„Bůh se stal člověkem na zemi!"
Po dnech adventu se všude znovu bude různým způsobem slavit Vánoce. Vánoce nejsou největším z křesťanských svátků – Velikonoce jsou větší. Ale Vánoce jsou v našem národě zvlášť nejoblíbenějším ze všech svátků: svátek světla a světel, které se mnohotvárně lomí v dobrotě a lidumilnosti, v lidské radosti a smýšlení míru, v rodinách stejně jako v podnicích a lidských společenstvích, ve zvycích, písních a vánočním slovu.
Vánoční slavení by však bylo neohrabané a povrchní, kdyby chybělo jeho jádro a střed, totiž tajemství naší víry, že v dítěti v jesličkách se Bůh stal člověkem k naší spáse. Nechceme zatracovat vnější stránky Vánoc, neboť i v nich se projevuje něco z touhy člověka po radosti a lásce, po bezpečí a míru – a za tím se skrývá touha člověka po lásce a bezpečí v Bohu, ať už si to chce přiznat, nebo ne.
Chceme tedy i my znovu naslouchat andělskému poselství o radosti a míru a jít s pastýři k jesličkám. Máme se znovu naučit tomu, co mnohým vymizelo: věřit, žasnout, klanět se. Před jesličkami napsal Angelus Silesius nesmrtelné verše: „Cherub žasne: Bůh se stal člověkem na zemi; serafín přemýšlí: co se teď stane z člověka?"
S vánočními svátky opět končí rok, o němž můžeme s odstupem říci, že měl své vrcholy a koruny. Zmiňme zde tři z nich.
O svatodušních svátcích 1977 jsme s několika desítkami tisíc našich krajanů slavili s kardinálem Königem, vídeňským arcibiskupem, a velmistrem Řádu německých rytířů P. Ildefonsem Paulerem slavnostní bohoslužbu na náměstí Heldenplatz ve Vídni. Tato bohoslužba se setkala se všeobecným uznáním. Totéž lze říci o mnoha dalších bohoslužbách při poutích a krajanských setkáních. Počet modlících se neubývá. Za tuto věrnost děkujeme všem krajanům.
Dne 19. června 1977 byl náš krajan biskup Jan Nepomuk Neumann – narozený 1811 v Prachaticích, zemřelý 5. ledna 1860 jako biskup ve Filadelfii – prohlášen za svatého. Pro katolické vyhnance z domova z Čech, Moravy a Slezska to byl velký den, pro naši národní skupinu událost na věky. Svatý otec nám, německým poutníkům, řekl: „Při této památné slavnosti zdravíme obzvlášť srdečně přítomné věřící z rodné země nového světce. Kéž je svatý misionář a biskup Jan Nepomuk Neumann právě vám, svým krajanům, i nadále v soužení a nouzi mocným přímluvcem a jistým průvodcem k věčné domovině." V děkovném dopise státního sekretariátu za dary a věnování, které jsem směl jménem naší poutní obce předat Svatému otci, se píše: Kéž plnost vzpomínek a svědectví naší víry, ukrytá v těchto darech, přispěje k tomu, aby vyznávající křesťané mezi vyhnanci z domova patřili mezi první, kdo odsuzují veškeré násilí mezi národy a pomáhají budovat mír na základě našeho vykoupení a vysokého povolání skrze našeho Pána Ježíše Krista.
O svátku Narození Panny Marie (8. září 1977) jsme obdrželi zprávu, že náš spolubratr, pan vojenský děkan Gerhard Pieschl – narozený 1934 v Moravské Třebové (Hřebečsko), 1946 vyhnaný z domova do Wenningsu ve Vogelsbergu, žák Biskupa Neumanna školy a absolvent filozoficko-teologické vysoké školy v Königsteinu, 1961 vysvěcený na kněze v Limburku – byl Svatým otcem papežem Pavlem VI. jmenován druhým pomocným biskupem limburským. Dne 23. října 1977 byl ve frankfurtském císařském dómu vysvěcen na biskupa. Tím se splnila velká naděje sudetoněmeckých katolíků, že po smrti našeho pomocného biskupa Kindermanna brzy povstane k biskupské důstojnosti další sudetoněmecký kněz. I když nový pomocný biskup nemůže být vlastním nástupcem pomocného biskupa Kindermanna, přesto jsme mu nabídli biskupské insignie zesnulého a svěřili je do věrných rukou. Přijal je jako vyznamenání i závazek. Hlásí se ke svému sudetoněmeckému původu. Apoštolský nuncius nám napsal:
„Gott wurde Mensch auf Erden!"
Nach den Tagen des Advent, wird überall wieder in vielfältiger Weise Weihnachten gefeiert werden. Weihnachten ist nicht das größte der christlichen Feste — Ostern ist größer. Aber Weihnachten ist besonders in unserem Volk das beliebteste aller Feste: Fest des Lichtes und der Lichter, die sich vielfältig brechen werden in Güte und Menschenfreundlichkeit, in menschlicher Freude und Gesinnung des Friedens, in den Familien ebenso wie in den Betrieben und menschlichen Gemeinschaften, in Brauchtum und Lied und weihnachtlichem Wort.
Weihnachtliches Feiern wird aber unbeholfen und oberflächlich sein, wenn das Herzstück und die Mitte fehlt, nämlich das Geheimnis unseres Glaubens, daß im Kind in der Krippe Gott Mensch geworden ist zu unserem Heil. Es sollen die äußerlichen Dinge der Weihnacht nicht verdammt werden, denn auch in ihnen wird etwas sichtbar von der Sehnsucht des Menschen nach Freude und Liebe, nach Geborgenheit und Friede, dahinter verbirgt sich die Sehnsucht des Menschen nach der Liebe und Geborgenheit in Gott, ob er es wahrhaben will oder nicht.
So wollen auch wir wieder die Botschaft des Engels hören von Freude und Frieden und mit den Hirten zur Krippe gehen. Wir sollen es wieder lernen, was vieln verlorengegangen ist: Glauben, staunen, anbeten. Vor der Krippe hat Angelus Silesius die unvergänglichen Verse gedichtet: „Der Cherub staunt: Gott wurde Mensch auf Erden; der Seraph sinnt: was wird der Mensch nun werden?"
Mit den Weihnachtstagen geht wieder ein Jahr zu ende, auf das wir rückschauend sagen können, dieses Jahr hat Höhepunkte und Kronen gehabt. Drei seien hier genannt.
Am heiligen Pfingstfest 1977 feierten wir mit mehreren zehntausenden unserer Landsleute mit Kardinal König, dem Erzbischof von Wien, und dem Hochmeister des Deutschordens, P. Ildefons Pauler, den festlichen Gottesdienst auf dem Heldenplatz in Wien. Dieser Gottesdienst hat allerseits Anerkennung gefunden. Von vielen anderen Gottesdiensten bei Wallfahrten und Heimattreffen kann gleiches gesagt werden. Die Zahl der Beter ist nicht kleiner geworden. Für diese Treue danken wir allen Landsleuten.
Am 19. Juni 1977 wurde unser Landsmann Bischof Johann Nepomuk Neumann, — 1811 in Prachatitz geboren, am 5. Januar 1860 gestorben als Bischof von Philadelphia — heilig gesprochen. Für die katholischen Heimatvertriebenen aus Böhmen und Mähren — Schlesien ein großer Tag, für unsere Volksgruppe ein säkulares Ereignis. Der Heilige Vater sagte zu uns, den deutschen Pilgern: „Einen besonders herzlichen Willkommgruß richten wir bei dieser denkwürdigen Feier an die anwesenden Gläubigen, aus dem Geburtsland des neuen Heiligen. Möge der heilige Missionar und Bischof Johann Nepomuk Neumann gerade Ihnen, seinen Landsleuten, in Prüfung und Not fortan ein mächtiger Fürsprecher und sicherer Führer zur ewigen Heimat sein." In dem Dankschreiben des Staatssekretariates für die Geschenke und Gaben, die ich namens unserer Pilgergemeinschaft dem Heiligen Vater überreichen durfte, heißt es: Möge die Fülle der in diesen Gaben verborgenen Erinnerungen und Aussagen unseres Glaubens bewirken, daß die bekennenden Christen unter den Heimatvertriebenen zu den ersten gehören, die alle Gewalt unter den Völkern ächten und mithelfen, den Frieden zu bauen auf der Grundlage unserer Erlösung und hohen Berufung durch unseren Herrn Jesus Christus.
Am Fest Mariä Geburt (8. September 1977) erhielten wir die Nachricht, daß unser Mitbruder, Herr Militärdekan Gerhard Pieschl — geb. 1934 in Mährisch Trübau (Schönhengstgau), 1946 Heimatvertriebener in Wennings im Vogelsberg, Schüler der Bischof Neumann-Schule und Absolvent der philosophisch theologischen Hochschule in Königstein, 1961 in Limburg zum Priester geweiht — vom Heiligen Vater Papst Paul VI. zum zweiten Weihbischof von Limburg bestellt worden ist. Am 23. Oktober 1977 wurde er im Kaiserdom in Frankfurt zum Bischof geweiht. Damit hat sich die große Hoffnung der sudetendeutschen Katholiken erfüllt, daß nach dem Tode unseres Weihbischofs Kindermann recht bald ein sudetendeutscher Priester zur Würde des Bischofsamtes aufsteigen möge. Auch wenn der neue Weihbischof nicht eigentlich Nachfolger von Weihbischof Kindermann sein kann, haben wir ihm doch die bischöflichen Insignien des Verstorbenen angeboten und zu treuen Händen übergeben. Er hat sie angenommen als Auszeichnung und Verpflichtung. Er bekennt sich zu seinen sudetendeutschen Ursprüngen. Der apostolische Nuntius schrieb uns:
„
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.