Krajanka nám píše
Jako „stará" čtenářka Heimatbriefu — od prvního čísla — bych se po všech těch letech, kdy mi tento most do vlasti pravidelně chodil, chtěla také jednou na Vás obrátit.
Chtěla bych poděkovat za namáhavé hodiny, které jsou potřeba k tomu, aby čtenáře informovaly, zaujaly a hlavně také probudily, aby tradice a láska k domovu po tolika letech vyhnání v uspěchané době nezanikly. Nejsem sama, komu se při otevírání schránky rozbuší srdce, když nám do rukou padne obepnutý noviny. Bohužel mi čím dál víc chybí rodinné zprávy z venkovského okolí Horního Slavkova (Schlaggenwald).
Jako rodačka ze Stirnu jsem lépe znala venkovské obyvatelstvo okolních vesnic, a bylo by přece potěšující slýchat častěji o úspěších a slavnostech této skupiny.
Náš přísný, ale spravedlivý pan učitel Toischer nám v Leßnitz důkladně vtloukal do hlavy sloh a psaní, takže by tato generace měla alespoň občas sáhnout po peru a podat zprávu o svém životním osudu.
Paní Kempfová z Lettgenbrunnu má vždy v zásobě tak půvabná vyprávění; že v minulém roce oslavili zlatou, stříbrnou i zelenou svatbu, a to všechno v jednom roce, by jistě stálo za zmínku jako vzácná událost. Když mi to nedávno sdělila, měla jsem z toho velkou radost! I tímto jí patří srdečné díky a ať nás svými příspěvky ještě často potěší.
Svému muži a oběma dětem, které se narodily v Bavorsku, jsem představila náš domov — dodnes jsou nadšeni krásou zdejší krajiny. Stejně tak i pohostinností Němců, kteří tam ještě zůstali.
Taková sdělení by se rychle napsala a byla by pro náš Heimatbrief milým obohacením. Trochu více odvahy! Nejeden bratranec a teta by o tom rádi věděli!
S přátelským pozdravem Vaše Wagner Annl ze Stirnu
Poděkování z USA-Solingenu
Naše krajanka Anni Kullaková — rozená Stirnerová — si v Solingenu/Westfalen vybudovala novou existenci a cítí se tam dobře jako solingenská občanka. K 200. výročí založení USA město pogratulovalo svým tam žijícím vystěhovalcům ze Solingenu. Na to došel od těchto amerických občanů solingenským dopis s díky, v němž byla přiložena následující báseň.
I tam byla německou pílí a tvrdou prací vykonána stavební práce. Tito vystěhovalci museli podstoupit životní zkušenost srovnatelnou s naším osudem, jen s tím rozdílem, že nebyli nuceně vysídleni a nikdy víc nesmějí spatřit svou vlast, nýbrž se kdykoli mohou rádi vrátit domů a budou přijati.
Jako žebráci jsme nepřišli z naší německé vlasti. Přinesli jsme si mnohé, co zde bylo ještě cizí a neznámé.
A když se z hustých lesů, z pusté, ponuré pustiny, vytvořil věnec bohatých polí, byli u toho i Němci.
Mnohé z toho, co jste dříve museli kupovat za mořem, tomu jsme vás naučili sami, zřídili jsme mnohou dílnu.
Ó, neodvažujte se na to zapomenout, neříkejte, že tomu tak nebylo, svědčí o tom tisíc výhní, byli u toho i Němci.
A co vám umění a věda zde propůjčily síly a moci, sláva zůstává lpět na Němcích, většinu díla vykonali Němci.
A když z plných tónů zazní k srdci melodie písně, věřím, že z toho, co tu zpíváte, je mnohé také německé.
Proto stojíme hrdě na pevné půdě, kterou naše síla vydobyla z divočiny. Jak by to bylo s vaším svazem států, kdyby k vám nikdy nepřišel Němec?
Eine Landsmännin schreibt uns
Als „alte" Heimatbriefleserin — von der ersten Ausgabe an — möchte ich mich nach all den Jahren, in denen mir diese Brücke zur Heimat immer regelmäßig zugestellt wurde, auch einmal an Sie wenden.
Möchte Dank sagen für die mühevollen Stunden, die dazu nötig sind die Leser zu informieren, zu interessieren und vor allem auch wachzurütteln, damit Tradition und Heimatliebe nach so vielen Jahren der Austreibung in der Hektik der Zeit nicht untergehen. Alleine bin ich wohl nicht, dem beim Öffnen des Briefkastens das Herz höher schlägt, wenn wir die Streifbandzeitung entgegenfällt. Leider vermisse ich immer mehr Familiennachrichten aus der ländlichen Umgebung von Schlaggenwald.
Als Stirnerin kannte man besser die Landbevölkerung der umliegenden Dörfer, und es wäre doch erfreulich, öfter einmal von Erfolgen und Festlichkeiten dieser Gruppe zu erfahren.
Unser strenger, aber gerechter Herr Lehrer Toischer hat uns in Leßnitz Aufsatz und Schrift gründlich eingetrichtert, so sollte doch diese Generation wenigstens ab und zu zur Feder greifen und über ihren Werdegang Kunde tun.
Frau Kempf aus Lettgenbrunn hat stets so reizende Erzählungen auf Lager; daß sie goldene, silberne u. grüne Hochzeit, alles im vergangenem jahr gefeiert haben, wäre als seltenes Ereignis wohl auch erwähnenswert gewesen. Als sie mir kürzlich mitteilte, habe ich mich sehr gefreut! Auch dorthin ein herzliches Dankeschön und sie soll uns mit ihren Beiträgen noch oft erfreuen.
Meinen Mann und beiden Kindern, die in Bayern geboren sind, habe ich unsere Heimat vorgestellt, sie sind von der Schönheit der Landschaft heute noch hellauf begeistert. Ebenso von der Gastfreundschaft der noch dort verbliebenen Deutschen.
Solche Mitteilungen wären rasch niedergeschrieben und für unseren Heimatbrief ein nette Bereicherung. Ein bißchen mehr Mut! Mancher Vetter und Moum würde gerne Kenntnis davon nehmen!
Mit freundlichen Grüßen Euere Wagner Annl aus Stirn
Dankschreiben von USA-Solingen
Unsere Landsmännin Anni Kullak — eine geborene Stirnerin — hat sich in Solingen/Westfalen, eine neue Existenz aufgebaut und fühlt sich als Solinger Bürgerin dort wohl. Zur 200-Jahrfeier der USA hat die Stadt ihren dort zahlreich lebenden Solinger Auswanderern gratuliert. Daraufhin ging ein Dankschreiben dieser USA-Bürger bei den Solingern mit dem nachfolgendem Gedicht in Solingen ein.
Auch dort wurde durch deutschen Fleiß und harter Arbeit eine Aufbauleistung erbracht. Diese Auswanderer haben eine mit unserem Schicksal gleichzusetzende Lebenserfahrung machen müssen, nur mit dem Unterschied, daß sie nicht zwangsweise verpflanzt wurden und nie mehr die Heimat wiedersehen dürfen, sondern jederzeit gerne heimkehren können und aufgenommen werden.
Als Bettler sind wir nicht gekommen,
aus unserem deutschen Vaterland.
Wir hatten manches mitgenommen,
was hier noch fremd und unbekannt.
Und als man schuf aus dichten Wäldern,
aus öder, düstrer Wüstenei,
den Kranz von reichen Feldern,
da waren Deutsche auch dabei.
Gar vieles was in früheren Zeiten
ihr kaufen mußtet überm Meer,
das lehrten wir Euch selbst bereiten,
wir stellten manche Werkstatt her.
Oh, wagt es nicht, dies zu vergessen,
sagt nicht als ob das nicht so sei,
es künden 1000 Feueressen,
da waren Deutsche auch dabei.
Und was die Kunst und Wissenschaften
Euch hier verliehn an Kraft und Stärk',
es bleibt der Ruhm am Deutschen haften,
das Meiste war der Deutschen Werk.
Und wenn aus vollen Tönen klinget
an's Herz des Liedes Melodei,
ich glaub, von dem was ihr da singet,
ist vieles Deutsche auch dabei.
Drum stehn wir stolz auf festem Grunde,
den unsre Kraft der Widnis nahm.
Wie wär's mit eurem Staatenbunde
wenn nie zu Euch ein Deutscher kam?
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.