„Bůh se stal člověkem na zemi!"

Po dnech adventu se všude znovu bude různým způsobem slavit Vánoce. Vánoce nejsou největším z křesťanských svátků – Velikonoce jsou větší. Ale Vánoce jsou v našem národě zvlášť nejoblíbenějším ze všech svátků: svátek světla a světel, které se mnohotvárně lomí v dobrotě a lidumilnosti, v lidské radosti a smýšlení míru, v rodinách stejně jako v podnicích a lidských společenstvích, ve zvycích, písních a vánočním slovu.

Vánoční slavení by však bylo neohrabané a povrchní, kdyby chybělo jeho jádro a střed, totiž tajemství naší víry, že v dítěti v jesličkách se Bůh stal člověkem k naší spáse. Nechceme zatracovat vnější stránky Vánoc, neboť i v nich se projevuje něco z touhy člověka po radosti a lásce, po bezpečí a míru – a za tím se skrývá touha člověka po lásce a bezpečí v Bohu, ať už si to chce přiznat, nebo ne.

Chceme tedy i my znovu naslouchat andělskému poselství o radosti a míru a jít s pastýři k jesličkám. Máme se znovu naučit tomu, co mnohým vymizelo: věřit, žasnout, klanět se. Před jesličkami napsal Angelus Silesius nesmrtelné verše: „Cherub žasne: Bůh se stal člověkem na zemi; serafín přemýšlí: co se teď stane z člověka?"

S vánočními svátky opět končí rok, o němž můžeme s odstupem říci, že měl své vrcholy a koruny. Zmiňme zde tři z nich.

O svatodušních svátcích 1977 jsme s několika desítkami tisíc našich krajanů slavili s kardinálem Königem, vídeňským arcibiskupem, a velmistrem Řádu německých rytířů P. Ildefonsem Paulerem slavnostní bohoslužbu na náměstí Heldenplatz ve Vídni. Tato bohoslužba se setkala se všeobecným uznáním. Totéž lze říci o mnoha dalších bohoslužbách při poutích a krajanských setkáních. Počet modlících se neubývá. Za tuto věrnost děkujeme všem krajanům.

Dne 19. června 1977 byl náš krajan biskup Jan Nepomuk Neumann – narozený 1811 v Prachaticích, zemřelý 5. ledna 1860 jako biskup ve Filadelfii – prohlášen za svatého. Pro katolické vyhnance z domova z Čech, Moravy a Slezska to byl velký den, pro naši národní skupinu událost na věky. Svatý otec nám, německým poutníkům, řekl: „Při této památné slavnosti zdravíme obzvlášť srdečně přítomné věřící z rodné země nového světce. Kéž je svatý misionář a biskup Jan Nepomuk Neumann právě vám, svým krajanům, i nadále v soužení a nouzi mocným přímluvcem a jistým průvodcem k věčné domovině." V děkovném dopise státního sekretariátu za dary a věnování, které jsem směl jménem naší poutní obce předat Svatému otci, se píše: Kéž plnost vzpomínek a svědectví naší víry, ukrytá v těchto darech, přispěje k tomu, aby vyznávající křesťané mezi vyhnanci z domova patřili mezi první, kdo odsuzují veškeré násilí mezi národy a pomáhají budovat mír na základě našeho vykoupení a vysokého povolání skrze našeho Pána Ježíše Krista.

O svátku Narození Panny Marie (8. září 1977) jsme obdrželi zprávu, že náš spolubratr, pan vojenský děkan Gerhard Pieschl – narozený 1934 v Moravské Třebové (Hřebečsko), 1946 vyhnaný z domova do Wenningsu ve Vogelsbergu, žák Biskupa Neumanna školy a absolvent filozoficko-teologické vysoké školy v Königsteinu, 1961 vysvěcený na kněze v Limburku – byl Svatým otcem papežem Pavlem VI. jmenován druhým pomocným biskupem limburským. Dne 23. října 1977 byl ve frankfurtském císařském dómu vysvěcen na biskupa. Tím se splnila velká naděje sudetoněmeckých katolíků, že po smrti našeho pomocného biskupa Kindermanna brzy povstane k biskupské důstojnosti další sudetoněmecký kněz. I když nový pomocný biskup nemůže být vlastním nástupcem pomocného biskupa Kindermanna, přesto jsme mu nabídli biskupské insignie zesnulého a svěřili je do věrných rukou. Přijal je jako vyznamenání i závazek. Hlásí se ke svému sudetoněmeckému původu. Apoštolský nuncius nám napsal:

věta pokračuje na dalším listu ⟶