Milí krajané!

Všem čtenářům našeho Heimatbriefu přeji radostné a zdravé Vánoce. A do nadcházejícího nového roku všem hodně štěstí.

Kdo by byl řekl, že se ještě po 30 letech od vyhnání budeme cítit tak úzce spjati s opuštěným domovem. Možná by to ani nebylo možné, kdyby nebylo Heimatbriefu. Chceme proto s vděčností vzpomenout na našeho krajana Otto Otta, který toto krásné dílo vytvořil a po léta udržoval při životě. Do našeho díku zahrňme i jeho nástupce Rudiho Marterera. Musíme to vnímat jako krásný vánoční dárek, že my, Horní Slavkované (Schlaggenwald), i obyvatelé okolních obcí, stále tak pevně držíme pohromadě. Zvláštní radost mi dělá čilá spolupráce krajanů, kteří se na Heimatbriefu podílejí – jim bych chtěl srdečně poděkovat. Velké díky patří také všem dárcům, neboť bez nich bych nemohl Heimatbrief vydávat za dosavadní cenu, a zdražovat rozhodně nechci. Doufám tedy, že budu moci Heimatbrief i nadále vydávat ke spokojenosti všech odběratelů. Uplynulo 31 let od poslední vánoční slavnosti doma. I když válečné Vánoce přinášely do rodin často hořkost – neboť leckterý otec, bratr či syn se už nikdy nevrátil – přesto jsme byli ve známém domově. Viděli jsme známé tváře a cítili jsme se v bezpečí. V cizině je to všechno docela jinak. Ztratili jsme staré, důvěrně známé věci a na nové jsme si zvykali jen těžko. Přesto jsme to vydrželi. My starší jsme to prostě museli zvládnout kvůli dětem. Celé naše úsilí směřovalo k tomu, aby to jednou měly lépe. A tak se to mnoha krajanům díky jejich píli a nasazení podařilo. Mohou s hrdostí ohlédnout zpět, protože obstáli v nejtěžší životní zkoušce, jaká jim byla uložena. Radujme se proto o těchto svátcích z toho, čeho jsme dosáhli. Nedopusťme, aby nás přepadl smutek, když máme kolem sebe vnoučata v naší nynější domovině. Nevěřím, že by krajané chtěli v tyto dny navštívit své staré rodiče nebo příbuznou v domově důchodců jen na pár hodin. My Chebané (Egerländer) jsme si zachovali velmi silný smysl pro rodinu a většina z nás byla vychována ve velkorodinách. Čím by byla domácnost bez babičky (Ahnl)? Vždycky tu byl někdo, kdo na nás malé dohlížel.

Tolik se dnes mluví o míru. Mír je Boží dar a může vzkvétat jen v srdcích, která na něj ještě myslí. Nemusí být člověk pobožnůstkářem. Ale myslet na Boha jako na Stvořitele všeho živého a v tichosti mu poděkovat za prokázanou milost, o to by se měl pokusit každý. Jak by se mohlo dílo podařit, když v ně člověk nevěří? Pochybovač nikdy nemohl zakusit pocit štěstí, protože nedokáže v sobě nést silnou duši.

Je čas ticha. Příroda odpočívá a i člověk by si měl dopřát duchovní klid. Mechanizovaná doba to ovšem nedovoluje tak jako dřív. Moderní doba nás plně pohlcuje. Přesto by bylo zapotřebí trochu více vnitřního klidu. To dodává mnohým novou sílu ke zvládnutí uložených úkolů.

Přeji všem pro nadcházející rok 1978 mnoho úspěchů. Kéž se naplní vaše naděje a přání. Nechť je od každého odvráceno neštěstí a nemoc a nepostihne nás žádné jiné neblahé zkoušení.

Všem čtenářům Heimatbriefu přeji radostné a zdravé vánoční svátky a hodně štěstí v novém roce.

Váš RICHARD BRUMMEISL

věta pokračuje na dalším listu ⟶