Právo a důstojnost člověka
Americký hraný film „Holocaust" vyvolal v německé veřejnosti prudkou diskusi. Tím, že se omezuje na jeden aspekt německých dějin, totiž na vyhlazování Židů v hitlerovském Německu, ovšem pomíjí skutečně zásadní otázku: jak lze v budoucnu prostřednictvím mezinárodních smluv chránit právo a důstojnost člověka.
Debata o nacionálněsocialistických zločinech na Židech mohla být podnětem k tomu, aby se lidé zabývali otázkou porušování lidských práv obecně. Vraždou Židů v takzvaných vyhlazovacích táborech dal Hitler obzvlášť do očí bijící příklad zneuctění práv a důstojnosti člověka. Od konce druhé světové války, kdy vyšly najevo zločiny na Židech, probíhá celosvětová diskuse o osudu Židů ve Třetí říši, která je mnohdy zneužívána k politickým účelům. Německá veřejnost se této diskusi nevyhýbala, naopak vynaložila veškeré úsilí, aby se s tím, co se stalo, podle nejlepšího vědomí a svědomí vyrovnala.
V průběhu sporů kolem filmu „Holocaust" zazněly hlasy, které žádaly, aby se otázka porušování lidských práv projednávala i v souvislosti s vyhnáním 14 milionů Němců. Místo aby jim bylo nasloucháno, byli ti, kdo to vyslovili, odmítáni s argumentem, že vyhlazení Židů a vyhnání Němců spolu nemají nic společného. V tom je velký omyl, neboť vyhlazení Židů i vyhnání pramení ze stejného zdroje – z pohrdání lidskými právy ze strany totalitních systémů.
Systém, pro nějž znamená stát vše, zatímco život, právo a důstojnost jednotlivce neznamenají nic, je zločinný, ať už se skrývá pod jakoukoli ideologickou nálepkou. Východní a sudetští Němci se stali stejnou obětí takového systému – vyvlastněním svého majetku a vyhnáním z domova – jako Židé svým zbavením práv a vyhlazením. Právě proto se u vyhnaných vyvinul a zachoval silnější smysl pro právo, než je tomu u průměru veřejnosti. Mají proto i větší pochopení pro bezpráví, které bylo spácháno na Židech, neboť sami museli vytrpět totéž.
(z WEST und OST, 6. února 1979)
Das Recht und die Würde des Menschen
Der amerikanische Spielfilm „Holocaust" hat in der deutschen Öffentlichkeit eine heftige Diskussion ausgelöst. Mit der Beschränkung auf einen Aspekt der deutschen Geschichte, nämlich die Vernichtung der Juden in Hitler-Deutschland, läßt sie allerdings die eigentliche Kernfrage außer Acht: Wie können Recht und Würde des Menschen in Zukunft durch internationale Verträge gewahrt werden?
Die Debatte um die nationalsozialistischen Verbrechen an den Juden hätte ein Anstoß sein können, sich mit der Frage der Menschenrechtsverletzungen im allgemeinen zu befassen. Mit der Ermordung der Juden in den sogenannten Vernichtungslagern hat Hitler ein besonders krasses Beispiel für die Vergewaltigung der Rechte und der Würde des Menschen geliefert. Seit dem Ende des Zweiten Weltkrieges, als die Verbrechen an den Juden offenbar geworden waren, gibt es eine weltweite Auseinandersetzung über das Schicksal der Juden im Dritten Reich, die vielfach zu politischen Zwecken mißbraucht wird. Die deutsche Öffentlichkeit hat sich dieser Diskussion nicht entzogen, sondern alle Anstrengungen gemacht, um das Geschehene nach bestem Willen wieder gutzumachen.
Im Verlaufe der Auseinandersetzung um „Holocaust" wurden Stimmen laut, die forderten, die Frage der Menschenrechtsverletzung auch im Hinblick auf die Vertreibung von 14 Millionen Deutschen zu erörtern. Anstatt ihnen Gehör zu schenken, wurden jene, die dies äußerten, zurechtgewiesen, und zwar mit dem Argument, daß die Vernichtung der Juden und die Vertreibung der Deutschen nichts miteinander zu tun hätten. Hier liegt ein großer Irrtum vor, denn Judenvernichtung und Vertreibung entspringen derselben Quelle, nämlich der Mißachtung der Menschenrechte durch totalitäre Systeme.
Ein System, dem der Staat alles, das Leben, das Recht und die Würde des Individuums aber nichts bedeutet, ist verbrecherisch, ganz gleich, unter welchem ideologischen Vorzeichen es steht. Die Ost- und Sudetendeutschen sind mit der Enteignung ihres Besitzes und ihrer Vertreibung aus ihrer Heimat genauso Opfer eines solchen Systems geworden wie die Juden in ihrer Entrechtung und Vernichtung. Aus diesem Grunde hat sich bei den Vertriebenen ein stärkeres Rechtsgefühl entwickelt und erhalten, als dies beim Durchschnitt der Allgemeinheit der Fall ist. Sie haben daher auch ein stärkeres Verständnis für das den Juden angetane Unrecht, da sie ja ein gleiches erleiden mußten.
(aus WEST und OST, 6. Februar 1979)
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.