⟵ věta pokračuje z předchozího listu
[obr] Průvod na hřbitov. — Potěšitelně velká účast
iniciátor patronátu Anton Hofmann. Svým známým humorným způsobem přivítal vydavatele hornoslavkovského krajanského časopisu Richarda Brummeisla, bez něhož by prý takové setkání vůbec nebylo možné. Výzva k této dvacetileté oslavě přišla od rovněž přítomného starosty Emila Kreuzera, setkání jako vždy zorganizoval Toni Kunzmann, který právě v tento den slavil 72. narozeniny, takže je pravým hornoslavkovským „posvícenským dítětem" – neboť posvícení se ve staré vlasti slavívalo právě o tomto víkendu.
Hofmann dále přivítal náměstka zemského hejtmana Ericha Poppa a přítomné městské radní. Vztahy mezi auerbašskými občany a jejich krajany označil za velmi dobré. Sešla se prý zde dvě stará hornická města a ti, kdo byli před 30 lety vyhnáni, zde našli novou vlast. Hornoslavkovští rodáci za to děkují městu a jeho obyvatelům.
Starosta Emil Kreuzer ve svém pozdravu připomněl, že se sice slaví dvacetiletý patronát, ale do sváteční radosti se mísí i kapka pelyňku, neboť patronát vlastně vznikl ze smutného důvodu – z vyhnání z vlasti. Starostka Hanni Haberbergerová poté přečetla tehdejší žádost hornoslavkovských rodáků, v níž se zdůrazňuje, že obě města si nejsou příbuzná jen hornictvím rudy, ale i povahou svých občanů, kteří se nyní sjednotili v krásném městě Auerbach. U auerbašských prý vždy nalézali srdečnou vstřícnost a chtěli by přátelství ještě prohloubit. Tuto žádost podepsali Anton Hofmann, Anton Kunzmann, Wilhelm Neidhart a Adolf Michl. Hanni Haberbergerová přečetla doslovně i usnesení městské rady, které vzniklo ještě za tehdejšího starosty Finsterera.
Jak starosta Kreuzer dále pokračoval, dnešní mládež už vůbec nechápe, co pro jejich rodiče znamenalo náhle opustit domov. Mladým lidem by se proto mělo stále znovu vysvětlovat, že jejich rodný dům stál „tam za hranicí" a nebyl opuštěn dobrovolně.
[obr] Starosta Emil Kreuzer vyznamenal Toniho Kunzmanna, který setkání v Auerbachu zorganizoval
obr] Der Gang zum Friedhof. — Eine erfreulich große Beteiligung
zugleich Initiator der Patenschaft, Anton Hofmann. In seiner bekannt humorigen Art begrüßte er den Herausgeber der Schlaggenwalder Heimatzeitung Richard Brummeisl, ohne den, wie er meinte, ein solches Treffen gar nicht möglich wäre. Der Aufruf zu dieser Zwanzigjahresfeier sei vom ebenfalls anwesenden Bürgermeister Emil Kreuzer gekommen, organisiert hätte das Treffen wie immer Toni Kunzmann, der gerade an diesem Tag seinen 72. Geburtstag feiere, also ein echtes Schlaggenwalder „Kirchweihkind" sei. denn die Kirchweih sei in der alten Heimat auch immer an diesem Wochenende gefeiert worden.
Hofmann begrüßte ferner stellvertretenden Landrat Erich Popp und die anwesenden Stadträte. Er bezeichnete das Einvernehmen zwischen den Auerbacher Bürgern und ihren Patenbürgern als sehr gut. Zwei alte Bergstädte seien hier zusammengekommen, und die vor 30 Jahren Vertriebenen hätten hier eine neue Heimat bekommen. Die Schlaggenwalder danken dies der Stadt und ihren Einwohnern.
Bürgermeister Emil Kreuzer erinnerte in seinen Grußworten daran, daß man zwar die zwanzigjährige Patenschaft feiere, sich aber ein Wermutstropfen in die Festesfreude mische, da die Patenschaft ja eigentlich aus traurigem Anlaß erfolgt sei, nämlich die Vertreibung aus der Heimat. Bürgermeister Hanni Haberberger verlas dann die damalige Bittschrift der Schlaggenwalder, worin betont wird, daß die beiden Städte sich nicht nur im Erzbergbau verwandt seien, sondern auch im Wesen ihrer Bürger, die in der schönen Stadt Auerbach nunmehr vereint seien. Man habe bei den Auerbachern allzeit herzliches Entgegenkommen gefunden und wolle die Freundschaft noch vertiefen. Unterzeichnet ist diese Bittschrift von Anton Hofmann, Anton Kunzmann, Wilhelm Neidhart und Adolf Michl. Auch der Stadtratsbeschluß, der noch unter dem damaligen Bürgermeister Finsterer zustandekam, wurde von Hanni Haberberger im Wortlaut verlesen.
Wie Bürgermeister Kreuzer anschließend fortfuhr, könne die Jugend gar nicht mehr begreifen, was es für ihre Eltern bedeutet hätte, plötzlich die Heimat verlassen zu müssen. Man sollte den jungen Leuten daher immer wieder klarmachen, daß ihr Elternhaus „dort drüben" gestanden habe und nicht freiwillig verlassen worden sei.
[obr]
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.