Každá třída — mateřská školka pod vedením slečny Ingrid Mayerové, nižší stupeň pod vedením paní Dagmar Tonkovichové, střední stupeň pod vedením paní Kirsteinové a vyšší stupeň pod vedením paní Gudrun Gillové — si připravila svůj vlastní malý program; jednotlivé části se spojily v malé umělecké dílo, které žilo a dojímalo všechny přítomné.
Paní Gillová zakončila svá závěrečná slova zcela novou, dosud neslyšenou básní, která nesla název „Matka" a kterou napsala El Thordy, šestnáctiletá německá básnířka, své matce.
Podle hesla Ericha Kästnera „Není nic dobrého, co by člověk sám neudělal", se pilné víly (matky a učitelky) a skřítci (děti) postarali o pečivo, kávu, punč a výzdobu stolů. Finančně také štědře přispěl Dunajsko-švábský spolek, sponzor školy Downey. Paní Saalbergová šarmantním způsobem dohlédla na to, aby si všichni pochutnali na lahodných dobrotách. Děti, rodiče, učitelky a ředitel školy, pan Berleth, zůstali ještě chvíli spolu v čilém rozhovoru. Pak se rozešli s naplněným srdcem.
Jede Klasse, der Kindergarten unter Leitung von Frl. Ingrid Mayer, die Unterstufe geleitet von Frau Dagmar Tonkovich, die Mittelstufe geleitet von Frau Kirstein und die Oberstufe geleitet von Frau Gudrun Gill, hatte ihr eigenes kleines Programm ausgearbeitet; zusammengeschmolzen ergaben die Einzelteile ein kleines Kunstwerk, das lebte und alle Anwesenden individuell anrührte.
Ihre Schlußworte endete Frau Gill mit einem ganz neuen, noch nie gehörten Gedicht, das den Namen „Mutter" trug und von El Thordy, einer deutschen Dichterin im Alter von 16 Jahren an ihre Mutter geschrieben wurde.
Nach dem Motto von Erich Kästner, „Es gibt nichts Gutes, außer man tut es", hatten fleißige Feen (Mütter und Lehrerinnen) und Elfchen (Kinder) für Gebäck, Kaffee, Punch und Tischschmuck gesorgt. Finanziell hat auch der Donauschwäbische Verein, Sponsor der Schule Downey, großzügig beigetragen. Frau Saalberg sah auf charmante Art und Weise dazu, daß alle von den lukullischen Köstlichkeiten zu naschen bekamen. Kinder, Eltern, Lehrkräfte und der Schulleiter, Herr Berleth, blieben noch etwas im lebhaften Gespräch beisammen. Dann trennte man sich mit einem erfüllten Herzen.
Pod jarním nebem
Když pod jarním nebem modravým bílé mraky táhnou k severu a když vane vítr mírný a vlahý, mé sny prchají domů, k tomu kraji.
Mrtvá vesnice na úbočí hory odpočívá pod javory a olšemi, slyším sladký zpěv kosa, jak se line mezi vrbovými pruty.
Kde jsem kdysi chodíval ke studni, tam se naklání suchý višňový strom, zestárl kruh za kruhem a rozvětvil se do ztrouchnivělých větví.
Někdy vedle polštáře mechu vykoukne kus šedé zdi, pomalu se uvolňuje kámen za kamenem, divoce po ní pne se tmavý břečťan.
Potok šumí v dálce dole v údolí, zelený řeřichový porost na břehu, nesčetné stříbrné pstruzi míhají se po písčitém dně.
Teplem se znovu noří slunce i do mého domova, do jeho světla, nechává rozkvést růže, šeříky, fialky a — pomněnky!
Hermine Walter
Unter Frühlingshimmelblau
Wenn unter Frühlingshimmelblau
weiße Wolken nordwärts ziehen,
und wenn der Wind weht lind und lau,
meine Träume heimzu fliehen.
Das tote Dorf am Bergeshang
ruht unter Ahorn und auch Erlen,
ich hör' der Amsel süßen Sang
zwischen Weidenruten perlen.
Wo einst ich zu dem Brunnen ging,
der dürre Weichselbaum sich neigt,
er ist gealtert Ring um Ring
mit morschen Ästen weit verzweigt.
Manchmal schaut neben Polstermoos
ein graues Mauerstück hervor,
langsam bricht Stein für Stein sich los,
dunkler Efeu rankt wild empor.
Der Bach murmelt fern in das Tal,
grüne Kresse am Uferrand,
Silberforellen ohne Zahl
huschen über den Kieselsand.
Warm taucht jetzt die Sonne wieder
auch meine Heimat in ihr Licht,
läßt erblühen Rosen, Flieder,
Veilchen und das — Vergißmeinnicht!
Hermine Walter
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.