Krajanka nám píše
Jako „stará" čtenářka Heimatbriefu — od prvního čísla — bych se po všech těch letech, kdy mi tento most do vlasti pravidelně chodil, chtěla také jednou na Vás obrátit.
Chtěla bych poděkovat za namáhavé hodiny, které jsou potřeba k tomu, aby čtenáře informovaly, zaujaly a hlavně také probudily, aby tradice a láska k domovu po tolika letech vyhnání v uspěchané době nezanikly. Nejsem sama, komu se při otevírání schránky rozbuší srdce, když nám do rukou padne obepnutý noviny. Bohužel mi čím dál víc chybí rodinné zprávy z venkovského okolí Horního Slavkova (Schlaggenwald).
Jako rodačka ze Stirnu jsem lépe znala venkovské obyvatelstvo okolních vesnic, a bylo by přece potěšující slýchat častěji o úspěších a slavnostech této skupiny.
Náš přísný, ale spravedlivý pan učitel Toischer nám v Leßnitz důkladně vtloukal do hlavy sloh a psaní, takže by tato generace měla alespoň občas sáhnout po peru a podat zprávu o svém životním osudu.
Paní Kempfová z Lettgenbrunnu má vždy v zásobě tak půvabná vyprávění; že v minulém roce oslavili zlatou, stříbrnou i zelenou svatbu, a to všechno v jednom roce, by jistě stálo za zmínku jako vzácná událost. Když mi to nedávno sdělila, měla jsem z toho velkou radost! I tímto jí patří srdečné díky a ať nás svými příspěvky ještě často potěší.
Svému muži a oběma dětem, které se narodily v Bavorsku, jsem představila náš domov — dodnes jsou nadšeni krásou zdejší krajiny. Stejně tak i pohostinností Němců, kteří tam ještě zůstali.
Taková sdělení by se rychle napsala a byla by pro náš Heimatbrief milým obohacením. Trochu více odvahy! Nejeden bratranec a teta by o tom rádi věděli!
S přátelským pozdravem Vaše Wagner Annl ze Stirnu
Poděkování z USA-Solingenu
Naše krajanka Anni Kullaková — rozená Stirnerová — si v Solingenu/Westfalen vybudovala novou existenci a cítí se tam dobře jako solingenská občanka. K 200. výročí založení USA město pogratulovalo svým tam žijícím vystěhovalcům ze Solingenu. Na to došel od těchto amerických občanů solingenským dopis s díky, v němž byla přiložena následující báseň.
I tam byla německou pílí a tvrdou prací vykonána stavební práce. Tito vystěhovalci museli podstoupit životní zkušenost srovnatelnou s naším osudem, jen s tím rozdílem, že nebyli nuceně vysídleni a nikdy víc nesmějí spatřit svou vlast, nýbrž se kdykoli mohou rádi vrátit domů a budou přijati.
Jako žebráci jsme nepřišli z naší německé vlasti. Přinesli jsme si mnohé, co zde bylo ještě cizí a neznámé.
A když se z hustých lesů, z pusté, ponuré pustiny, vytvořil věnec bohatých polí, byli u toho i Němci.
Mnohé z toho, co jste dříve museli kupovat za mořem, tomu jsme vás naučili sami, zřídili jsme mnohou dílnu.
Ó, neodvažujte se na to zapomenout, neříkejte, že tomu tak nebylo, svědčí o tom tisíc výhní, byli u toho i Němci.
A co vám umění a věda zde propůjčily síly a moci, sláva zůstává lpět na Němcích, většinu díla vykonali Němci.
A když z plných tónů zazní k srdci melodie písně, věřím, že z toho, co tu zpíváte, je mnohé také německé.
Proto stojíme hrdě na pevné půdě, kterou naše síla vydobyla z divočiny. Jak by to bylo s vaším svazem států, kdyby k vám nikdy nepřišel Němec?
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.
