecký den nás, sudetské Němce, vede k tomu, abychom znovu vyjádřili své postavení, své sebepojetí, své úkoly a cíle.

Od počátku atomového věku zůstává lidstvo vyzýváno, aby překonalo nebezpečí atomové zkázy spravedlivým a mírovým soužitím, které je zajištěno pouze tehdy, spočívá-li na partnerství svobodných národů a národnostních skupin. Tato myšlenka, na jejímž vypracování se podíleli i sudetští Němci, musí nabýt stejného významu jako zásady práva na sebeurčení a práva národnostních skupin, které zastávají po celá desetiletí.

Všechny národy a národnostní skupiny mají právo na sebeurčení. Zvláštního významu nabývá tehdy, kultivovaly-li si svou vlast samy a vytvořily-li ji mírovou prací po staletí. To platí pro sudetské Němce: jejich předkové utvářeli a formovali tuto zemi ne mečem vojáka, nýbrž pluhem sedláka, jako mírumilovní horníci a měšťané, řemeslníci a kupci.

Tyto zásluhy zakládají, nezávisle na dohodách a smlouvách, legitimní nárok sudetských Němců na jejich odvěkou vlast.

Organizace spojených národů přiznala tento nárok jiným národům a národnostním skupinám, tak například Palestincům požadavky „na návrat do jejich domovů a na navrácení jim uloupeného majetku" v rezoluci č. 3236 z 22. listopadu 1974. Zásada „stejné právo pro všechny" nás vedla k tomu, abychom tento nárok uplatnili i pro 3,5 milionu sudetských Němců v petici podané Organizaci spojených národů 5. prosince 1975. Náš požadavek nemůže mít menší váhu jen proto, že jsme jej vždy zastávali bez použití násilí.

Ve zvláštní právní výhradě vyhlašujeme svůj nárok na odňatý soukromý i veřejný majetek.

V době, která přinesla dekolonizaci a svobodu ve smyslu práva na sebeurčení mnoha národům a národnostním skupinám, nesmí být z tohoto vývoje vyloučen ani německý národ, ani jeho části. Není proto přípustné práva a nároky sudetských Němců zamlčovat nebo o nich rozhodovat bez jejich souhlasu. Poměry v Evropě – a to i vztah mezi Německem a Československem – lze považovat za normalizované teprve tehdy, budou-li respektována i práva a nároky sudetských Němců.

Právu na vlast odpovídá právo na zachování identity. Pěstovat a zachovávat ji přísluší všem lidem, kteří se hlásí ke společné vlasti.