Od Rudolfa Prosche, Horní Slavkov (Schlaggenwald)

Horní Slavkov (Schlaggenwald), nejvýznamnější z hornických měst západních Čech, které se může ohlédnout za bezmála 800 lety své existence a které je dnes mezi vědci známé pro své bohatství na rudy a nerosty, mělo pod bouřemi třicetileté války mnoho co trpět. Leželo totiž při průtahové silnici na Plzeň a táhla tudy sem a tam vojska všeho druhu. Není divu, že velké budovy, kostely a čilý ruch ve městě lákaly k útoku! Otcové města si však ze dvou zel, mezi nimiž měli na vybranou, vybrali to menší: dobrovolně platili kontribuce ukládané jim přítelem i nepřítelem, ubytované vojáky, zdravé i nemocné, zaopatřovali podle svých možností co nejlépe – a netrvalo dlouho a z kdysi tak bohatých těžařů se stali žebráci. Všechny deputace vyslané do Prahy nebo do Vídně, které žádaly o zmírnění válečných břemen, byly odbyty pěknými slovy, ale nic to nepomohlo. Proto Horní Slavkov nakonec dal přednost jednání přímo s generály – a poněvadž nejen ve starověku dokázali osli obtížení zlatem přelézt všechny hradby, vyvázlo hornické město bez vyplenění, požáru, zkázy atd. V městském archivu leží četné dopisy, které se toho týkají, od Valdštejna, Tillyho, Illa, Mansfelda, Lichtenštejna a dalších. V následujícím chci uvést opis jednoho takového dopisu švédského generála Wirteberga, který pěkně ukazuje, jak přísně chtěl mít své dané slovo dodržováno i svými podřízenými. Dopis zní:

„Královské Milosti a Koruny švédské ustanovený generál nad kavalerií, též plukovník nad jízdou i pěchotou.

Poněvadž jménem nejvýše jmenované Královské Milosti švédské byly hornické město a panství Slavkov (Schlackenwalde) spolu s císařským vrchním úřadem, hornickým úřadem a všemi dalšími příslušenstvími, ať se nazývají jakkoli, z důležitých příčin a poněvadž je toto přiděleno panu plukovníku Eydemanovi (Tidemanovi?) za jeho ubytování, vzato do zvláštní ochrany a protekce, jakož se tímto listem stvrzuje – jsou tímto všichni, vysocí i nízcí váleční důstojníci, jakož i obecní vojáci jízdní i pěší, náležející a oddaní výše jmenované Královské Milosti švédské, náležitě žádáni a se vší vážností upomínáni a jim přikazováno, aby výše řečené hornické město a panství Slavkov (Schlackenwaldte) spolu s císařským vrchním úřadem, hornickým úřadem, kostely, školami, farními dvory, jakož i církevními a školními služebníky, spolu se všemi úředníky, měšťany a obyvateli se vším jejich příslušenstvím ponechali zcela v klidu a nerušené, a nikterak je nezatěžovali svévolným ubytováním či nakvartýrováním, sami sobě přisvojenou kontribucí, žhářskou výpalnou daní a podobnými vymáháními, tím méně loupeží, žhářstvím, plundrováním, odnímáním koní, malého i velkého dobytka, obilí a jiného movitého majetku je neobtěžovali ani neurazili, ani se jakýmkoli způsobem, ať se to nazve jakkoli, neprohřešili proti tomuto udělenému ochrannému a bezpečnému listu, nýbrž aby jej, respektive jeho ověřený opis, kdykoli náležitě zachovávali a respektovali – pod hrozbou přísné odpovědnosti a v případě zjištěného přečinu nevyhnutelného trestu na těle i na hrdle, podle čehož ať se každý řídí a před čím se má na pozoru mít:

Dáno v hlavním stanu Kadaň, dne 30. ledna 1646.

Arfug Wirteberg von Deben, vlastní rukou.

Průvodní list

Královské Milosti a Koruny švédské ustanovený generál nad kavalerií, též plukovník nad jízdou i pěchotou.

Poněvadž přítomných pět osob z Slavkova (Schlackenwalde) a Krásna (Schönfeld) mělo za svá města zde vyřídit záležitost kontribuce a nyní opět obdrželo své vyřízení, budiž jim dovoleno cestovat zcela svobodně, bezpečně a bez jakékoli překážky domů.

Dáno v Kadani, dne 1. února léta 1646.

Arfug Wirteberg, von Deben, vlastní rukou.