Později vyšel Heinrich sice úplně suchý a s pěkně učesanou pěšinkou, ale v pracovních šatech, spolu s babičkou ze dveří. O tom malérku se už nemluvilo. – Ostatně smůla toho obleku se zapínacími kalhotami tím neskončila, neboť na Boží hod velikonoční utrpěl strašlivý trojúhelníkový trhák, když se s ním bratr zachytil o rezavý hřebík. A tak se z pěkného svátečního obleku velmi brzy stal obyčejný školní oblek.
Hermine Walter, roz. Palm
Später kam Heinrich zwar völlig trocken und die Haare schön gescheitelt, aber im Werktagsgewand mit der Großmutter aus der Türe. Über das Malheur wurde nicht gesprochen. — Übrigens wurde der Knickebockeranzug weiter vom Unglück verfolgt, denn am Ostersonntag erlitt er einen furchtbaren Triangel, als mein Bruder mit ihm an einem rostigen Nagel hängen blieb. So wurde sehr bald aus einem feinen Sonntagsanzug ein gewöhnlicher Schulanzug.
Hermine Walter, geb. Palm
věta pokračuje na dalším listu ⟶
V Císařském lese jsem byl doma, tam bylo tak nádherně, tam bych dnes rád, kdyby to šlo, ještě jednou šel bosý.
Vesnička je maličká a útulná, tam jsem přišel na svět; na Riesenhofu, poblíž kopečku, tam začal můj život.
Ještě dnes vidím tu starou světnici, s kamny v koutě; pohovku, velký stůl a trámy pod stropem.
V Božím koutku visí kříž, před ním hoří lampička, a nad starou pohovkou tiká kyvadlové hodiny.
Babička sedí u kamen a pilně vaří a peče; dobře dává pozor, aby nic nepřipálila a knedlíky se dobře vydařily.
Na lavici u kamen je pěkně teplo, to je dědečkovo místo, má tam pořád svou dýmku a na klíně malou černou kočičku.
Když mi matka hrozila metlou, utíkal jsem vždycky hned k němu a schovával se za něj, dokud nebezpečí nepominulo.
V sobotu ženy pořádně vydrhly dřevěnou podlahu, s hadrem lezly po celé světnici, až nezůstalo nic špinavého.
Pak nastlaly slámu, otep vedle otepi, museli jsme si pěkně zvedat nohy a opatrně kráčet.
V pondělí bylo po tom trápení, sláma šla zase ven, odnesla se do chléva za dobytek, na podestýlku.
Když jsem byl ještě malý a sotva uměl sedět, dostal jsem malou stoličku, na to ještě dnes vzpomínám.
Na té stoličce u lavice jsem rád sedával a s dědečkem jsem vždycky jedl z jedné mísy.
Ta uvařená káva chutnala hned brzy zrána náramně, v neděli knedlíky, maso a zelí, v sobotu bramborová polévka.
Mám ještě dnes tetu, sestru mé tehdejší matky: od mého dětství je pro mou ženu tou úplně nejlepší.
Škádlila mě a dobírala si mě dost, když jsem byl ještě prcek, a já se jí vždycky posmíval, když mi dala nějakou drobnost.
Žije dnes ve Spessartu u dcery a vnoučat a ještě si zapisuje všechny ty historky, na které si vzpomene –
Va meina Kinnerzeit im Kaisawåld
Im Kaisawäld wär ich daham, dou wars sua grodua schöi,
dou tat ich haint, wenns mögli war, nuch bårfaß nüwa göih.
S Düarfl is hüchalat u kloa, wou ich aff d Welt bin kumma;
am Riesnhuaf, am Bergla druam, hout mei Lebnslauf begunna.
Ich siah nuch haint döi ålta Stubm, an Uafn in da Eckn;
a Kannapee, an groußn Tiesch u Bålkn in da Decken.
Im Hergottswinkl hängt a Kreiz, a Löichtl brennt dafuar
u üwarn åltn Kannapee dou tickt döi Pendluhr.
D' Großmutta hockt ban Uafn vuarn u tout fest kochn u bråutn;
sie paßt gout auf, daß nex vabrennt u di Kniala richtich gråutn.
Am Uafnbankla is' schöi wårm, 's is an Großvattern sei Platzl,
Er hout sei Pfeiffn fuart im Mal u am Schouß 's klöi(n) schwårza Katzl.
Häut d Mutter miar mit Prügln drouht, bin ich ursta za ih(n) grennt
u ho(b) mich hinter ih(n) vasteckt, bis d' Gfahr hout ghatt an End.
Am Samsta hå(b)m döi Weiwerleit dea(r)n Hulzboudn sauwa grie(b)m,
san mitn Hodern in da Stubm rümgfah(r)n, dou is nix drecke(r)t bliebm.
Danouch dou hå(b)m se Strou ei(n)glegt, uin Holm schäi ne(b)n an onnarn;
dou hout ma möin schöi die Föiß aafhia(b)m u sacht immanonna wånnern.
Am Mounta woar dös Gschua vabei, dou is Strouh asse kumma;
in Stool hi(n) hinta d Vöicha glei, häut ma 's zan Ei(n)strahn gnumma.
Wöi ich nuch kloa u krabbert woar u ho kam sitzn kinna,
dou ho(b) ich a kloins Schammerl kröigt, ua dös denk ich fei nuch imma.
Mit dean Schammerla aff da Bänk bi(n) ich hålt sua gearn gsessn
u ho(b) min Großvatta allemål as uina Schüssl gessn.
Dou håut dear abrockt Kaffee gschmeckt recht bål scho in da Fröih
u z' Sunnta d' Kniala, 's Fleisch u 's Kraut u d' Samsta d' Ea(r)döpflbröi.
Ich hoo(b) a nuch a Tante heint, va da sölinga Mutta d' Schwester:
sie is seit meina Kinnazeit naust mein Wei(b) dös Ållabesta.
Sie hout mich gneckt u gfoppt grod gnouch, wöi ich nuch woar a Stampe(r)s,
u ich ho(b)s allemål aasgschpott, wenn s' ma ge(b)n häut an klöin Tampers.
Sie lebt heint im Spessart drü(b)n ba da Tochta un Enklkinnarn
u schreibt fei nuch aaf döi Gschichtla åll, ua döi sie sich kua erinnern.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.