Slavnost partnerství 11.–12. 9. 1976
S radostným očekáváním jsem se už těšila na den svého odjezdu do Auerbachu. Konečně je to tu. V sobotu ráno jsem v 7.30 hodin nastoupila ve Weilburgu nad Lahnem (Hesensko) do vlaku, který mě přiblížil k cíli cesty. Krátká zastávka v Gießenu a přestup směrem na Frankfurt. Tam zase přestup směrem na Norimberk. Už na norimberském nástupišti jsem se rozhlížela, jestli někde nezahlédnu známou tvář, ale bohužel ne. Teprve v Pegnitz jsem potkala Hildu Wirlitschovou (Fleischerovou), která přijela z Rheingau. Po krátké zastávce nás autobus dovezl do našeho partnerského města Auerbach.
Čím víc jsme se blížili k Auerbachu, tím větší bylo napětí: „Koho asi potkáš?" Už při příjezdu na náměstí jsem zahlédla různé známé a moje radost, že u toho mohu být, byla obrovská. Po krátkém pobytu v hotelu „Goldener Löwe", kde si mnozí zajistili ubytování, jsme se vydali na náměstí, abychom s ostatními počkali na další příchozí. Znovu a znovu jsme mohli vítat nově příchozí krajany. Tak se v tuto sobotní odpoledne naplno rozproudila radost ze shledání a vzájemného nalézání. Bylo možné vítat přátele, sousedy a spolužáky a otázkám a vyprávění nebylo konce. Paní Kabicherová (Herzogová) a paní Sattková (Hanika Frieda) dokonce přicestovaly na naše setkání až z Rakouska.
Malá procházka s mou spolužačkou Fanni Starkovou nás zavedla mimo jiné i na auerbašský hřbitov, kde jsme navštívili hroby zesnulých rodáků ze Slavkova a v tichém vzpomínání se tam zastavili. Kolik jich už mezitím je, těch, kdo daleko od našeho milovaného Slavkova našli místo posledního odpočinku. Pomalu nastal čas, kdy jsme se museli chystat na slavnostní večer v hotelu „Goldener Löwe". Mezitím dorazilo velké množství krajanů. Sál byl nabitý k prasknutí a stále bylo třeba přinášet další židle. A přesto bylo ještě mnoho těch, kdo v sále nenašli místo.
[obr] Všem nám vstříc zářilo „Srdečně vítejte". Cítili jsme se jako doma, v bezpečí.
20 Jahre Patenschaft Auerbach – Schlaggenwald
Patenschaftsfeier am 11./12. 9. 1976
Voll freudiger Erwartung sehnte ich schon den Tag meiner Abreise nach Auerbach herbei. Endlich ist es so weit. Samstagmorgens bestieg ich um 7.30 Uhr in Weilburg/Lahn (Hessen) den Zug, der mich meinem Ziel näher brachte. Kurzer Aufenthalt in Gießen und umsteigen Richtung Frankfurt. Dort wiederum umsteigen Richtung Nürnberg. Bereits in Nürnberg am Bahnsteig sah ich mich um, ob ich nicht irgendwo ein bekanntes Gesicht erblicke, aber leider nein. Erst in Pegnitz traf ich Wirlitsch Hilde (Fleischer), die aus dem Rheingau angereist war. Nach kurzem Aufenthalt brachte uns ein Omnibus in unsere Patenstadt Auerbach.
Je mehr wir uns Auerbach näherten, um so größer wurde die Spannung: „Wen wirst du treffen?" Schon bei der Anfahrt auf dem Marktplatz erblickte ich verschiedene Bekannte und meine Freude, daß ich dabei sein kann, war riesengroß. Nach kurzem Aufenthalt im Hotel „Goldener Löwe", wo viele Quartier genommen hatten, begaben wir uns auf den Marktplatz, um mit den übrigen auf weitere Ankommende zu warten. Immer wieder konnten wir neu angekommene Landsleute begrüßen. So ist nun an diesem Samstag-Nachmittag alle Wiedersehensfreude und alles Sichwiederfinden voll im Gange. Man konnte Freunde, Nachbarn und Schulkameraden begrüßen und das Fragen und Erzählen nahm kein Ende. Frau Kabicher (Herzog) und Frau Sattek (Hanika Frieda) waren sogar aus Österreich zu unserem Treffen angereist.
Ein kleiner Spaziergang mit meiner Schulfreundin Stark Fanni führt uns u.a. auch auf den Auerbacher Friedhof, wo wir die Gräber der verstorbenen Schlaggenwalder besuchten und im stillen Gedenken dort verweilten. Wie viele sind es inzwischen schon geworden, die fern von unserem geliebten Schlaggenwald dort ihre letzte Ruhestätte gefunden haben. Nun wurde es schon langsam Zeit, daß wir uns für den Festabend im „Goldenen Löwen" rüsteten. Inzwischen war eine große Zahl von Landsleuten eingetroffen. Der Saal war zum Bersten voll und immer wieder mußten Stühle herangeschafft werden. Und es waren noch viele, die im Saal keinen Platz mehr finden konnten.
[obr] Uns allen strahlte das „Herzlich willkommen" entgegen. Wir fühlten uns daheim und geborgen.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.