Ke 100. výročí narození Rudolfa Lodgmana von Auen

Dr. Rudolf rytíř Lodgman von Auen, který se před sto lety, 21. prosince 1877, narodil v Hradci Králové, patří k velkým postavám sudetoněmeckých dějin. Nebyl jen prvním mluvčím a spoluzakladatelem Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft), ale významnou roli sehrál již v posledních letech rakousko-uherské monarchie i v politickém životě Československé republiky.

Dr. von Lodgman pocházel ze starého skotského rodu. Jeho předkové se však už před staletími přistěhovali do Německé říše. Rodným místem Rudolfa von Lodgmana byly Teplice-Šanov.

Dr. Lodgman studoval práva nejprve v Praze a později ve Vídni. Po promoci nastoupil službu u pražského místodržitelství. V roce 1906 se stal jednatelem Svazu německých okresů v Čechách se sídlem v Ústí nad Labem. V této funkci se podrobně zabýval německo-českým národnostním problémem, který se měl stát náplní celého jeho života.

Jako bezpartajní kandidát ústeckého okresu se roku 1911 dostal do rakouské říšské rady, v letech 1912/13 se účastnil česko-německých vyrovnávacích jednání. Za první světové války stál jako válečný dobrovolník na frontě v Haliči a v jižním Tyrolsku. Jeho velká politická zkouška přišla po rozpadu rakousko-uherské monarchie a po vzniku Československa, které z jejích trosek povstalo. Z jeho iniciativy vzešlo usnesení německočeských poslanců říšské rady z 29. října 1918, jímž byla provincie Německé Čechy prohlášena za součást Německého Rakouska. Na základě tohoto usnesení byl zvolen zemským hejtmanem Německých Čech. Aby unikl zatčení československou policií, uprchl do Německa, avšak roku 1920 se vrátil zpět do vlasti a jako jednatel německých samosprávných svazů zahájil boj proti pražské zdánlivé demokracii. Jako poslanec Německé národní strany podal 1. června 1920 historicky proslulé prohlášení protestující proti porušení práva na sebeurčení. V roce 1925 se vzdal svého mandátu v pražském parlamentu.

Svaz německých samosprávných svazů byl po připojení Sudet k Německé říši přeměněn na Německý svaz obcí a Dr. Lodgman odešel do výslužby.

Po obnovení Československa v květnu 1945 unikl zatčení Čechy jen o vlásek. Uprchl do sovětské okupační zóny Německa, avšak roku 1947 se přestěhoval do Freisingu v Horním Bavorsku. Zde spatřoval svůj nejdůležitější úkol v tom, shromáždit své vysídlené krajany a sjednotit je ve velké organizaci národnostní skupiny. Jeho aktivita, ale i vysoká úcta, kterou mu krajané prokazovali za jeho dřívější zásluhy, byly důvodem, proč byl zvolen prvním mluvčím Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Ve své osobě jedinečným způsobem ztělesnil dějiny a osud sudetských Němců.

Důležité pro krajany v Rakousku a blízkém okolí

Bohužel i egerlandské krajanské časopisy přehlédly výstavu „Alte Kunst aus dem Egerlande" (Staré umění z Egerlandu) v rakouském Muzeu lidové kultury ve Vídni VIII, Laudongasse, kterou z vlastní iniciativy uspořádal ředitel, dvorní rada profesor Dr. Leopold Schmidt, u příležitosti Sudetoněmeckého dne. K výstavě sepsal katalog s 24 černobílými snímky a 23 barevnými tabulemi a vynikajícím textem o dějinách egerlandské lidové kultury. Pro nás je tento katalog o to cennější, že jej napsal uznávaný odborník, který sám z Chebska (Egerland) nepochází. Prof. Dr. Schmidt odchází k 1. lednu 1978 do důchodu, výstavu je však možné vidět ještě po celé zimní měsíce.