DOMOVINA

Hory, údolí, les a louky, tak jak je stvořila příroda, pestré kvítí kvete kolem, ve vší své barevné kráse.

Slýchával jsi šumět potoky, vodu, jež byla tak jasná a čirá, naslouchal jsi zpěvu skřivana, kraji, jenž byl tvým domovem.

Ještě ve snu tě drží v zajetí ten důvěrně známý obraz domova, cesty, po nichž jsi tak často chodíval, ta touha, která nikdy neutichla.

A mnohé tiché zákoutí, dnes obehnané šípkovými keři, hřáté teplým vánkem ještě dnes, tam, kde jsi kdysi snil o štěstí.

Frieda Erler

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Jak to bylo doma

[obr] „Ostrý roh" v Horním Slavkově (Schlaggenwald) (roh politizátorů)

Jak to bylo doma

Dnes vám nechci vyprávět žádnou historku z domova, ale místo toho něco z dějin Horního Slavkova (Schlaggenwald). Kdo ještě přesně ví, jak vypadal náš městský znak a jak je vlastně starý?

Ředitel měšťanské školy Rudolf Prosch píše ve své knížce „Abriss der Geschichte der alten, einst kaiserlich freien Bergstadt Schlaggenwald" z roku 1938 následující: Po útěku Kaspara Pfluga povýšil císař Ferdinand I. v roce 1547 Horní Slavkov na svobodné královské horní město se všemi právy a povinnostmi, které k tomu náleží. Zároveň mu udělil nový městský znak. Ze starého znaku byl odstraněn pluh jako znamení rodu Pflugů z Rabenstein a na jeho místo byl vsazen černý lev z Plauen. Tento znak nese město dodnes.

Vinzenz Prökl, archivář města v Chebu, k tomu píše ve své knize o dějinách královských horních měst Horního Slavkova a Krásna (Schönfeld) z roku 1887: Horní Slavkov a Krásno obdržely privilegia – obě datovaná Praha 1. září 1547 – právo užívat nový městský znak a oprávnění pečetit červeným voskem. Císař Ferdinand potvrdil diplomem z 26. září 1547 všechna stará městská privilegia a výsady města Horního Slavkova a udělil obyvatelům Horního Slavkova různá nová práva.

Tento pro místní dějiny tak důležitý dokument následuje zde doslovně: Celý obsah nebudu opisovat, na to by mi stačila polovina Heimatbriefu; tedy jen tu část, která se týká našeho znaku. Místy je to trochu těžko srozumitelné, neboť jde o úřední němčinu z roku 1547.

„...My i Naši dědicové a nástupci, králové čeští, chtějíce to všem laskavě milostivě dopřát a umožnit svobodné užívání a požívání toho, jsme s dobrým uvážením a zralou myslí,

na základě dřívější rady Našich urozených radů Království českého a s jistým vědomím, jmenovanému purkmistru, konšelům a celé obci Naší jmenované Města Horní Slavkov a všem jejich nástupcům nově milostivě dali a udělili níže popsaný erb a klenot, a to takto:

Štít rozdělený na čtyři čtvrtiny: první neboli spodní je zelená, v ní zkřížené bílé (stříbrné) kladivo a želízko se žlutými (zlatými) topůrky, a mezi nimi svisle dolů žluté (zlaté) hrábě obrácené zuby dolů;

druhá neboli horní čtvrť je příčně rozdělena na dva stejné díly, spodní bílé neboli stříbrné a horní červené neboli rubínové barvy, přičemž v celém tomto poli je vzpřímený, ke šplhání nachystaný lev, jehož barva se mění podle barvy pole – totiž v bílém poli červený a v červeném poli bílý, se zpět vyhozeným dvojitým ocasem, nesoucí na hlavě žlutou neboli zlatou korunu;

třetí neboli přední spodní čtvrť je žluté neboli zlaté barvy, v ní černý lev obrácený k zadnímu hornímu rohu, nachystaný ke šplhání, s otevřenou tlamou, červeným vyplazeným jazykem a vztyčeným ocasem;

a čtvrtá neboli zadní čtvrť je příčně rozdělena na tři stejné díly, zadní a přední bílé neboli stříbrné a prostřední červené neboli rubínové barvy;

tento erb a klenot, namalovaný uprostřed této Naší královské listiny a barvami řádně vyvedený, jim tímto z milosti nově dáváme a udělujeme.

Dáváme a udělujeme jim to tímto z římské královské moci a rovněž jako vládnoucí český král, zcela vědomě a mocí této listiny, a stanovujeme a chceme, aby řečený purkmistr, konšelé a obec jmenovaného Našeho Města Horního Slavkova a všichni jejich nástupci nyní i napříště na věčné časy směli a mohli užívat určeného erbu, klenotu a štítu při všech řádných a čestných příležitostech, v žertu i vážně, i ve válce na svých korouhvích a stanech, a zvláště na své obecní pečeti s opisem: S. Senatus Populi que civitatis Slagkenwalden, a aby taková pečeť nyní i navěky byla ode všech pokládána a považována za pravou a věrohodnou, a aby i všem listinám a listům, které pod ní budou počestně a řádně vyhotoveny a vydány, byla dána plná platnost a víra; — — atd."

Tak, to je výtah z té královské listiny – uvidíte teď sami, jak si poradíte s tou 400 let starou úřední němčinou. Mně při opisování napadly všechny moje smrtelné hříchy. To muselo být tehdy tomu ubohému písaři pěkně těžké, když musel brkovým pérem psát takové litanie. Není divu, že se takoví lidé na starých obrázcích zobrazují jako vyzáblí hubení mužíčci. Tady je mi můj starý psací stroj přece jen milejší.

Mějte se dobře!

Váš Albin Steinwasser

věta pokračuje na dalším listu ⟶