My, sudetští Němci, jsme ve své petici adresované Spojeným národům a jejich Komisi pro lidská práva požadovali uznání práva na sebeurčení jako součásti našich lidských práv. Nežádali jsme nic víc, než co například Valné shromáždění OSN přiznalo v listopadu 1974 rezolucí Palestincům.
4. březen 1919 je proto pro nás stále aktuální. Když se tedy naši krajané scházejí, aby si tento den připomněli, není to historická reminiscence, nýbrž věc týkající se přítomnosti i budoucnosti. Právo musí zůstat právem, i když bylo porušeno v roce 1919 výstřely v sudetoněmeckých městech a v roce 1945 zločinným vyhnáním naší národní skupiny. Napomáhat jeho prosazení zůstává úkolem, který před nás staví dnešek, zítřek i pozítří. Právě to dává smysl i organizaci naší národní skupiny, Sudetoněmeckému krajanskému sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft).
Wir Sudetendeutschen haben in unserer an die Vereinten Nationen und deren Menschenrechtskommission gerichteten Petition die Zuerkennung des Selbstbestimmungsrechts als einen Teil unserer Menschenrechte gefordert. Wir haben nicht mehr verlangt, als z. B. die Vollversammlung der Vereinten Nationen im November 1974 durch eine Resolution den Palästinensern zuerkannte.
Der 4. März 1919 ist deshalb für uns immer noch aktuell. Wenn also unsere Landsleute zusammenkommen, um dieses Tages zu gedenken, dann ist das keine historische Reminiszenz, sondern gegenwarts- und zukunftsbezogen. Recht muß Recht bleiben, auch wenn es 1919 durch die Schüsse in den sudetendeutschen Städten und 1945 durch die verbrecherische Vertreibung unserer Volksgruppe verletzt wurde. Ihm zur Durchsetzung zu verhelfen, bleibt eine Aufgabe, die uns für heute, morgen und übermorgen gestellt ist. Sie gibt auch der Organisation unserer Volksgruppe, der Sudetendeutschen Landsmannschaft ihren Sinn.
Dobrá rada
Pomoz jednou za den starému člověku, pomoz jednou za den dítěti, řekni jednou za den matce, jak dobré jsou její ruce!
Pozdrav také toho, kdo je osamělý, koho nikdy nikdo jiný nepozdraví, a ukaž mu ve svých očích, že jsi jeho sestrou (bratrem)!
Kuhn (listopad 1976)
Nezapomeň si také někdy zazpívat — nemusí to být opera — jen tak, aby to ostatní slyšeli, že i člověk může být veselý!
A pozvedni svůj pohled vzhůru. On drží tvůj osud v ruce. Ví o tobě víc než ty sám, víc než kdokoli na celém světě!
Jsou tyto rady drahé? Nestojí ani majetek, ani peníze! Považ, kdyby je každý ctil, jak nádherný by byl svět!
[obr] Poschitzau u Horního Slavkova (Schlaggenwald): Hostinec Karla Hubla — všeobecně známá výletní hospoda </invoke>
Ein guter Rat
Hilf einmal am Tag einem Alten,
hilf einmal am Tag einem Kind,
sag einmal am Tag einer Mutter
wie gut ihre Hände sind!
Grüß einmal auch den, der einsam,
den niemals ein andrer grüßt,
und zeig ihm in deinen Augen,
daß Du seine Schwester (Bruder) bist!
M. Kuhn (November 1976)
Vergiß nicht auch einmal zu singen —
es muß keine Oper sein —
nur so, daß die anderen hören,
man kann auch mal fröhlich sein!
Und schick Deinen Blick nach oben.
Er hat Dein Los in der Hand.
Weiß mehr von Dir als Du selber
wie keiner im ganzen Land!
Sind diese Ratschläge teuer?
Sie kosten nicht Gut und nicht Geld!
Bedenk', tät' jeder sie ehren,
wie herrlich wäre doch die Welt!
[obr] Poschitzau b. Schlaggenwald: Karl Hubl's Gasthaus — altbekannte Ausflugs-Gaststätte
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.