⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Vždy jsme byli mírumilovný národ a chceme jím zůstat i nadále. Až do padesátých let jsme museli žít s potravinovými lístky. Marka byla vzácná. Kdo tehdy sebral odvahu založit si vlastní řemeslnou existenci, zaslouží obdiv dodnes. A velmi mnoho krajanů se o to odvážilo. Svou pílí a poctivostí si vydobyli dobré jméno. Postupně jsme my ze Sudet pocházející získali úctu všech a požíváme vážnosti v celé Spolkové republice. Protože jsme velmi přizpůsobiví, není mezi námi a starousedlým obyvatelstvem navenek už žádný rozdíl. Přesto bych nechtěl plně potvrdit, že je začlenění zcela dovršeno. Stesk po domově přichází tiše a je prostě tady. Okolí je cizí. Chybí staří sousedé a přátelé. Cesta k sobě navzájem je příliš daleká. Ale na vlast se zapomenout nedá.

Chceme však být upřímní a přiznat, že bychom dnes už neměli odvahu tam znovu začínat s obnovou. Ani po našich potomcích to nelze žádat. Staletí ukázala, že pohraniční národ, jakým jsme byli my Sudeťané, je bez pomoci velkého bratrského národa vystaven trvalému tlaku takzvaného státního národa a mnoha útrapám. Německo z roku 1919 nám tehdy nepomohlo, když jsme byli v hluboké národní nouzi, když bylo na bezbranné německé lidi zahájeno kulometné palby jen proto, že pokojně demonstrovali za své právo.

Rakousko, k němuž jsme po mnoho staletí patřili, rovněž nic neudělalo. Tehdejší politická roztříštěnost Němců a Rakušanů měla pro nás zhoubné následky. Ani sami my, tedy naši předkové, nepoznali, jaká národnostní pohroma se na nás žene. Věřili tezím amerického prezidenta Wilsona a slibu prvního prezidenta prvního československého státu T. Masaryka. Ale nedošlo ani k sebeurčení národů Evropy, ani se z tohoto nově založeného evropského státu nestalo druhé Švýcarsko, jak je sliboval jeho první prezident. Účet jsme museli zaplatit vyhnáním. Vyhnáni ze zemí Čech, Moravy a slezské části, které se souhrnně nazývají „Sudety", z oblastí, jež byly osídleny a obdělávány výhradně Němci. Naši předkové zde vybudovali skvělý průmysl a tyto kraje dopravně dobře zpřístupnili. Jejich výrobky – porcelán, sklo, textil – byly známé po celém světě a svědčily o umu a píli. I jablonecký sklářský průmysl si dokázal znovu vydobýt jméno v Bavorsku svými světovými výrobky. I další podnikatelé ze staré vlasti se zde dokázali znovu uchytit a přispěli velkým dílem k obnově západního Německa. Není tedy divu, že na svatodušních setkáních na to znovu a znovu upozorňují někteří vládnoucí zemští páni. Jiní vládnoucí však o nás zřejmě soudí jinak. Do jejich politických představ se úplně nehodíme. Vyhnanci stojí jako kárající hlas proti okázalé východní politice, a proto do jejich koncepce nezapadají. Spontánně se vzdali všech bývalých německých východních území bez jakékoli protihodnoty. Teď lze uspokojit země spravované na východ od hranice naší Spolkové republiky už jen penězi – penězi, které musíme vydělat na daních. Až tento zdroj jednou vyschne, pocítíme na vlastní kůži represálie.

Kam my Němci dospějeme? Zopakuje se na mezinárodní scéně rok 1933? Zatím ještě nejsou stanoveny žádné výhybky. Doufejme, že nás to mine.