Milí krajané!
Všem čtenářům našeho Heimatbriefu přeji radostné a zdravé Vánoce. A do nadcházejícího nového roku všem hodně štěstí.
Kdo by byl řekl, že se ještě po 30 letech od vyhnání budeme cítit tak úzce spjati s opuštěným domovem. Možná by to ani nebylo možné, kdyby nebylo Heimatbriefu. Chceme proto s vděčností vzpomenout na našeho krajana Otto Otta, který toto krásné dílo vytvořil a po léta udržoval při životě. Do našeho díku zahrňme i jeho nástupce Rudiho Marterera. Musíme to vnímat jako krásný vánoční dárek, že my, Horní Slavkované (Schlaggenwald), i obyvatelé okolních obcí, stále tak pevně držíme pohromadě. Zvláštní radost mi dělá čilá spolupráce krajanů, kteří se na Heimatbriefu podílejí – jim bych chtěl srdečně poděkovat. Velké díky patří také všem dárcům, neboť bez nich bych nemohl Heimatbrief vydávat za dosavadní cenu, a zdražovat rozhodně nechci. Doufám tedy, že budu moci Heimatbrief i nadále vydávat ke spokojenosti všech odběratelů. Uplynulo 31 let od poslední vánoční slavnosti doma. I když válečné Vánoce přinášely do rodin často hořkost – neboť leckterý otec, bratr či syn se už nikdy nevrátil – přesto jsme byli ve známém domově. Viděli jsme známé tváře a cítili jsme se v bezpečí. V cizině je to všechno docela jinak. Ztratili jsme staré, důvěrně známé věci a na nové jsme si zvykali jen těžko. Přesto jsme to vydrželi. My starší jsme to prostě museli zvládnout kvůli dětem. Celé naše úsilí směřovalo k tomu, aby to jednou měly lépe. A tak se to mnoha krajanům díky jejich píli a nasazení podařilo. Mohou s hrdostí ohlédnout zpět, protože obstáli v nejtěžší životní zkoušce, jaká jim byla uložena. Radujme se proto o těchto svátcích z toho, čeho jsme dosáhli. Nedopusťme, aby nás přepadl smutek, když máme kolem sebe vnoučata v naší nynější domovině. Nevěřím, že by krajané chtěli v tyto dny navštívit své staré rodiče nebo příbuznou v domově důchodců jen na pár hodin. My Chebané (Egerländer) jsme si zachovali velmi silný smysl pro rodinu a většina z nás byla vychována ve velkorodinách. Čím by byla domácnost bez babičky (Ahnl)? Vždycky tu byl někdo, kdo na nás malé dohlížel.
Tolik se dnes mluví o míru. Mír je Boží dar a může vzkvétat jen v srdcích, která na něj ještě myslí. Nemusí být člověk pobožnůstkářem. Ale myslet na Boha jako na Stvořitele všeho živého a v tichosti mu poděkovat za prokázanou milost, o to by se měl pokusit každý. Jak by se mohlo dílo podařit, když v ně člověk nevěří? Pochybovač nikdy nemohl zakusit pocit štěstí, protože nedokáže v sobě nést silnou duši.
Je čas ticha. Příroda odpočívá a i člověk by si měl dopřát duchovní klid. Mechanizovaná doba to ovšem nedovoluje tak jako dřív. Moderní doba nás plně pohlcuje. Přesto by bylo zapotřebí trochu více vnitřního klidu. To dodává mnohým novou sílu ke zvládnutí uložených úkolů.
Přeji všem pro nadcházející rok 1978 mnoho úspěchů. Kéž se naplní vaše naděje a přání. Nechť je od každého odvráceno neštěstí a nemoc a nepostihne nás žádné jiné neblahé zkoušení.
Všem čtenářům Heimatbriefu přeji radostné a zdravé vánoční svátky a hodně štěstí v novém roce.
Váš RICHARD BRUMMEISL
Liebe Landsleute!
Allen Lesern unseres Heimatbriefes wünsche ich ein frohes und gesundes Weihnachten. Zum darauf folgendem neuen Jahre allen viel Glück.
Wer hätte gedacht, daß wir nach 30 Jahren Vertreibung uns noch immer eng mit der verlassenen Heimat verbunden fühlen. Das wäre vielleicht nicht möglich gewesen, wenn es den Heimatbrief nicht gegeben hätte. So wollen wir im Gedenken an unseren Landsmann Otto Otto, der uns dieses schöne Werk geschaffen und jahrelang fortgesetzt hat, danken. Ebenso sollten wir den Nachfolger Rudi Marterer mit in unseren Dank einschließen. Es muß als ein schönes Weihnachtsgeschenk empfunden werden, daß wir Schlaggenwalder und unsere umliegenden Ortschaften, noch immer so eng zusammengehalten werden. Meine besondere Freude gilt der regen Mitarbeit der Landsleute, die den Heimatbrief mitgestalten. Ihnen möchte ich recht herzlich danken. Besonderen großen Dank will ich allen Spendern sagen, denn ohne sie könnte ich den Heimatbrief nicht mit dem jetzigen Preis herausbringen, und eine Preiserhöhung liegt mir nicht im Sinn. So hoffe ich, den Heimatbrief weiterhin zur Zufriedenheit aller Bezieher herausbringen zu können. 31 Jahre sind dahingegangen seit der letzten Weihnachtsfeier in der Heimat. Wenn auch die Kriegsweihnachten oft Bitternis in die Familien brachten, denn so mancher Vater, Bruder und Sohn kam nie mehr wieder, so war man doch in dem vertrauten Heim. Man sah bekannte Gesichter und fühlte die Geborgenheit. Das ist in der Fremde alles ganz anders. Verloren ist alt Vertrautes und an das Neue konnte man sich schlecht gewöhnen. Trotzdem haben wir es ertragen. Wir Älteren mußten es einfach um der Kinder willen. Unser ganzes Trachten ging dahin, sie sollten es einmal besser haben. So schafften es viele Landsleute durch ihren Fleiß und ihrer Einsatzbereitschaft. Stolz können sie zurückblicken, weil sie die härteste Lebensprobe, die ihnen auferlegt worden war, gemeistert haben. Erfreuen wir uns deshalb in diesen Festtagen an dem Geleisteten. Lassen wir keine Betrübnis aufkommen, wenn wir unsere Enkelkinder in der jetzigen Heimat um uns haben. Ich glaube nicht, daß Landsleute an diesen Tagen ihre alten Eltern oder eine Verwandte in den Altersheimen nur einige Stunden sehen wollen. Wir Egerländer haben noch sehr viel Familiensinn bewahrt und sind zum größten Teil in Großfamilien erzogen worden. Was wäre ein Haushalt ohne Ahnl gewesen. Jemand war immer da, der auf uns Kleinen aufgepaßt hat.
Man redet so viel vom Frieden. Der Friede ist ein Geschenk Gottes und kann nur in den Herzen gedeihen, die noch an ihn denken. Man muß kein Frömmler sein. Aber an Gott, als den Schöpfer alles Lebenden zu denken und in der Stille ein Dankeschön für erwiesene Gnade zu sagen, sollte sich jeder abringen. Wie soll ein Werk gelingen, wenn man nicht daran glaubt. Der Zweifler hat noch nie das Glücklichsein empfinden können, weil er keine starke Seele sein eigen nennen kann.
Es ist die Zeit der Stille. Die Natur ruht sich aus und der Mensch sollte da auch eine geistige Ruhepause einlegen. Natürlich erlaubt es das mechanisierte Zeitalter nicht so wie früher. Die moderne Zeit nimmt uns ganz in ihren Bann. Aber etwas mehr innere Ruhe wäre von Nöten. Das gibt vielen neue Kraft, um die gestellten Aufgaben zu meistern.
Ich wünsche allen für das kommende Jahr 1978 viel Erfolg. Mögen Euere Hoffnungen und Wünsche sich erfüllen. Unglück und Krankheit soll von jedem abgehalten werden und keine Heimsuchung anderer Art möge uns treffen.
Allen Lesern des Heimatbriefes wünsche ich ein frohes und gesundes Weihnachtsfest sowie viel Glück im neuen Jahr
Euer RICHARD BRUMMEISL
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.