Překonat minulost
Od 23. do 26. února se ve Franken (Fichtelgebirge) sešli k rozpravě o situaci v Československu a o podmínkách pro demokratický socialismus českoslovenští emigranti, kteří museli opustit svou zemi po komunistickém uchopení moci v roce 1948 a po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Výsledek této rozpravy je shrnut v následujícím prohlášení:
Třicet let po nastolení totalitní politické diktatury v Československu se sešli lidé, kteří jako političtí exulanti museli opustit svou vlast. Setkali se ti, které z vlasti vyhnala diktatura KSČ v roce 1948, a ti, kteří před třiceti lety patřili k politickému táboru tehdejších vítězů a z vlasti byli vyhnáni teprve sovětskou okupací z srpna 1968 a následně nastoleným režimem.
Setkání bylo vedeno snahou všech účastníků překonat iluze a mýty o minulosti i současnosti Československa. Účastníci vycházeli z vědomí, že minulost nelze vymazat z dějin ani ze života jednotlivců a že staré omyly, chyby i starou vinu nelze zpětně změnit. Zároveň však vycházeli z přesvědčení, že minulost nepředstavuje nepřekonatelnou zátěž pro budoucnost. Při pohledu zpět na minulost však musí zvítězit pravda – ať se dotkne kohokoli. Pro budoucnost pak nesmí chybět vůle už neopakovat spáchané chyby.
Únor 1948 byl porážkou demokratických a humanitních ideálů, včetně socialistických demokratických ideálů. Byl vítězstvím totalitního principu, který popírá nedělitelnost lidských práv a politických svobod: postupně vylučuje z demokracie stále více skupin občanů, staví je mimo zákon a nakonec činí bezprávnou celou ovládanou společnost.
Po roce 1945 byly v Československu nejprve postaveny mimo zákon miliony občanů německé národnosti a princip odplaty zvítězil nad principem spravedlnosti a práva.
Po únoru 1948 byli mimo zákon postaveni ti občané, v nichž diktatura viděla politickou opozici vůči komunismu; v následujících letech to platilo pro všechny, kdo vystupovali kriticky vůči vládnoucí totalitní moci – až nakonec po srpnu 1968 byla spolu s ostatními občany postižena i velká část samotných komunistů.
Princip vylučování skupin občanů, které jsou diktatuře nepohodlné, z politických svobod a práv je i nadále základní oporou totalitní diktatury v Československu a naprostého podřízení této země sovětské nadvládě. Demokratická perspektiva a perspektiva národní a státní suverenity je bez překonání tohoto principu nemožná. Východiskem pro budoucnost proto může být jen uznání nedělitelnosti lidských práv a politických svobod pro všechny občany, bez ohledu na to, jaké mají vyznání, filozofické a politické přesvědčení.
„Charta 77" dokázala, že stoupenci demokratických a humanitních ideálů v Československu k tomuto poznání dospěli. Stejně tak stoupenci těchto ideálů žijící v politickém exilu vidí další smysl svého úsilí pro budoucnost v tom, aby se nedělitelnost lidských práv a politických svobod stala společně uznávanou základní hodnotou, bez rozdílu vyznání, filozofického a politického přesvědčení.
Richard Belcredi, Alexander Heidler, Karel Kaplan, Antonin Kratochvil, Zdenek Mlynar, Anastaz Opasek, Ludek Pachman, Jaroslav Pechacek, Vilem Precan, Jaroslav Selucky, Karel Skalicky, Jiří Slama, Rudolf Ströbinger, Pavel Tigrid.
Krajané, plaťte prosím včas svůj předplatitelský poplatek!
Die Vergangenheit überwinden
Zu einer Aussprache über die Situation in der Tschechoslowakei und die Bedingungen für einen demokratischen Sozialismus trafen sich vom 23. bis 26. Februar in Franken (Fichtelgebirge) tschechoslowakische Emigranten, die nach der kommunistischen Machtergreifung 1948 und nach dem Einmarsch von Truppen des Warschauer Pakts 1968 ihr Land verlassen mußten. Das Ergebnis dieser Aussprache ist in folgender Erklärung zusammengefaßt:
Dreißig Jahre nach der Errichtung der totalitären politischen Diktatur in der Tschechoslowakei kamen Menschen zusammen, die als politische Exulanten ihr Vaterland verlassen mußten. Es trafen sich diejenigen, welche die Diktatur der KPTsch im Jahre 1948 aus dem Vaterland verjagt hatte, und diejenigen, welche vor dreißig Jahren zum politischen Lager der damaligen Sieger gehört hatten und aus dem Vaterland erst durch die sowjetische Okkupation vom August 1968 und durch das anschließend eingesetzte Regime verjagt wurden.
Das Treffen war vom Bemühen aller Teilnehmer geleitet, die Jllusionen und Mythen über die Vergangenheit und die Gegenwart der Tschechoslowakei zu überwinden. Die Teilnehmer gingen von dem Bewußtsein aus, daß man die Vergangenheit nicht aus der Geschichte und nicht aus dem Leben der einzelnen löschen kann, und daß man die alten Irrtümer und Fehler sowie die alte Schuld rückwirkend nicht abzuändern vermag. Gleichzeitig jedoch gingen sie auch von der Überzeugung aus, daß die Vergangenheit keine unüberwindbare Last für die Zukunft darstellt. Beim Rückblick auf die Vergangenheit aber muß die Wahrheit siegen — wen auch immer sie treffen mag. Für die Zukunft dann darf der Wille nicht fehlen, begangene Fehler nicht mehr zu wiederholen.
Der Februar 1948 war die Niederlage der demokratischen und humanitären Ideale einschließlich der sozialistischen demokratischen Ideale. Es war der Sieg des totalitären Prinzips, das die Unteilbarkeit der Menschenrechte und der politischen Freiheiten leugnet: Es schließt nach und nach immer mehr Gruppen von Bürgern aus der Demokratie aus, stellt sie außerhalb der Gesetze und macht am Ende die ganze beherrschte Gesellschaft rechtlos.
Nach dem Jahre 1945 wurden in der Tschechoslowakei zuerst Millionen Bürger deutscher Nationalität außerhalb der Gesetze gestellt und das Prinzip der Vergeltung siegte über das Prinzip der Gerechtigkeit und des Rechts.
Nach dem Februar 1948 wurden diejenigen Bürger, in denen die Diktatur eine politische Opposition gegen den Kommunismus sah, außerhalb der Gesetze gestellt; in den nachfolgenden Jahren galt dies für alle, die kritisch gegenüber der herrschenden totalitären Macht auftraten — bis nach dem August 1968 schließlich zusammen mit den anderen Bürgern auch ein großer Teil der Kommunisten selbst betroffen war.
Das Prinzip des Ausschlusses derjenigen Gruppen von Bürgern, die der Diktatur unbequem sind, aus den politischen Freiheiten und Rechten ist auch weiterhin die grundlegende Stütze der totalitären Diktatur in der Tschechoslowakei und der völligen Unterordnung dieses Landes unter die sowjetische Oberherrschaft. Eine demokratische Perspektive und eine Perspektive der nationalen und staatlichen Souveränität ist ohne Überwindung dieses Prinzips unmöglich. Ausgangspunkt für die Zukunft kann darum nur die Anerkennung der Unteilbarkeit der Menschenrechte und der politischen Freiheiten für sämtliche Bürger sein, gleichgültig welchen Glauben, welche philosophische und politische Überzeugung sie haben.
Die „Charta 77" hat bewiesen, daß die Anhänger demokratischer und humanitärer Ideale in der Tschechoslowakei zu dieser Erkenntnis gelangt sind. Desgleichen sehen die im politischen Exil lebenden Anhänger dieser Ideale den weiteren Sinn ihrer Bestrebung für die Zukunft darin, die Unteilbarkeit der Menschenrechte und der politischen Freiheiten zum gemeinsam anerkannten Grundwert zu machen, ohne Unterschied von Glauben, von philosophischer und politischer Überzeugung.
Richard Belcredi, Alexander Heidler, Karel Kaplan, Antonin Kratochvil, Zdenek Mlynar, Anastaz Opasek, Ludek Pachman, Jaroslav Pechacek, Vilem Precan, Jaroslav Selucky, Karel Skalicky, Jiří Slama, Rudolf Ströbinger, Pavel Tigrid.
Landsleute, zahlt pünktlich Eure Bezugsgebühr!
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.